Moje manželka se nedávno po jedné hádce rozhodla, že už to takto dál nechce, že ji v hádkách urážím, že to ukončíme a rozvedeme se. Samozřejmě jsem z toho smutný, naštvaný a kdeco jiné se mi honí hlavou, mrzí mě to. Poslední půlrok jsme totiž začali chodit na společné terapie a část věcí v našem vztahu se zlepšovala.
Udělal jsem si online psychotest a test osobnosti, abych se trochu zorientoval. Tam mi vyšlo, že mám našlápnuto být pasivně agresivní, což by odpovídalo některým mým reakcím nebo chování. Ale snažím se na tom pracovat. Každopádně, od poslední hádky, kdy mi žena oznámila, že se chce rozvést, uplynul už měsíc a poslední týden bydlím mimo domov a snažím se zorientovat v tom, co se vlastně stalo, jak jsme spolu žili, proč jsme měli mezi sebou spory.
Žena mi často říkala, že jsem ze života napruděný, že nejsem šťastný a dávám to někdy za vinu jí, že bych s tím měl něco dělat. A já zjišťuju, že něco pravdy na tom bylo, že mi chyběla nějaká něha od ženy, její hlubší zájem o mně, upřímná podpora toho, co dělám.
A vtom jsem narazil na video o narcistické poruše osobnosti. Přijde mi, že to vcelku sedí na mou manželku, i vzhledem k její původní rodině. Je dominantní, s čímž mám někdy trochu problém, ale nebyl to hlavní problém.
Problém je, že si začínám myslet, že v řadě věcí je manipulativní, že její dohody jsou jednostranné a její potřeby jsou na prvním místě. A nejvíc mě mrzí, že si začínám myslet, že je neempatická, že mi opravdu nemohla dát ve vztahu to, co jsem očekával.
Má smysl to v párové terapii rozvádět? Přizná si takový člověk, že to tak je? Nejsem si jistý ničím z toho, co vidím, co slyším, vlastně ani tím, jestli nejsem ten manipulátor já? Nebo jestli se jím nestanu, když si toto zjištění nechám pro sebe a budu se snažit jenom nehrát tuto hru dál a věnovat se svým potřebám?
Jiří, 33 let
Názor odborníka
Hezký den,
děkuji za zajímavý popis vašeho problému. Nejprve bych rád napsal, že velmi nerad posuzuji, kdo je jaký, normální či nenormální, jakou má diagnózu apod. Vnímám lidi a životní situace spíše jako projev sám o sobě a vše jako souvztažný systém, kde nálepky a hodnocení většinou moc nepomohou a jeden ovlivňuje druhé.
Proto spíše než se navzájem diagnostikovat, kdo je jaká osobnost, větší viník či manipulátor, je důležitější se zaměřit na impulzy, hodnoty, potřeby a přání každého z vás a společně poté hledat možnosti řešení, ať již spolu ve vztahu, tak bez sebe.
Nehodnoťte, popisujte
Z popisu není zcela zřejmé, proč by ona měla být narcistická a manipulativní. Popisuje, jak jí ve vztahu je, jak vnímá vás a že chce, abyste s tím něco dělal, že v tom není spokojená. To je ve vztahu potřeba dělat co nejvíce, protože chování nejbližšího člověka velmi ovlivňuje naše vlastní chování a prožívání. Pokud by jí všechno bylo jedno, už s vámi nemá vztah, ale žijete vedle sebe…
Samozřejmě je jasné, že její rodinné zázemí ovlivnilo její osobnost a způsob, jakým prožívá vaše chování, jak sděluje své problémy a potřeby, a je možné, že se v tom najdou různé možnosti to označit jako manipulativní či narcistické. Stejně tak vás ovlivnilo zázemí vaše, dle toho vnímáte a reagujete na její chování a máte od manželky a vztahu nějaká očekávání vy. To vše je přirozené a nejste kvůli tomu nenormální.
Zajímavé pro mě je i to, že pasivně‑agresivní chování je také forma manipulace, takže mi i z popisu leckdy připadá, že můžete projikovat do své manželky svou vlastní osobnost, na což se i v dotazu ptáte…
V poslední části dotazu řešíte, co a jak zmiňovat v párové terapii. Určitě doporučuji sdílet veškeré vaše potřeby a přání, případně i obavy a pozorování – od toho terapie je. Ohledně její osobnosti bych ale volil věty typu: „Připadá mi, že manželka se v těchto situacích chová pro mě nedostatečně empaticky, možná až manipulativně, či vykazuje známky narcismu,“ a popsat to chování, aby bylo jasné, že vy nenálepkujete, jen se ptáte na základě pozorování, četby a videí a chcete to objasnit, vysvětlit a případně změnit.
Kdybych tedy nějak shrnul svá doporučení:
Dle mého názoru stačí k řešení v párové terapii, když situaci necháte na úrovni popisu situace, např.: ona vás vnímá jako nespokojeného zpruzelého člověka, který ji uráží, vy vnímáte ji jako neempatickou, na sebe myslící dominantní bytost, která dělá jednostranné dohody, nepodporuje vás a nedává vám dost něhy.
V terapii poté tyto věci rozeberete a terapeut vám určitě pomůže hledat a najít takové dohody, které nebudete vnímat jako jednostranné, i když některé mohou být výrazně dle přání jednoho z vás.
V lásce, ale v podstatě obecně v životě, pomáhá uvědomovat si a vyjadřovat své potřeby a přání a být v tom hodně otevřený, upřímný a zacílený si je naplnit, ale stejně silně usilovat o pochopení potřeb a přání druhého a i jemu pomoci ke stejnému. Jedině tak můžeme mluvit o lásce, týmové či rodinné spolupráci a obecně vyváženém a spokojeném životě pro všechny zúčastněné strany.
Ať se vám to podaří.
