Dobrý den,
potřeboval bych poradit ohledně mého soužití s partnerkou. Jsme spolu dva roky a nedávno jsem se dozvěděl o její nevěře v období našeho vztahu, které bylo dost složité. Byli jsme od sebe, neviděli jsme se někdy až tři měsíce a je pravda, že jsem ji dost zanedbával. Dodělával jsem si školu a vlastně jsem v té době sám nevěděl, jestli s ní chci žít.
Dost mě to ranilo. Ani ne to, že s někým měla sex, ale spíš to, že mi do poslední minuty do očí lhala, že s nikým nic neměla, přísahala na smrt svých rodičů, brečela, že neposlouchám, co říká, že jsem paranoidní. Skoro jako by tomu sama věřila.
Jak jí můžu ještě někdy něco uvěřit, když jí není nic svaté a neexistuje pro ni žádná hranice, kam až se svou lží zajít? Od té doby jsem na její lež úplně „alergickej“ a hledám ji za každým slovem. Ona se mi snaží pomoct tím, že když se na něco z tohoto temného období zeptám, tak mi zase do očí lže, i když jsme si to už vyříkali a podle mě k tomu nemá důvod.
Kouká přímo na mě a tvrdí mi, že jsem si to vymyslel a že to tak nebylo. Do krve by se se mnou znovu hádala, brečela by, zpochybňovala moji příčetnost a kdo ví co ještě. Všechno znovu!
Já jí pořád dokola říkám, že je pro mě moc důležitý, aby mi ve všem říkala pravdu, že jí potřebuju zase věřit. A ona už přísahala, že lhát nebude. Jenže mi stejně zalže znovu, když potřebuje. Ne ta vtipná neškodná lež, ale ta vážná, co mě tak uráží. Kdybych ji nemiloval, už jsem pryč! Mám se vzmužit a opustit ji?
PartnerCoSeSnažil
Názor odborníka
Dobrý den,
začnu od konce: ptáte se, zda se máte vzmužit a opustit ji. Proč byste to dělal, pokud s ní chcete být? Protože je pro vás těžké jí věřit? Protože máte negativní zkušenosti? Rozumíte, odpověď na tuto otázku si můžete dát jen vy sám. Já vás pouze mohu podpořit v tom, abyste si byl vědom důvodů pro jakékoliv rozhodnutí, které uděláte.
Téma důvěry ve vztahu je na několik článků, ne‑li knihu. Potíž se zraněnou důvěrou je ta, že se těžko získává zpět. Lépe řečeno: jde o její odpovědnost, zda vám raději sdělí nepravdu než skutečnost v celé její nahotě. Znáte její důvody? Píšete, že z vašeho pohledu nemá důvod. Ale co když vám raději řekne polopravdu jen proto, aby byl klid nebo abyste si nezkazili večer? Právě proto, že je to už za vámi. I vy píšete, že jde o temné období. Proč se k němu stále znovu vracet?
Nedávno jsem slyšel od jednoho moudrého muže dobrou větu: Minulost je minulost, je za námi; pokud ji sem ovšem nepřivedeme. Což možná trochu děláte vy. Díváte se na vaši partnerku brýlemi nedůvěry a minulých zkušeností. Chcete, aby vám dokázala, že jí už zase můžete věřit. Jenže současně píšete, že lež hledáte za každým slovem. To jsou přesně ony brýle nedůvěry.
Mám pro vás zprávu: důvěru si druhý nemůže získat, důvěru musíte dát. Je to dar, od vás k ní. Pokud jí chcete opět věřit, začněte ji věřit. Protože pokud jí nebudete věřit, budete ji podezírat. A to i v případě, kdyby odteď už mluvila pouze čistou pravdu bez příměsí (kdo z nás je toho schopen?), vy za tím uvidíte jen lež. Protože máte nasazeny brýle nedůvěry.
Rozumím faktu, že je to těžké. Přimlouvám se za vzájemné pochopení: mluvte spolu, abyste jí rozuměl, proč je pro ni důležitější všemi způsoby bojovat za svou verzi skutečnosti než se kompletně otevřít. Já tomu rozumím, neb každý člověk potřebuje nějaký prostor, který je pouze jeho, kam druhý nemá přístup. Možná se takto chrání… Ale to jsme v rovině hypotéz.
Každopádně vám držím palce, ať se vám daří dívat dopředu spíše než dozadu. A ať vytvoříte něco, co stojí za to.
Michal Petr
