Dobrý den,
zanedlouho mi bude 39 let a nyní jsem se ocitla v situaci, kterou každý z nás zažil v životě nejméně jednou. Po necelých třech letech mě letos na Nový rok opustil přítel kvůli jiné ženě.
Procházím teď samozřejmě nelehkým obdobím. Snažím se brát záležitost jako definitivně uzavřenou, počítám s obdobím stesku a smutku a vím, že za nějaký čas se znovu zvednu a budu žít dál. Řídím se hesly, že všechno zlé je pro něco dobré a že na každém konci je pěkné to, že zároveň něco nového začíná.
Ale… Přemýšlím, zda bych přeci jen neměla o vztah bojovat, protože jsem přesvědčená, že pokud nám na něčem záleží, nemůžeme nic nedělat. Partner se zamiloval do ženy, kterou zná necelé dva měsíce, je vdaná a její muž (náš kamarád) leží po dopravní nehodě na ARU, jeho stav se ale velmi zlepšil a za nějaký čas by měl být v pořádku.
Na začátku prosince jsem zjistila, že mezi nimi probíhá komunikace prostřednictvím esemesek. Příteli jsem řekla, že pokud je zamilovaný ať odejde, nemůžu a ani nechci ho držet. Za 2 dny mi oznámil, že mě miluje a chce být se mnou, jen pak řešil proč s ním žiju, že jsem mu nikdy neřekla že ho miluju, mám ráda… Od poloviny prosince však byl opět v kontaktu s ní (což jsem se dozvěděla zpětně) a 1. ledna se odstěhoval kamsi na ubytovnu, protože s ní být nemůže, má doma děti. Mně poslal za několik dní textovku, že mě miloval a že ho mrzí jak o dopadlo a že to tak nechtěl, což mě strašně rozčílilo.
Nechci být hysterická, proto prosím o radu. Děkuji.
Sorbon
Názor odborníka
Milá Sorbon,
mrzí mě, čím procházíte, skutečně to nebývá lehké období.
Zdá se mi, že jste ale docela připravená na to, co je před vámi. Posilňujete se různými myšlenkami a přesvědčeními, které vás mohou přes toto období přenést. Mohou vám dát sílu a inspiraci a mohou chránit před upadnutím do role oběti a bezmoci. Určitým rizikem může být opačný pól – hrdinské úsilí vše překovat, vše udělat „správně“.
Krize otřásá právě i naší schopností vše zvládnout a vždy vědět. Otevírá dveře pro širší chápání života, kam patří i nejistota, nevědění, pokora, trochu jiné charakteristiky než nabízí právě „archetyp hrdiny“. Hrdina (ego) je odhodlán bojovat, duše často bojovat nechce, chce se stahovat, truchlit, vracet ke k minulosti místo k boji o budoucnost apod. Píšu to i proto, že obrázek bojující hrdinky mi přišel jen jako část cesty ke smíření či nalezení dobrého tvaru vaší situace. Hrdina chce porazit své nepřátele, které ve vnitřním světě mohou představovat frustrace, zklamání, smutek, stud, vina a hlavně bezmoc, ale vede boj ve vnějším světě, například jako „boj o vztah“. Podstata toho boje je podle mě vnitřního rázu – je to boj o to, jak zvládnout svoje pocity, úzkosti, ztráty, vztek, prázdno apod. Doporučil bych být i aktivní i pasivní (ve smyslu vnímavá, receptivní, přijímající), abyste mohla projít celým restartem, který rozchody a partnerské krize provází, a byla připravená na různé vlny, které mohou přicházet. Ty jsou většinou nevyhnutné a nejsou známkou osobní slabosti či selhání.
Před bojem bývá užitečné být si vědom, za co bojuju, co mám k dispozici, proti čemu či komu stojím, kdo je můj přítel a nepřítel, jakými prostředky chci bojovat. Bez takové diskuze o boji neumím dát odpověď, podle které byste mohla postupovat. Pro mě otázka nestojí, jestli bojovat či nebojovat, ale jak bojovat, co je to za boj a jakými prostředky se bojuje. Dovedu si představit tichý boj s láskou a snahou respektovat druhého, i když s jeho rozhodnutím nesouhlasím a zraňuje mě, stejně jako celou škálu manipulací vydávaných za lásku. Snad vám někdo (terapeut, blízký člověk) nabídne ten dialog o podstatě vašeho boje. Najděte si dost času na hledání odpovědí na otázky typu:
O co byste chtěla bojovat? O váš vztah? Co to všechno znamená? Třeba i to, aby nevyhrála jiná žena? Potřebu vyhnout se bezmoci, která partnerovo rozhodnutí přináší? Jde o to, aby partner viděl, že o něj umíte bojovat? O něco jiného? Vše dohromady? To nemají být vyčítavé otázky, jen rozšiřuji paletu možných motivů.
Pokud byste bojem myslela to, že partnerovi ukážete, že o něj stojíte, že jste v něčem přehodnotila svůj pohled na váš vztah nebo jste si něco uvědomila, co byste dále chtěla dělat jinak, může to mít nějaký efekt. Není to však záruka – často můžeme být lapeni v iluzi, že když něco děláme, „musí se výsledek projevit“ (opět hrdina a jeho pravdy na scéně). Nechci, aby to vyznělo nějak demotivačně, ale někdy má takový boj význam „jen“ v tom, že člověk se nějak zabaví a přečká ty návaly bezmoci tím, že se něčím zaměstná. Jiným, ale podobným způsobem reakce je rychlé navázání jiného milostného vztahu, přesunutí pozornosti na jinou věc či člověka, přebití pocitů prací apod. Na nějakou dobu to může být potřebná obrana.
Samozřejmě jsou případy, kdy nějaký typ „boje“ rozvíří znovu jiskru vztahu, partneři se dotknou znovu vzájemné hodnoty i přitažlivosti, ale musel bych znát hodně podrobností, abych si troufnul tipovat, že to tak může být i u vás. Z hlediska pravděpodobnosti by můj tip zněl, že boj o partnera může být důležitý pro vás, nerozhodne však o osudu vašeho vztahu. Vztah je o dvou lidech a ani andělské chování jednoho automaticky nevede ke kýžené reakci druhého. A také je vztah jakoby třetím prvkem, skoro až samostatnou bytostí, která se rozvíjí, mění, roste či umírá trochu tajuplně navzdory (minimálně vědomým) snahám a rozhodnutím partnerů. (V párové terapii se například terapeut může ptát: „Jak se máte, paní X, jak se máte, pane Y a jak se má váš vztah?“). Myslím, že tento pohled může dát vztahu hloubku a úctu a může ubrat sílu z bojů o moc, vinu a dalších bitev, které probíhají, pokud vidím jen sebe nebo jen druhého.
A i z té prozaičtější perspektivy si myslím, že partnerovo případné zvažování návratu záleží víc na něm a víc to vypoví o něm než o vás. Jeho rozhodování asi souvisí s řadou faktorů, jak vnímal váš vztah, co vše se stalo, jakou má představu o sobě, kým dál chce být a zda mu to společný vztah umožňuje. Vztahy končí například i proto, že se mění nějaký aspekt identity člověka, a vztah zůstal nezměněný, což pak spolu neladí – vztah by měl růst komplementárně k růstu obou partnerů. Pokud je tam dobrý základ a vaše cesty mohou či mají být propojené, nemůžete k tomu moc přidat ani ubrat. Čas to více projasní. Z tohoto úhlu bych si troufnul říci, že to „nejlepší“ je neudělat dál moc chyb – můžete zkusit být opravdová (oproti manipulativní) a otevřená (oproti uzavřená v křivdě) a můžete vést boj, který není nesen na vlně moci a bezmoci, ale spíš na vlně naděje a lásky v míře, která je vám vlastní a na kterou v této náročné situaci máte.
Také mě napadlo, zda touha bojovat nesouvisí s tím, jak jste reagovala, když jste objevila komunikaci partnera s jinou ženou. „Jsi‑li zamilovaný, nebudu a nemůžu tě držet“ je z určitého pohledu projev nesobeckého postoje, ale nemůžu se ubránit tomu, že partner to mohl číst jako nezájem o něj, jako něco, co jste schopná říci možná až příliš snadno. Možná tam čekal a potřeboval zažít nějaký boj o něj (i kdyby si pak na něj stěžoval). Těžko říci, jestli tato chvíle na boj není prostě už pryč. Můžete to vyzkoušet. A také bych zkoumal, co vše bylo v té vaší větě – je to opravdu ten cenný postoj altruistické lásky, která druhého nesvazuje, nebo jste mohla nečekaně z hloubky zahlédnout, že někde v sobě partnera nevnímáte jako ten „zásadní“ vztah vašeho života a prostě se to projevilo jako první reakce? První reakce jsou velmi důležité, dávají jasnou zprávu z vrstvy, kam se lze později po nástupu přemýšlení dostat hůř.
Využívejte celý web.
PředplatnéTrochu bych upravil jedno známé přísloví a řekl něco jako „bojujte tak, jako by vše záleželo na vaší snaze a aktivitě a mějte vnitřní postoj odevzdání, jako by vše záleželo na Bohu/osudu“. Takový aktivně‑receptivní, jinjangový boj snad může vést k vítězství a smíření.
Držím vám palce,
Aleš Borecký
