Nový audiobook: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Má práce už mě nenaplňuje: Hledejte spokojenost tam, kde jste teď.

27. 1. 2015

Dobrý den,

je mi 30 let, vystudovala jsem VŠ, mám dobře placenou práci, jsem půl roku vdaná. Po shonu se svatbou nemám jinou náplň života než práci. Přestala jsem cvičit a běhat. Mám velmi často špatnou náladu, nemohu spát, brečím, sedím a nevím, co dál. Nevidím smysl ve svém dalším počínání. Nenacházím naplnění ve své práci.

Ostatními jsem vnímána jako úspěšná, neboť jezdím často do zahraničí, mám četná jednání s top managementem, jsem ve firmě vidět. Chci ale větší zodpovědnost, vedoucí pozici, nikoli jen pozici experta. Ve firmě však není perspektiva postupu.

Deprimuje mě jen představa o kolezích a úkolech, co budu zase muset řešit, nebo že budu muset jet na služební cestu a pracovat po večerech. Po dvou týdnech dovolené jsem před návratem do práce ze stresu onemocněla.

Můj manžel nechce pochopit, že mám strach a blok zase dělat ty samé úkoly v práci, ve kterých nevidím smysl. Potřebuji od něj podporu. Místo toho mi říká, že jsem nevděčná, protože mám hodně peněz a jezdíme na drahé dovolené. Jenže já tu práci i mnohé kolegy už nemůžu vystát. Nevím, proč bych měla být vděčná, cestu v práci i platové ohodnocení jsem si vydřela.

Odejít by nebylo racionální, neboť platíme hypotéku. Možné řešení je mateřská, o dítě se však ze zdravotních důvodů můžeme snažit až za 8 měsíců. Tím ale nevyřeším svou potřebu dosažení vedoucí pozice a profesního úspěchu.

Můžete mi, prosím, poradit, na co se zaměřit jako první, jak situaci začít řešit a jak komunikovat s partnerem, aby mi rozuměl? Moc vám děkuji.

Diana

Názor odborníka


Dobrý den, Diano,

děkuji vám za podrobný popis vašeho problému. Ptáte se, “na co se zaměřit jako první”. Obávám se, že váš problém není tak jednoduchý, aby se dal vyřešit postupem “nejprve toto, potom toto”. Ve vašem textu vidím mnoho úrovní a doporučuji se zaměřit na všechny najednou. Tím, že naše problémy atakujeme z různých stran, s nimi také nejlépe pohneme. Samozřejmě se nezahlťte, něčemu dejte aktuálně větší prostor, ostatní odložte třeba na příští týden… Ale nedomnívejte, se že svou situaci vyřešíte jednou změnou.

Chtěl bych vás také upozornit, že ne vždy stojí za naší aktuální nespokojeností pouze ten důvod, kterému vše přičítáme. Často jsou zde další příčiny, které se vám možná mohou zdát banální. A právě proto právě jim budu věnovat značný prostor. Možná si řeknete “ale to přece není vůbec důležité” a přeskočíte je. Než tak uděláte, dvakrát se zamyslete. Moje psychologická zkušenost ukazuje, že nic není tak důležité jako zdánlivě ty nejjednodušší důvody, nad kterými máme tendenci jako první mávnout rukou.

1. “NEMÁM JINOU NÁPLŇ ŽIVOTA NEŽ PRÁCI”

To je velký problém a velmi pravděpodobně také jedna z příčin vašeho stresu, nespokojenosti a neschopnosti pracovat ve vaší současné pozici alespoň se stopou radosti. Rozhlédněte se okolo – jak je možné, že je zde tolik lidí, kteří pracují v průměrně zajímavých profesích, ale přesto je dělají docela rádi? Důvodů je mnoho. Ale jeden z nich je ten, že pro tyto lidi není práce jedinou hodnotou, ke které se upínají.

Budete-li mít naplněný den se spoustou důležitých zodpovědností a zajímavých aktivit a jedna věc se nepovede (například vám dají nedobrý oběd), mávnete nad tím rukou a půjdete dále – protože vás čekají podstatnější věci.

Budete-li však oběd vaše jediná zajímavá aktivita, k níž budete vztahovat všechna svá očekávání, pak se nedobré jídlo jistě pořádně podepíše na vaší spokojenosti. Zkazí vám den. Zkazí vám možná mnohem více.

V životě platí totéž. Pokud v něm nemáte jiné důležité hodnoty než práci, pak (a) její význam přeceňujete, (b) aktuální nespokojenost nebo problémy v ní vnímáte jako mnohem těžší (a více vás stresují) a (c) nežijete vyrovnaný, skutečně plodný a radostný život. Skutečně plodný (a radostný) život totiž nikdy nemůže být jednostranný. Strom musí mít kořeny, listy, větve – zdánlivě “neproduktivní” části, aby dokázal plodit – dobrá jablka. Náš život musí mít totéž.

Kde najít rozmanitost

Jaké další hodnoty v životě máte? Připomínám přitom, že hodnoty nejsou něčím, na co jednou týdne na pět minut pomyslíme z tepla gauče (“jsem fakt ráda, že mám manžela”, “ještě že jsme zdraví”) a myslíte si, že máte vyřešeno. Hodnoty jsou něco, čím žijeme. Pro co něco děláme (vnitřně i vnějškově). Čím trávíme čas. Čemu věnujeme své úsilí a vnitřní zdroje. Co nás oslovuje, buduje a přetváří.

Hledejte je proto. Přinesou vám životní vyrovnanost a spokojenost, i když se v jiné sféře zrovna dařit nebude. Takové hodnoty (zájmy, aktivity) mnozí lidé nacházejí v následujících oblastech: partnerského života, kamarádů, přátel a známých, blízkých či vzdálenějších lidí, komunity (v obci, sousedů, lidí s podobným… – doplňte sama), ve společnosti obecně, v oblastech koníčků, sebevzdělávání (v jiném oboru než pracujete), zájmů, kultury, umění (nejen pasivně, možná i aktivně!), vytváření (něčeho jiného než práce a něčeho jiného než každodenní rutiny – úklidu, navaření atd.), ve tvořivé nebo relaxační práci rukama, fyzických aktivitách, ve druhé práci nebo drobném vedlejším podnikání, v řemeslech (klidně i jako koníčka), pobytu v přírodě, sportu, fyzickém cvičení, v relaxačních aktivitách, ve spirituální oblasti, v pomoci druhým (i neznámým, v jakékoli podobě) atd.

Kde na to vzít čas?

Možná máte pocit, že nyní toho “máte hodně” a na nic dalšího nemáte čas. Věřte mi, že pokud (některé) tyto oblasti vhodně zkombinujete, zažijete paradox.

Uvedené oblasti nejen že dokáží podstatně snížit stres a dodat životní spokojenost, ale tato radost se následně přelévá i tam, kde pro ni zdroje momentálně chybí. Půjdete-li na nedobrý oběd z podařené schůzky, možná si nedobrého oběda ani příliš nevšimnete… Jste-li spokojená a bez stresu, budete pracovat efektivně a rychle. A to vám dá čas, který tak zdánlivě chybí… Možná si ani nevšimnete, že už pracujete pár hodin a že vás dříve nudná práce možná i trochu baví. Čas se nevleče.

Důležité je také uvědomění, že čas není něco, co vám někdo užírá. Čas je něco, co máte k dispozici. Čemu jej (ne)budete věnovat a v jakých proporcích, za to jste zodpovědná. Chcete-li být zodpovědná za svůj život (za svou spokojenost, za svou radost), nejde to jinak.

Přiměřenost a pestrost je záruka nejen zdravé stravy

Postupně tak možná zjistíte, že práce sice je velice důležitá (jako psycholog, který se mj. zabývá psychologií povolání a kariérním poradenstvím, bych byl poslední, kdo bude tvrdit opak). Ale její důležitost nesmíte zaměňovat se zahlcením se a totálním vyčerpáním. Máme-li rádi guláš, úplně stejně si jej užijeme, pokud sníme přiměřenou porci, než když se přecpeme verzí s osmi knedlíky a celý den je nám tak špatně, že už na nic nesáhneme. S prací (a její důležitostí) je to podobně.

Nikdy není dobré se v životě upínat pouze k jedné hodnotě. Říkáte, že možná brzy bude čas na to, mít děti. Co potom? Jak zapadnou do vašich hodnot? Bude to jedna z mnoha důležitých oblastí, kterou budete žít (a která vám bude dávat radost)? Anebo se stanou konkurenční druhou hodnotou k primární hodnotě “kariéra”, a protože budete podvědomě tento rozpor vnímat (“brzdí mě to”, “ztrácím čas”), nebudete mít dost radosti ani z jednoho, ani z druhého (protože v práci zase naopak budete zažívat výčitky z toho, že se málo věnujete dětem…)?

A nebo – to je také velmi špatná alternativa – se upnete podobně jako jste se nyní upnula na práci, pouze na děti? Nic jiného nebude důležité. Vše se bude točit kolem dětí. Budou středem vašeho světa a vy se budete realizovat pouze skrze ně. Domníváte se, že to je dobré prostředí pro rozvoj člověka (tedy pro vás, ale i pro vaše dítě?).

Všemu tomu se vyhněte. Proto vám radím – rozšiřte své zájmy, rozšiřte svou pozornost, rozšiřte své spektrum prožívání. Učte se novému a vstupujte do nového. Postupně, krok po kroku, jak to půjde. Chtěje zažívat v životě především bohatost, jejíž správné množství mimo jiné poznáte také z určité vyrovnanosti (a možná i radosti) mysli. Věřte mi, že je důležitější než bohatství.

Nejprve zkuste hledat správnou míru, až potom dělat revoluce

Domnívám se, že je možné, že jste z práce prostě přetažená. Že ji věnujete příliš mnoho času. Odpočíváte dostatečně? Pracujete pouze přiměřeně? Máte večer dostatek času na zotavenou? Nepracujete i doma? Berte si často dovolenou či prodloužené víkendy. Je jedno, jestli drahou nebo levnou – hlavně aby se člověk dostal mimo běžné prostředí a dělal jiné aktivity.

Je opakovanou zkušeností mnoha mých klientů, kteří za mnou přicházejí s problémem vyčerpání nebo demotivace, že někdy není třeba dělat revoluce, ale pouze začít pracovat přiměřeně. Pracovat o něco méně, o něco více si odpočinout, brát na sebe méně projektů a zodpovědností – a chuť do práce i motivace se najednou vrací jako mávnutím kouzelného proutku.

Pokud se nyní smějete a kroutíte hlavou, že něco takového není ve vašem oboru či vaší firmě možné, tedy jste-li v prostředí, které vyžaduje, abyste plně pracovala 10 nebo i více hodin denně (myslím s plným soustředěním a záběrem, nikoli že člověk jede dvě hodiny na schůzku, tam si dá kafe se zákazníkem, pak jede dvě hodiny zpět a už má pocit, že odpracoval 5 hodin…), pak vás varuji. Pak se možná nacházíte na “lákavém” místě z hlediska kariéry, ale zamyslete se prosím, jestli jste také na správném místě. Zda jste se nedostala do prostoru, který ničí vaší duši. Protože ta potřebuje přiměřenost a různost.

Pokud jste v takovém prostředí, pak mám pro vás špatnou zprávu: I pokud se stanete manažerem a vaše firemní kultura je kulturou přetěžování, bude se to od vás vyžadovat i na jakékoli vyšší pozici. Zde dokonce ještě více, abyste “šla zaměstnancům příkladem”.

2. “PŘESTALA JSEM CVIČIT A BĚHAT”

Všímáte si, jak je vaše předchozí věta ve vašem dopise spojena s větou další: “Mám velmi často špatnou náladu, nemohu spát, brečím, sedím a nevím, co dál. Nevidím smysl ve svém dalším počínání.”? Ano, to vše může být částečně důsledkem právě toho, že jste přestala běhat a cvičit. Že jste se přestala věnovat fyzické aktivitě, relaxaci, sportu, že jste zapomněla na své tělo a obecněji na jiné způsoby prožívání světa…a vše věnujete pouze práci. To nemůže vydržet vaše tělo a ani duše. Budou vám to dávat najevo postupně vzrůstajícím stresem, depresemi, neduhy, nespokojeností či vyhořením.

Řešení není jenom v tom, že si najdete zajímavější práci nebo že dostanete nabídku postoupit na vyšší pozici. Bylo by to stejné řešení, jako kdyby někdo, koho bolí záda, protože 12 hodin denně bez pohnutí sedí, chtěl svou situaci řešit tím, že si koupí nové bezvadné křeslo…

3. “JAK TOTO KOMUNIKOVAT S PARTNEREM, ABY MI ROZUMĚL”

Stejně, jako o jakýchkoli jiných důležitých věcech vašeho vztahu. Tato oblast se jim nijak nevymyká. Musíte se (postupně, nesnadně, oboustranně) učit jeden druhého poslouchat a chápat. Snažit se vzájemně vidět partnerův vnitřní svět, motivace, nálady, aspirace, hodnoty… Být si někým, kdo druhého poslechne a podpoří – daleko spíše, než že začne hned rozdávat své pohledy, svá stanoviska, své rady.

Obzvláště muži mají často s tímto způsobem komunikace problémy – jako staří lovci se hned snaží vše vyřešit, tedy problém “ulovit” a zneškodnit. Nechápou, že partnerka nechce “slyšet řešení” (které velmi často zahrnuje také nenápadné sdělení, že to vlastně dělá nebo dělala špatně), ale chce prostě vyslechnout, sdílet emoci, třeba si dohromady na tuto věc zanadávat nebo jen společně pokývat hlavou, že je to těžké a že uvidíme… Pokud se takovou vzájemnou podporu partneři naučí, je to ta nejlepší zbraň, která jim může pomoci projít mnohým úskalím společného života.

4. CO KONKRÉTNĚ ZMĚNIT V PRÁCI?

Ke konkrétnímu “technickému” řešení vašeho problému vám takto na dálku asi nemohu příliš říci. Záleží na spoustě dalších faktorů a podrobností, které v tuto chvíli neznám. Zjevné je, že zažíváte mnoho rozporů (“Nenacházím naplnění ve své práci. (…) Chci větší zodpovědnost, vedoucí pozici, nikoli jen pozici experta x Ve firmě však není perspektiva postupu. x Odejít by nebylo racionální…”).

To lze obecně řešit jedině tak, že jednu možnost vyberete jako aktuálně důležitější a ostatní se musí podřídit. Možná to bude experimentování a hledání nové práce (i s rizikem snížení vašich příjmů), možná by to bylo nerozumné a naopak je nyní třeba na vaší pozici ještě zůstat (a hledat v ní zdroje spokojenosti nebo alespoň omezit největší zdroje nespokojenosti). Proto musíte zvážit své aktuální své i partnerovy priority, vaši situaci, blízkou budoucnost atd.

Obecně si ale nemyslím, že by vaše aktuální nespokojenost byla dána pouze tím, že nejste na představované vyšší pozici. Bylo by to totéž, jako kdyby někdo říkal, že je v životě nespokojený, protože ještě nevyhrál ve sportce (nebo se mu neudála jakákoli jiná událost, kterou očekává v budoucnu).

Chápu, že se můžete k budoucí kariéře upínat, že od ní očekáváte mnoho zajímavého. Rozumím tomu a držím vám palce. Ale věřte mi, že hledat spokojenost se musíme učit tam, kde jsme právě teď. Nikde jinde pro to není místo. Pokud se to nenaučíte nyní, nebudete to umět ani v jakémkoli budoucím “nyní”. Žádná vnější pozice nebo vnější změna vám tuto spokojenost dlouhodobě nepřinese. A tuto schopnost – pokud jí získáme – pak můžeme velmi snadno přenést kamkoli jinam s sebou.

Více k tomuto tématu najdete v mé přednášce o pracovní spokojenosti Umět se měnit a umět být spokojený.

Budu vám držet palce, ať se vám podaří učinit správné kroky na cestě k vaší životní a pracovní spokojenosti!

Dalibor Špok

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.