Kvůli zneužití nedokážu mít sex: Přítel musí rozumět tomu, co se děje. — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

LáďaUO 18. 4. 2014 07:49 +13
Rada, že má Mirka léčit u sexuologa svůj vaginismus mi nepřijde moc vhodná, resp. se domnívám, že to, že "vytuhne" není sexuální dysfunkce daná fyzickými dispozicemi, ale spíš psychickým nastavením a prožitým traumatem. A tak spíš, než sexuologa, by mohla navštívit citlivého psychologa (nebo jako žena asi spíš psycholožku). Od KBT terapeuta bych očekával nabídku postupného "otužování", kdy Mirka bude s přítelem zkoušet lehké doteky, objímání, hlazení na neintimních a poté i na intimních partiích atd. a dají si na čas, než dojde ke styku. Tím postupným pomalým "otužováním" může získat důvěru ve svého přítele, může rozpustit nějaké ty svoje psychické bloky, trauma, které v ní vězí. A vždy se posune k další fázi až teprve tehdy, když jí ta předchozí bude příjemná. Samozřejmě přítel by o jejím problému měl vědět. Nabízí se možnost společné návštěvy psycholožky, která mu to dokáže podat možná lépe, stravitelnější formou tak, aby pochopil, o co jde a co Mirka potřebuje, aby se dokázala uvolnit. Pokud příteli bude na Mirce záležet, tak počká... A hlavně se Mirka taky potřebuje zbavit představy, že sex je o tom - "Musím mu dát, co potřebuje". To zní jako povinnost - "Musím partnerovi uvařit večeři, musím mu zašít ponožky, musím mu dát sex". No za těchto okolností, resp. představ, by se do sexu nechtělo ani mě, jako chlapovi :-).
Oldřich Dotovský 18. 4. 2014 08:46 +9
Jak už napsal pan Král, nechcete-li kvůli tomu o přítele přijít, řekněte mu, co se děje. Pochopí to. A vy se nebudete cítit tolik pod tlakem z jeho strany. Pak pro vás bude i jakákoli jiná cesta k řešení mnohem snazší.
Silly Jane 18. 4. 2014 08:56 +2 v reakci na LáďaUO 18. 4. 2014 07:49
Docela byste se asi divil, ale jsou muži, kteří jsou spokojeni, když jim žena jednou za čas "drží" a to, že ji to nebaví, je vůbec nezajímá :-). A Mirka to docela vystihla, protože opravdu neznám moc mužů, kteří by byli schopni mít ženu a nemít sex, vlastně neznám žádného. Bohužel pro Mirku.
Oldřich Dotovský 18. 4. 2014 10:10 +2 v reakci na Silly Jane 18. 4. 2014 08:56
To není bohužel pro Mirku, to je dobře pro Mirku. Alespoň má silnou motivaci svoje strasti překonat a ne se v nich rochnit do konce života.
Silly Jane 18. 4. 2014 11:47 +7 v reakci na Oldřich Dotovský 18. 4. 2014 10:10
Nemyslím si, že by se v tom Mirka rochnila.
LáďaUO 18. 4. 2014 11:54 +3 v reakci na Silly Jane 18. 4. 2014 08:56
Však já jsem nepsal, že mají uzavřít dohodu o doživotním celibátu :-). Samozřejmě, že vztah je u většiny lidí i o sexu. Jde jen o to, aby ho oba vnímali jako příjemnou záležitost, jako součást jejich vztahu a ne jen jako nutnost. A aby se k tomu příjemnému oba dopracovali, tak holt partner bude muset strpět, že to nebude hned ve stylu (použiju trochu drsné pořekadlo) "hup na krávu a je tele", že to bude prostě bude nějaký čas trvat, než mu Mirka "roztaje" a tak bude muset použít veškeré své dovednosti a ve spojení s trpělivostí se s ní do stavu krásného milování prostě propracovat :-). A o to lepší to pak může být. To, že jsou muži, kterým vyhovuje, když žena "podrží", samozřejmě vím a vůbec mě to nepřekvapuje...
Silly Jane 18. 4. 2014 13:05 +1 v reakci na LáďaUO 18. 4. 2014 11:54
Já jsem tím "bohužel pro Mirku" myslela to, že její partner se možná bude "s trpělivostí propracovávat do stavu krásného milování" jak píšete, ale pro Mirku to bude možná spíš velmi časté překonávání sama sebe, objevování dalších a dalších ponižujících pocitů, odkrývání dalších skutečností, které by byly radšji zapomenuty a propracuje se možná do stavu, kdy bude milování schopna, ale kdy ji budou stejně čas od času pronásledovat nepříjemné pocity. Myslím si, že ne všechny problémy mají být řešeny a ne všechny traumata mají být znovuprožívána. Možná, že by pro Mirku bylo opravdu lepší, kdyby našla partnera, kterému na sexu vůbec nezáleží, a k životu ho nepotřebuje. Bude to pro ni těžké, ale samozřejmě, pokud partnera miluje, zkusít to překonat.
Monika 18. 4. 2014 13:18 +7
Mirko, nemohu s Vámi souhlasit v tom, že se nic moc nestalo. Jste svým zážitkem zraněná natolik, že nedokážete žít tak, jak je přirozené. Jste žena, která nedokáže ve svém životě přijímat to, co do jejího života přirozeně patří. Myslím si, že to, co jste prožila, ve Vás vytvořilo něco, co by se dalo nazvat bloky – tedy něco, co Vás blokuje v tom, abyste mohla sex prožívat tak, jak je to přirozené. Chci tím říct, že jste si jako dítě vytvořila nějaké negativní vnitřní postoje k tomu, co jste prožívala a také k sobě samé, a že tyto postoje Vás celý život až do dnešního dne ovlivňují – blokují Vás („..a cítila jsem se, že dělám něco špatného“). Abyste dokázala tyto postoje, které bývají často zcela nevědomé, poznat (uvědomit si je) a pochopit do hloubky, budete potřebovat to, co jste prožila, probrat s někým, kdo Vám je pomůže odhalit, a kdo Vám pomůže i s jejich „zpracováním“ – když je totiž poznáte a pochopíte, budete mít možnost je změnit, a tím se změní i Váš přístup k sexu.
MichalS 18. 4. 2014 13:19 +5 v reakci na Oldřich Dotovský 18. 4. 2014 08:46
Přesně. Partner bude mít určitě pochopení a vám se alespoň trochu uleví, když budete mít někoho, kdo to s vámi může sdílet. Koneckonců i o tom partnerství je. O sdílení.
LáďaUO 18. 4. 2014 13:53 +7 v reakci na Silly Jane 18. 4. 2014 13:05
Tak nemusíme všechny problémy řešit a traumata vytahovat z nevědomí do vědomí. Můžeme je tam klidně nechat, akorát si pak neseme následky za to, že tam stejně budou pracovat a žít si svým vlastním životem. Nevědomí není ocelový trezor, který nic nepropustí. Tak jako tak se jí to bude stále znovu a znovu nějakým způsobem připomínat a chtít být řešeno, ač se bude snažit tomu řešení vyhnout nebo bude problém popírat. Příklad - představte si, že vám někdo rozložil doma pod koberec deset kilo syrových vepřových řízků. Za týden, za čtrnáct dní to začne slušně páchnout. Dáte na ně další koberec a pak zase další, příp. pokoj zamknete a odejdete bydlet do druhé místnosti nebo prostě ty řízky jeden po druhém (byť už v poněkud rozloženém stavu) budete postupně likvidovat, pak celou místnost vydezinfikujete a vyvětráte? :-).
Jana 18. 4. 2014 14:03 +5 v reakci na LáďaUO 18. 4. 2014 13:53
Ano. Z mé zkušenosti to přesně takhle funguje. Tak dlouho jsem se tvářila, že pod kobercem nic není, až jsem se "koupala" přímo v těch ........ (nic slušného mě teď nenapadá). Zpětně souhlasím s tím, že byť možná nejsme zodpovědní za to, co je pod kobercem (často to mohou být věci z dětství), jsme zodpovědní za to, jakým způsobem a do jaké míry to ovlivňuje náš současný život. Nelze od partnerů očekávat, že to "ponesou" s námi. Mohou nám pomoci projít tou nelehkou cestou zpracování traumatu. Mirce bych radila to, co ostatní... Řešit to. Co nejdříve. Najít odvahu se otevřít. Stojí to za to.
Janajkka 18. 4. 2014 14:07 +5 v reakci na Silly Jane 18. 4. 2014 13:05
Myslím, že je potřeba řešit traumata, které nás v životě nadále omezují a ztěžují nám život, "hlásí se o slovo". Vyřešit trauma neznamená zapomenout, jak kdyby se nic nestalo, ale nenechat se traumatem ovlivňovat. Nechat ho za sebou. A Mirka se může rozhodnout - buď své traumata poléčí a nenechá se jimi omezovat v životě, nebo před nimi uteče do bezsexového vztahu (kde navíc není záruka, že na ni opět jednou nevybafnou).
Oldřich Dotovský 18. 4. 2014 14:13 v reakci na Silly Jane 18. 4. 2014 11:47
Evudentně se v tom rochní, pokud ještě nenašla cestu ven.
Jana 18. 4. 2014 14:23 +5 v reakci na Oldřich Dotovský 18. 4. 2014 14:13
Absolutně souhlasím s tím, že by to Mirka měla co nejdřív řešit. Ale "rochnit" se v následcích traumatu podle mně nedá. Jsou to věci, kterých se lze jen těžko dotýkat, být s nimi v kontaktu, protože to sebou přináší ty staré emoce. I když ta cesta "ven" může být i rozpoznání role oběti včetně benefitů, které přináší.
Silly Jane 18. 4. 2014 15:25 +14 v reakci na Oldřich Dotovský 18. 4. 2014 14:13
Aha, a kolikrát vy jste byl sexuálně zneužit, že jste tak chytrý? Možná byste měl napsat nějakou publikaci na téma "jak se přestat rochnit v traumatu sexuálního zneužití", stal by se z vás za měsíc milionář.
Oldřich Dotovský 18. 4. 2014 16:50 +1 v reakci na Silly Jane 18. 4. 2014 15:25
To vám klidně napíšu tady do příspěvku: V prvé řadě přestaňte být hnusná na všechny okolo a nebuďte na to sama.
Silly Jane 18. 4. 2014 17:05 v reakci na Oldřich Dotovský 18. 4. 2014 16:50
Tak to napište pořádně, nerozumím.
Jana 18. 4. 2014 17:21 v reakci na Silly Jane 18. 4. 2014 17:05
Ale ono to dává smysl, Jane... Myslím, že trauma skutečně funguje tak, že nahromaděný vztek a skrytou agresivitu schytají ti druzí (případně oběť sama v podobě deprese). A nejkratší cesta ven vede skrze uvědomění si toho a skrze podporu druhého člověka (nejlépe asi zkušeného terapeuta). Tak to Oldřichu ještě trochu rozveďte a miliony jsou vaše :-)
Oldřich Dotovský 18. 4. 2014 17:46 +1 v reakci na Jana 18. 4. 2014 17:21
Myslím, že jste to rozvedla dostatečně. Kdo chce chápat, pochopí.
pavel_kral 18. 4. 2014 18:06 +19
Normálně se ke svým odpovědím už nevracím, ale tentokrát mi to nedá. Jednou věcí je obecná diskuse a druhou věcí je, co by měla tazatelka udělat. To je jediná věc. Vyhledat odborníka. A nedat na žádné laické rady, které jsou možná dobře míněny, ale naneštěstí jsou často zavádějící. Sexualita má totiž v tomto ohledu jednu nevýhodu. Sex totiž provozují (skoro) všichni, takže se pak každý cítí být zasvěceným. Dovolím si proto několik poznámek: Sexuologie je lékařský nástavbový obor, do něhož může být zařazen lékař s atestací v oboru diabetologie a endokrinologie nebo gynekologie a porodnictví nebo psychiatrie nebo urologie. Psychoterapie je běžnou součástí sexuologické léčby. Vaginismus je sexuální dysfunkce, která může mít somatické (méně často) i psychické (častěji) příčiny. O tom, které to jsou, musí rozhodnout odborník. Zde popsaný postup "zvykání si" od lehkých dotyků až k souloži je v zásadě správný. Ale jako každý psychoterapeutický postup má svá pravidla, jejichž nedodržení může vše jen zhoršit. A proto jsem ho tu detailněji nepopisoval. Kdo chce, může hledat v literatuře. Těm, kdo tuto péči potřebují, opět doporučuji asistenci odborníka. Pokud jde o psychoterapii traumatu, existují přístupy, které sází na postup od symptomů k (hlubokým) příčinám (KBT) a přístupy, které věří na postup od (hlubokých) příčin k symptomům (dynamické směry). V rukou dobrého terapeuta je účinné obojí. Mirko, Váš problém se dá dobře řešit. Najděte si odborníka a obraťte se na něj.
LáďaUO 18. 4. 2014 22:16 +7 v reakci na pavel_kral 18. 4. 2014 18:06
V tom, že má Mirka vyhledat odborníka (dle svého uvážení, kterému bude důvěřovat) se určitě shodujeme snad všichni. Nemyslím, že by z našich odpovědí vyplývalo něco jiného, resp. něco ve smyslu, že si traumatem ze sexuálního obtěžování poradí jen sama nebo jen sama s přítelem. Nicméně vaše původní odpověď se alespoň mně jevila natolik technicky založená - jako by hlavním problémem byl ten biologický tělesný vaginismus a ne její strach ze sexu a jeho prožívání a nezpracované trauma ze sexuálního obtěžování samotné, že mě to vedlo k uvedené reakci. Držím tedy Mirce palce, ať se jí podaří tuto nepříjemnost vyřešit.
pe 19. 4. 2014 11:39 +11
Co je potřeba udělat máte potvrzeno. Potvrzeno, protože většinu jste nejspíš věděla, jen jste doufala, že slova odborníka vám dají sílu překonat stud. Možná dala. Pokud ne, zkuste vnímat jiný obraz, který to může vysvětlit: Klučina dostane nabančíno a přijde domů s monoklem. Doma popíše, jak klukům z vyšší třídy nechtěl dát svačinu a oni ho zmlátili. Za měsíc přijde s monoklem znovu, ale tentokrát mlží, vymýšlí si, vykrucuje se. Neřekne, že podcenil spolužáka, kterému bezdůvodně podrazil nohu a vzápětí od něj dostal. Proč jednou ochotně mluví a podruhé ne? To není jen strach z trestu, ale i pocit viny. V prvním případě za to mohli jiní, o tom se snadno hovoří. Ve druhém on sám. Důvod, proč se o něčem obáváme hovořit, je mnohdy pocit viny, stud za své jednání. Nesete vinu za své zneužití? Rozum říká, že v žádném případě. Tak proč o tom nemůžete mluvit? Možná nevědomě cítíte nějakou vinu a nevědomí vyhrává. Je mnoho mechanismů, jak může dítě pocit viny získat. Když si přečtete příběhy z terapií v dětství zneužívaných klientů, najdete v nich často překvapivá rozuzlení. Jde v nich o to, že dítě se musí se stresující situací nějak vyrovnat, rozum nerozum. Zneužívané dítě se paradoxně může do pachatele zamilovat, protože třeba doteky dítě potřebuje, potřebuje projevy lásky rodičů, byť samozřejmě ne doteky se sexuálním podtextem. Pachatel ovšem v deformované podobě část potřeby naplňuje.(pokr.)
pe 19. 4. 2014 11:41 +10 v reakci na pe 19. 4. 2014 11:39
A pocit takového "zamilování" pak v dospělosti může v nevědomí způsobit odmítání partnera, protože z pohledu oné dětské "lásky" jde vlastně o nevěru. Nebo jiný příklad - film Nebezpečná metoda o Jungovi a Freudovi. Problémy Jungovy Sabiny způsobil trestající otec (tuším že otec). Dítě potřebuje nejen lásku od otce, ale potřebuje ho i samo milovat. A když je jediným emocionálním kontaktem fyzické trestání, může si to zamilovat - a Sabina pak k orgasmu potřebovala partnerovo násilí (že Jung terapii Sabiny absolutně nezvládl je už jiná věc). ||| Pocit vlastní viny se v reakci na zneužití vyskytuje často. Snad když proti němu postavíte dospělé pochopení, že za všechny pocity může jen a jen pachatel, že to je on, kdo způsobil i ono psychické trauma a odpovídá i za váš stud, že za vaše pocity nese plnou odpovědnost, může to obranu oslabit. Ať už jste jako dítě cítila cokoli a ať se z toho již postupem doby vyvinul jakýkoli obraz, který vás nyní trápí, nic z toho není vaše vina. Nejste ten klučina, který nejdříve někomu podrazil nohu. Sexuální tabu vůči dítěti (i čerstvě dospívajícímu dítěti) je absolutní, za překročení hranice odpovídá ne z 99, ale vždy ze 100 procent dospělý. Přijmout takové stanovisko bude možná snadnější, když nejdřív navštívíte terapeuta. Začít u gynekologa a absolvovat vyšetření k vyloučení fyziologických příčin může být dost nepřijatelné.
Jana 19. 4. 2014 11:56 +1 v reakci na pe 19. 4. 2014 11:41
Souhlasím s Pe. Také mně připadá (vůči vám) nejschůdnější řešení spolupracovat nejdříve s terapeutem. K tématu zneužití se v terapii můžete dostat postupně, až to pro vás bude přijatelné. Až mu/jí začnete důvěřovat... Tenhle druh studu mívá hluboké kořeny a obtížně se překonává. Zkuste být k sobě vnímavá a tolerantní, dejte sama sobě potřebný čas. Důležité je sebrat odvahu a vykročit... Půjde to, uvidíte.
Atlaua 20. 4. 2014 23:20 +2 v reakci na Oldřich Dotovský 18. 4. 2014 08:46
Mirka by to určite priateľovi povedať mala, ale nemyslím si, že to musí priateľ nutne pochopiť a prestane tlačiť. Možno na čas áno, ale v každom prípade prídu do bodu, kedy on svoju sexuálnu depriváciu už neznesie a buď začne tlačiť alebo sa s ňou rozíde. Ak mu to bude chcieť povedať, tak to v prvom rade by nemala toto zverenie brať ako výhovorku aby mala na čas od priateľových potrieb pokoj. Riešiť by to mala v prvom rade sama pre seba, a tam je základom uvedomiť si, že pokiaľ robí niečo pre seba, nie je dôvod byť pod tlakom.