Dobrý den,
chtěla bych se s vámi poradit o věci, která mě trápí už od puberty (dnes je mi 33), ale teď bych s tím chtěla něco začít dělat.
Vždy, když se mi někdo třeba jenom líbil, jsem to řešila tím, že jsem ho prostě ignorovala. Pár platonických lásek tu bylo, ale žádný vztah, tudíž ani sex.
Jsem samotář a poměrně dlouho jsem bydlela s rodiči, takže jsem si to nějak u sebe obhájila, ale teď, když bydlím sama, se cítím osaměle. Navíc bez rodiny.
Asi před rokem jsem se velmi zamilovala – v práci, dá se říct, že na první pohled. Dotyčný se asi po měsíci do mě zamiloval také. Dokonce to začal dávat najevo. A tady je ten kámen úrazu.
Asi po půl roce, co jsme po sobě tak koukali, mě pozval na kafe a já jsem to v panice zahrála do outu. Chtěla bych s ním být a celé dny na něj myslím, ale jakmile mě někam pozve (kde bychom byli sami), tak se stáhnu a mám tendence z toho utíkat. Jak je asi zřejmé, pozval mě již opakovaně, ale zatím bez úspěchu.
Mám strach, že si někoho najde, ale strach ze sblížení je silnější než já. V jiných oblastech života podobné trable neřeším. Mám vysokoškolské vzdělání, práci, která mě baví, koníčky, ale láska mi chybí.
Děkuji za odpověď!
Irena
Názor odborníka
Dobrý den, Ireno,
díky za důvěru a otevřenost, s jakou vyprávíte svůj příběh. Z vašeho psaní je zjevné, že velmi toužíte po lásce a sblížení. Cítíte se osaměle a láska vám chybí, to je docela pochopitelné.
V každém období našeho života potřebujeme něco jiného, různé podněty a podmínky pro to, abychom uskutečnili to, k čemu jsme vybaveni. To, aby nás měl někdo rád, potřebujeme celý život. Člověk je tvor společenský, je zvyklý žít v páru, potřebuje blízkost, ať už psychickou či fyzickou, chce plodit děti. Jsou jistě výjimky, ale většina lidí to tak prostě má.
Rozumím tedy vašemu pocitu osamění a potřebě lásky. Zároveň vnímám vaši touhu věci měnit a udělat něco konečně jinak. Předpokládám, že vás už někdy napadlo to změnit a zachovat se jinak, než pozvání zahrát do outu. Už jste pro změnu někdy něco udělala nebo je to tentokrát poprvé? A proč právě teď? Co vás k tomu motivuje? Co je jinak?
A když jsme u toho jinak, předpokládám, že jiná pozvání a komunikaci s lidmi (i opačným pohlavím) zvládáte. Kdy a za jakých okolností se vám to daří? Myslím, že by bylo užitečné odpovědět si na tyto otázky, protože pokud to umíte, jistě to zvládnete i v tomto případě!
Napadá mne, že by vám jistě mohla být užitečná psychoterapie. Povídání s odborníkem, který vám pomůže zpracovat strach a obavy ze setkání. Je to nepochybně téma, které si zaslouží pozornost. Přesto, pokud se rozhodnete odbornou pomoc nevyhledat a pokusíte se sama o změnu, napadá mne pár myšlenek, o které se s vámi ráda podělím:
-
Předpokládám, že jste si představovala, jak by takové setkání mohlo vypadat. A pokud ne, je na čase s tím začít. Dokázala jste se zamilovat, poznala jste, že se kolega zamiloval do vás. Není důvod, proč nezvládnout i další kroky.
-
Pokud se s ním máte sejít o samotě, doporučuji zařídit si to tak, aby pro vás ta situace byla co nejpřijatelnější. Aby vám v ní bylo příjemně a bezpečně. Kde se s kolegou chcete sejít? Kde by se vám to líbilo? Nebojte se přizpůsobit situaci maximálně svým potřebám. Má to být venku nebo někde v restauraci. Má to být večer nebo přes den? I délka schůzky záleží na vás a vašem pocitu. Nedělejte nic, v čem by vám nebylo dobře.
-
Napoprvé bude stačit, když se potkáte jinde než v práci. Netřeba si klást větší cíle. Jděte krok za krokem. Možná budete překvapená, že jakmile budete sami, bude to fajn a nebudete mít žádný problém se bavit a uvolnit. Bude také velmi záležet na tom, jak se v tu chvíli cítíte. Zda máte ze sebe dobrý pocit.
-
Chovejte se zcela přirozeně a vzpomeňte si na situace, kdy jste spontánní a není pro vás problém se bavit. Je také pravděpodobné, že i kolega bude ze schůzky nervózní. Je normální, že když se nám někdo líbí, chceme se předvést v tom nejlepším světle a obáváme se, aby se to nepokazilo. Věřte, není se čeho obávat. Jde jen o setkání. A pokud budete chtít více, bude záležet jen na vás.
-
Doporučuji setkání dále neodkládat. Uvidíte, že to zvládnete a dodá vám to odvahy do dalšího sbližováním!
Se srdečným pozdravem
Kateřina Vrtělová
Pomohl vám článek?
