Mám partnera, se kterým jsem ve vztahu 13 let. Máme dítě. Náš vztah procházel před šesti lety krizí. Měla jsem tříletý platonický vztah s tehdy čerstvě rozvedeným mužem, který je o 11 let starší. Čtvrtý rok jsme neodolali a vztah se změnil v milenecký. Jednalo se o emočně velmi silný vztah. Protože to bylo pro mne i pro mého sekundárního partnera náročné a já nechtěla ublížit dítěti rozbitím rodiny, ukončila jsem milenecký vztah s tím, že jsem doufala, že zůstaneme přátelé.
Bohužel se zdá, že to není možné. Muž, který mi byl tak blízký, si po několika měsících našel ženu v mém věku. Komunikoval se mnou mile, ale věcně – a já jsem zjistila, že mne tato forma komunikace velmi zraňuje. Stejně tak byla velmi bolestivá setkání s ním a jeho novou partnerkou.
Setkání, kde byl pouze on, byla rovněž náročná a měla jsem pocit, přestože se choval mile, že z něj už „cítím“ jiného člověka. Rozhodla jsem se tedy, že se úplně odstřihnu. Po dvou letech od ukončení vztahu. Své rozhodnutí a jeho důvody jsem upřímně popsala v dopise, který jsem mu poslala.
Mrzí mne, že jsem ublížila. Byla to v tu chvíli jediná možnost. Měla jsem pocit, že potřebuji ochránit sebe před bolestí. Zároveň už se nemohu plést do jeho dalšího života. Teď si připadám jako zbabělec, protože jsem to možná mohla zvládnout lépe, ale necítím se na to dost silná.
Myslím, že teď prožívám rozchod znovu, po onom odstřižení. Je to opravdu projev slabošství, když se někdo odstřihne od člověka, kterého nosí v srdci? A ještě jeden dotaz – proč se mi stále vracejí myšlenky na toho muže, dokonce i myšlenky na rozchod s mým partnerem? Přitom vztah funguje, nerozumím tomu a cítím se nevděčně. Co dělat, aby to tak nebylo?
Slunečnice, 44 let
Názor odborníka
Milá Slunečnice,
ocitla jste se před volbou, zda ublížit svému muži, dítěti, které by trpělo rozpadem rodiny, a vašemu trvalému vztahu. Rozhodla jste se ukončit milenecký vztah. Ale z vašich řádek mám pocit očekávání, které zůstalo nenaplněno – aby váš vztah s přítelem byl opět na platonické úrovni?
Kdyby to bylo naopak a vy byste byla milenkou ženatého muže, který se nakonec rozhodne zachovat rodinu, a našla jste si přítele… chtěla byste se i potom setkávat a „být přátelé“ i po ukončení tohoto paralelního vztahu?
Věcná a milá komunikace – maximum, čeho byl váš bývalý přítel schopen i poté, co navázal vztah – vám ubližovala. On v sobě minulost uzavřel, vy máte dojem, že z něj cítíte jiného člověka. On zůstal na rozdíl od vás nezadaný, a pokud hledal vztah, je v pořádku, že našel ženu, se kterou si rozumí.
Co je to, co vám ubližuje na citové úrovni? Že „je s někým jiným“? Je vám tedy „nevěrný“? Pokud (by) váš manžel o vaší nevěře věděl, zřejmě (by) ho to v oblasti citů a sebeúcty zraňovalo také.
Doporučuji vám terapii a zaměřit se i na to, co vedlo k manželské krizi, kterou jste řešila nevěrou. A co bylo tím, že jste k sobě opět s manželem našli cestu? Co jste si v sobě ujasnila – kromě toho, že pro záchranu manželství jste ukončila vztah, který vaše manželství významně ohrožoval?
S pomocí terapie byste se mohla dostat na hlubší úroveň sebepoznání, které by šlo ještě jinou cestou – cestou náhledů, rozborem vašich postojů a stávající sebereflexe – k podstatám vašich problémů a emočních konfliktů (mimo vaše stávající hodnoticí kategorie, co je silné nebo slabošské) nebo by je zrelativizovaly či přepólovaly.
Mohlo by jít o zralejší, poctivější a hlubší náhled. Pomoc při uzavření minulosti a vidění vaší nevěry a emočních problémů ještě z dalších úhlů.
Přeji vám vše dobré,
Marta Helingerová
