10. 1. 2020
„Když je partner pryč, myslím na něj, chybí mi a těším se. Jakmile přijede, leze mi na nervy a jsem na něho protivná...“ Znáte to? A co teprve tu ještě bolavější formu, kdy se rozejdete po nešťastném vztahu, ale jakmile jsou kufry sbalené, dali byste všechno za to se k sobě vrátit. Co nám to mysl dělá, že leckdy toužíme po druhém jen tehdy, když je nedostupný?
V reakci na dotaz do poradny přišel redakci námět: Podobně jako autorka dotazu mám vztek na manžela, který mne v podstatě nikdy moc nechápal a nerespektoval. To mne přivádělo ke vzteku a agresi, což jsem předtím nikdy nedělala. Teď, když jsme od sebe, mi velmi chybí, mám ho ráda.