Mám odpor ke "sluníčkové" tchyni: Svěřil jste se jí se svými pocity?

25. 3. 2015

Dobrý den,

můj vztah s tchyní se dostal do bodu, kdy nejsem s to s ní komunikovat.

Problém je v jejím sluníčkovém nastavení. Je to takový ten pozitivní človíček, jehož život je vystaven z hesel typu pozitivní myšlení, mantry, čakry a energie, vše je přesně jak má být, spousty podpůrných příběhů o tom, jak vše je v hlavě, a když člověk uvěří, tak dokáže nemožné apod. Žije ve svém pološíleném světě neprodyšně obklopená těmito hesly a „moudrými“ knihami, které ji jen utvrzují v tom, jak to vše do sebe krásně zapadá a harmonizuje.

Sice to nemusí nutně být prázdné pojmy, ovšem v tomto případě se jedná o potlačování reality, absolutní ignoraci reálného světa a vidění naprosto čehokoliv v životě touto optikou, což se pro mě po letech stalo nesnesitelnou překážkou. Jsem racionální typ a ačkoliv nemám potřebu ji napravovat či přesvědčovat o opaku, naopak to beru jako její volbu, vnitřně neskutečně trpím tím, že ona není schopná komunikovat jiným způsobem než prostřednictvím těchto postojů, takže to všem okolo neustále cpe a nutí (v rodině tento názor sdílí všichni, nejde o můj osobní problém).

Rozhovor na toto téma nemá smysl, vždy má po ruce nekonečné množství argumentů, proč je to tak a ne jinak. Problém není v tom, že bych měl potřebu ji z toho vyvést – dle mě je věc každého, v co věří. Problém je to, že časem to u mě vyeskalovalo v odpor vůči ní, a protože je to rodina, nemám se tomu jak vyhnout (návštěvy, oslavy atd.). Prosím o váš názor, jak s takovým člověkem jednat, aniž by mě to stálo zdraví…

Karel

Názor odborníka


Dobrý den Karle,

myslím, že v popsané situaci jde o střet postojů dvou zcela odlišně založených osobností. Vy a vaše tchyně se pravděpodobně nacházíte na dvou krajně odlišných názorových rovinách, a to přirozeně vede k nepochopení a může vyvolat vnitřní stavy, které popisujete. Nicméně nemusí tomu takto nutně být. 

Oceňuji, že i přes naprostou názorovou odlišnost hledáte cestu, jak se v této situaci cítit lépe a zároveň zachovat dobré vztahy s tchyní. Z tónu vašeho dopisu odhaduji, že váš postoj vůči „sluníčkovým lidičkám“ není neutrální a to je další faktor, který celou situaci ztěžuje. Napíšu vám svůj pohled, který je přirozeně nasměrovan k vám, protože docílit změny dokážeme pouze u sebe. Všimla jsem se, že několikrát zdůrazňujete, že nemáte potřebu tchýni přesvědčovat o svém odlišném názoru, uznávate její právo věřit tomu, čemu chce, ale zároveň píšete, že trpíte tím, že nedokáže komunikovat jiným způsobem a že vůči ní cítíte odpor. Z toho by se dalo usuzovat, že sice na racionální úrovni uznávate její právo si myslet co chce, ale je to zřejmě v rozporu s vašimi emocemi. Jinými slovy by se dalo říct, že pro váš lepší pocit, by se tchýně měla změnit (trpím tím, že není schopná komunikovat jiným způsobem). Píšete, že svůj způsob uvažování tchyně neustále někomu cpe a nutí. Chápu, že to může být nepříjemné, až otrávné, ale zároveň vím, že dospělý člověk nemusí podléhat  názorům druhých, pokud nechce. Řekl jste někdy tchyni jak se cítíte, co to ve vás vyvoláva, jak je vám to nepříjemné? Píšete, že trpíte vnitřně, nevím, zda to znamená, že si to nechavate pro sebe, nebo jste už zkoušel o tom s tchyní mluvit a nepomohlo to.

Ještě k tomu odporu, který zmiňujete na závěr a který sám označujete jako problém. Když jsem to slovo přečetla, napadlo mě, že je to odpor (ve smyslu nesnašenlivosti), který vznikl z odporu, ve významu bránit se, bojovat. Pokud bychom sledovali tuhle stopu, dálo by se říct, že logickým odstraněním problému by mohlo být zastavení boje. V tom případě bychom si mohli položit otázku, proti čemu se vůbec tento boj vede? Mohou vás názory a postoje tchyně v něčem ohrožovat? Proč neuznat rovnocennost názorů vlastních s jejími a nedovolit jim fungovat vedle sebe? Pokud je tam něco víc, co z dopisu nevyplývalo, ale vy jste přesvědčen o tom, že změna vašeho postoje nepřinese změnu ve vztahu s tchyní, pak nezbýva než se rozhodnout, zda opravdu je pro vás nutné se s tchyní vídat. Rozhodně bych to nedělala na úkor vlastního zdraví, obětování se a utrpení. Myslím, že i pro tchyni není tento stav příjemný a pokud je její chování tak neúnosné a obtěžující, omezení kontaktu může být pro ní signálem, že je potřeba brát ohled i na potřeby ostatních. 

Držím vám palce a přeji žádoucí vyřešení situace. 

Agata Čadková

0 Otevřít diskuzi

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte aktivní předplatné, můžete našim odborníkům poslat svůj dotaz.