Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné

Křivdou se ve mně zrodilo zlo: Každá rána potřebuje čas na uzdravení.

4. 4. 2013

Dobrý den,

jsem dospělý a spokojený člověk. Přesto mám obrovský problém, který je v mém podvědomí a pronásleduje mě. Bohužel, přestože si jej plně uvědomuji, nedokáži s ním pracovat.

Vznikl před šesti lety po desetiletém vztahu. Dostali jsme městský byt, který město prodávalo. Události, které následovaly, dodnes vnímám jako křivdu. Po deseti letech jsem nebyl ideální partner. Vím to.

Rodina dnes již bývalé přítelkyně vzala vše do svých rukou. Vůbec si se mnou nebrali servítky. Její rodiče i ona mi začali dělat ze života peklo. Abych to zkrátil, došlo na soud, který jsem prohrál a odstěhoval jsem se do jiného města. Bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem učinil a jsem za to šťastný.

Ztráta bytu mě netrápí a doufám, že jsou všichni šťastní. A myslím to naprosto upřímně. Avšak v té chvíli se ve mně zrodilo veliké zlo. Ve své podstatě nejsem zlý člověk. Mám spoustu přátel a ve společnosti jsem vnímán jako bezkonfliktní člověk.

Ale někdy, když se napiju, jsem krutý. Ubližuji lidem, kteří mě mají rádi a které miluji. Nikoliv fyzicky. Ale zcela záměrně zraňuji jejich city. V tu chvíli si naprosto uvědomuji, co dělám. A dělám to schválně.

Já tohle zlo v sobě nechci. Promítá se mi do dalších vztahů, a ty samozřejmě krachují. S tím se nedá žít. Mám v sobě pana Hyda, který rád bere věci do svých krutých rukou a spolehlivě popraví vše, na čem mi záleží. Avšak ne pokaždé.

Nevím, co je ten spouštěč, který ho vypustí. Nikdy nevím, kdy mi přeskočí. Můžu nepít, ale to zlo tam někde pořád je.

Karel

Názor odborníka


Dobrý den,

už jen to, že si uvědomujete, jak nejste zcela spokojený, a dokážete svůj problém pojmenovat, je prvním krokem k jeho řešení.

Při čtení vašeho dotazu, mě napadaly myšlenky, o které bych se s vámi ráda podělila. Napadá mě, do jaké míry máte opravdu vyřešený svůj bývalý vztah. Tvrdíte, že jeho konec byl spouštěčem onoho Hyda ve vás, proto předpokládám, že vás musel hodně ovlivnit. Možná i velice zranit.

To, že jste se odstěhoval do jiného města, byl velký krok k novému začátku, k odpoutání se a k uzavření dlouhé životní etapy. Otázka na zamyšlení pro mne a vlastně i pro vás je: Fyzicky jste se odpoutal, do jaké míry se to však skutečně podařilo psychicky? Nezůstal jste pod vlivem přítelkyně a její rodiny? To, jak se chováte k novým partnerkám, může být i jakýmsi druhem pomsty. Někdo ublížil mně a já teď budu ubližovat jiným. Tento proces může probíhat naprosto podvědomě, a aby skončil, je třeba ho nejdříve převést do vědomé roviny.

Další, co mě napadá, je fakt, že každá rána potřebuje čas na zahojení. Rány na naší psychice se hojí daleko déle. Některé se bez správné pomoci ani zahojit nepodaří, a poznamenají nás dál. Možná jste konec vztahu bral jako osobní prohru, jako selhání, které vám nyní brání v dalších vztazích. Nebojíte se, že to znovu nevyjde? A že to stejně nemá cenu a nestojí za snahu? Jen pozitivní přístup totiž zaručí, že vztah bude fungovat. Pokud do něho od začátku nejdeme naplno a s pozitivními myšlenkami, je předem odsouzený k zániku. Nedáte mu šanci.

Píšete, že v přátelských vztazích, problémy nemáte. Z toho tedy usuzuji, že nejste nespolečenský člověk, který by se uzavíral před ostatními a skrýval své pocity. Je však otázkou, do jaké míry si přátele pouštíte k sobě. Můžete být typ člověka, který je na oko pořád hrozně „v pohodě“ a s trápením se jen tak nesvěří. Každé dlouhodobější partnerství však časem požaduje sdílení těchto intimních pocitů.

Alkohol je spouštěčem toho, co máme v sobě. Vlastně většina návykových látek zintenzivňuje naše niterné pocity. Všimněte si, že když máte vynikající náladu, konzumace alkoholu vás pobaví, pokud jdete pít na žal, dost často se tím deprese jen prohloubí. A nejen intenzita nálady se jeho vlivem prohlubuje, ale i povahové rysy člověka a způsoby jednání, které se ukazují ve vypjatých situacích.

Obávám se, že radu, jak v sobě potlačit stránku osobnosti, kterou v sobě nechcete mít, vám nedám. Nabízím vám otázky k zamyšlení, jsou to však všechno oblasti, které by bylo třeba otevřít v osobní terapii a pod dohledem terapeuta se naučit pracovat se svou osobností. Možná i znovu prožít emoce, které tuto stránku spustily, a uzavřít v sobě všechny minulé křivdy. Protože veliký rozpor cítím v tom, že vás netrápí ztráta bytu, v podstatě ani přítelkyně, a přesto se ve vás v té chvíli zrodilo zlo. Jaký to má tedy smysl, když to byla v podstatě „šťastná událost“.

Myslím, Karle, že jste na dobré cestě. Příčiny si uvědomujete, uznáváte, že sám to těžko zvládnete. Je však třeba na cestě vytrvat a dotáhnout ji do konce. Jinak vás problém bude pronásledovat dál. Přeji hodně sil.

Lucie Bukáčková

Diskuse 0

Lucie Bukáčková

Psycholožka a sociální pracovnice

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.