Jan Vojtko naživo: Praktická emoční inteligence
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Poradna

Kdo vůbec jsem?

Chci žít hlavně pro sebe, ne pro ostatní, ale zároveň toužím po uznání a ocenění.

Jan Pokluda 20. 5. 2020

Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.

Poslední dobou se v sobě ztrácím. Jako bych nevěděla, kdo jsem. Asi mě hodně ovlivňují sociální sítě. Na chvilku jsem si je smazala z mobilu, abych tam pořád nelezla. Bylo mi fajn, měla jsem víc času a nepřemýšlela jsem, jestli se tato fotka „chytne“. Když jsem na sítích, tak hlavně koukám na lidi, kteří žijou, mají hodně kamarádů.

Většinou když si to uvědomím, tak si řeknu, že je to blbost, a tak nějak to ze mě opadne, ale pořád mám tendenci dělat věci, aby si lidi řekli ty vado, koukej, zase najela 80 km na kole a podobně. Jenže já to chci dělat pro sebe, ale bojím se, že pak už tady nebude ten chtíč to dělat, vždyť to nikdo neocení, neuvidí.

To se mi vlastně promítá do celého života. Chci, aby mě lidé chválili, ocenili, jako by snad můj spokojený pocit ze sebe nestačil. Chci žít hlavně pro sebe, ne pro ostatní, a pořád se porovnávat a být středem. Někdy to možná už přeháním, ale hodně stojím o pocit, že lidé jsou v mojí společnosti rádi, proto dělám věci, co třeba ostatní holky ne, protože nevěřím, že by lidé oceňovali jen mě bez toho, abych ukazovala něco navíc, jinak si myslím, že je nemůžu ničím zaujmout.

Vždy se snažím být něčím jiná, abych nebyla „nudná“. Určitě budu pokračovat a sociální sítě se musím naučit používat minimálně. Asi se přestanu snažit být pro ostatní lepší a zkusím být jenom Monikou, co dělá věci, protože ji baví. Mohli byste mi ukázat, kterou cestou se vydat a být prostě spokojená sama se sebou a nehledat přijetí okolo? Mám pocit, že to nikdy nebude stačit, že to přijetí od druhých se jen zvětšuje a zvětšuje.

Monika, 31 let

Názor odborníka

Dobrý den, Moniko,

píšete o tom, že se v sobě ztrácíte. Přemýšlíte, jak vás ovlivňují sociální sítě, a uvažujete o úskalích, která mohou sítě pro orientaci v tom, kdo jste, obnášet. Z vašeho dotazu je zřejmé, že přemýšlíte o změně a chcete se naučit být spokojená sama se sebou, bez ohledu na ocenění okolí. Chtěl bych ocenit vaši odvahu v tom, že se nevzdáváte a vydáváte se na dobrodružnou cestu hledání sebe samé.

Uvádíte, že byste chtěla ukázat cestu, nicméně z vašeho dopisu mám dojem, že na té cestě už jste – a myslím, že dokonce znáte dobrý směr. Už jste leccos z toho, jak se oprostit od hodnocení ostatních, zkoušela, a dokonce vám to fungovalo. Zde mi to asociuje doporučení představitele krátké, na řešení zaměřené terapie Steva de Shazeradělej víc toho, co funguje.

Zdá se, že vám pomáhá racionálně si připomínat, že není prospěšné sledovat, jak žijí přátelé na sociálních sítích, a snažit se naplnit jejich představy o tom, co je žádoucí a oceňované. Také vám přineslo úlevu dočasné smazání si sociálních sítí z mobilu. Najednou jste se cítila lépe a neřešila tolik okolí.

Svět sociálních sítí je tak trochu iluzí a výkladní skříní v jednom. Je zřejmé, že zde lidé mnohdy prezentují spíše to, jak by si přáli být vnímáni, než to, jací ve skutečnosti jsou. Takže je určitě strategické brát to, co se na sociálních sítích objevuje, s jistou rezervou.

Zároveň mám (asi podobně jako vy) za to, že nadměrné trávení času na nich může v člověku vyvolávat pocity, že všichni v okolí jsou šťastnější nebo žijí naplněnější životy. To pak může vyvolávat pocity méněcennosti a vést člověka ke snaze zalíbit a vyrovnat se druhým. Je jasné, že je to tak trochu past, a je dobré se do ní nenechat lapit. Uspokojení z takovéto formy uznání je stejně jen dočasné a hlavně má potenciál stát se návykovým.

Zdravá míra

Terapeuticky pracuji s lidmi, kteří se snaží svého navyklého chování ve formě zlozvyku nebo závislosti zbavit nebo ho alespoň dostat pod kontrolu. Neřekl bych, že zrovna u sociálních sítí je vždy žádoucí snažit se s nimi skoncovat jednou provždy. Přece jen mohou být člověku v lecčems užitečné. Zároveň mám za to, že pokud je člověk používá, je dobré mít nad nimi kontrolu a vědět, kdy a k čemu jsou mu užitečné.

Svým klientům, kteří chtějí nad svým chováním získat větší kontrolu, někdy doporučuji takový experiment: Zkuste nějaký delší časový úsek, třeba alespoň měsíc, vydržet od dané činnosti abstinovat. Jednak tím získáte lepší představu, jak na tom s kontrolou v dané oblasti jste. Pokud měsíc bez problémů vydržíte, je zřejmé, že máte nad věcí jistou moc a vlastně vždy, když se pak znovu rozhodnete, můžete měsíc bez… zopakovat.

Zároveň lze podobným cvičením vypozorovat, co člověku věc dává a co bere. Mám za to, že podobný měsíční „detox“ od sociálních sítí by vám mohl pomoci zjistit, jak vám bez nich je a taky jak a nakolik ovlivňují vaše vnímání sebe samé. Také pak může být snáze vidět, co vlastně chcete vy sama.

Umím si totiž představit, že u některých činností vám ten „chtíč“, o kterém píšete, přetrvá a u jiných vymizí. To by mohlo být určitým ukazatelem, co děláte více pro sebe a co více pro okolí. Všiml jsem si také, že popisujete svou tendenci dělat něco navíc, abyste druhé zaujala a nebyla nudná. Myslím, že odstřižení od sociálních sítí vám může pomoci zažít, že vaše sebehodnota nemusí být nijak zvlášť závislá na hodnocení druhých ani na tom, co zrovna děláte.

Určitá potřeba zažívat chválu a ocenění druhými lidmi je do jisté míry přirozená. Proto možná není nutné se jí snažit zbavovat zcela. Spíš by mohlo být dobré zamyslet se více nad tím, jakými jinými způsoby můžete tuhle svou potřebu naplňovat. Hledání a objevování sebe samé, toho, co vás dělá spokojenou a v čem tkví vaše hodnota, lze provádět více způsoby.

Netroufám si takto na dálku hádat, jaký způsob je ten nejlepší právě pro vás. Jednou z možností je například rozhovor s psychoterapeutem. Můžete se spolu s ním podívat na váš život a to, co vás činí spokojenou, z odstupu a jiného úhlu, než to lze dělat samostatně.

Přeju vám hodně sil, ať vytrváte na vaší cestě k sebepoznání.

Jan Pokluda

Psychologie.cz je společným dílem...

...psychologů a psychoterapeutů a vás, čtenářů. My píšeme, natáčíme, radíme, upřímně sdílíme naše profesní i osobní zkušenosti. Vy nám posíláte náměty a skládáte se na honoráře autorů a provoz webu. Díky tomu můžeme psát a mluvit jen o věcech, které dávají smysl. Nemusíme brát ohled na vkus masového publika ani na zájmy inzerentů – na našem webu nenajdete jejich reklamy ani PR články.

Jako předplatitelé získáte neomezený přístup k hlavnímu obsahu, budete moci kdykoli sledovat naše online kurzy a přednášky, otevře se vám možnost využívat naši poradnu a také ulevíte očím, protože články budete moci nejen číst, ale i poslouchat. Platba je jednoduchá a bezpečná. Pro představu: roční předplatné vás vyjde na 31 korun týdně, to je jako deci vína nebo jedno malé pivo. Připojte se k nám a podpořte nás. Děkujeme.

Varianty předplatného

Jan Pokluda

Psycholog, psychoterapeut, hypnoterapeut

ceteras.cz/nas-tym

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.