Poradna
Foto: Shutterstock.com
odemčené

Mám sociální fobii? Ve vašem chování nastala nemilá změna.

Dobrý den, zajímalo by mě, jestli to, co momentálně prožívám, je normální, nebo jestli už …

Radkin Honzák

Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.

23. 1. 2014

23. 1. 2014

Dobrý den,

zajímalo by mě, jestli to, co momentálně prožívám, je normální, nebo jestli už to je sociální fobie, popřípadě jestli mám vyhledat pomoc odborníka. Nerada bych přišla k lékaři a zjistila, že to prostě patří k dospívání.

Je mi 19 let. Vždy jsem byla introvertní. Ale letos v létě se něco změnilo. Před prázdninami jsem měla několik přátel. Během prázdnin jsem s nimi bezdůvodně odmítala komunikovat. Tak to pokračuje i během školního roku. Bavím se jenom s holkou, se kterou sedím v lavici.

Při zkoušení jsem nervózní, zadrhávám se, hraju si s prsty, tahám si za rukávy a rudnu. Připadá mi, že se neustále ztrapňuji, ale mému okolí to tak nepřipadá. Vadí mi, když je na mě zaměřená pozornost, nevydržím oční kontakt, jsem extrémně lekavá a nesnáším, když se mě někdo dotýká.

Nedávno mi začalo dělat problém objednávat si v restauracích a telefonovat. Občas, když si ke mně někdo v autobuse přisedne, mám takové nepříjemné pocity, nejraději bych utekla. Svůj volný čas trávím výhradně doma. Kromě školy se s lidmi nestýkám.

Předem děkuji za odpověď.

fobička

Názor odborníka


Milá, vážená a nešťastná slečno fobičko,

obávám se, že to, co popisujete, už je počínající úzkostná porucha, norma to jistě není a na problémy dospívající dívky už je ve vašem věku přece jen trochu pozdě.

Ať už se vám v létě přihodilo cokoliv, je jasné, že ve vašem prožívání a chování nastala nemilá změna. A já bych vřele doporučoval tyto problémy řešit s pomocí odborníka, asi nejlépe psychologa nebo psycholožky, kteří vám pomohou se v situaci orientovat a také se z ní dostat.

Asi správně jste své obtíže odhadla na sociální fobii, možná kombinovanou s fobií z výkonu. Fobie je definována jako strach ze situací nebo lidí, který je nepřiměřený a také není racionálně zdůvodněný. Nemohu zde spekulovat, proč vás to potkalo, na to mám málo informací. Možná se stalo něco, co vás ranilo a nemůžete to zkousnout, možná je to jen vývoj vašich introvertních vlastností…

Každopádně, než se dopracujete k pomoci, dělejte vše, abyste překonala své obavy z komunikace s lidmi. „Vyhýbavé chování“ (tak se tomu skutečně říká) vás oslabuje a každé vyhnutí se vám podřezává sebevědomí.

Mohla by vám pomoci „paradoxní intence“, tedy jít do každé situace s přáním, že v ní zvoráte, co půjde. Zní to trochu šíleně, ale funguje to. Paradoxní intence skutečně spočívá v tom, že si (paradoxně) přejeme to, čeho se bojíme. A zatímco „aby se nestalo něco příšerného“, nás už samo o sobě dostává do nepříjemného napětí, které vrcholí úzkostí, přání zvorat, co se dá, nás zklidní.

Technická poznámka: Pokud nemáte školní psycholožku/psychologa (to by bylo nejschůdnější), musí vás za ní poslat lékař – a to i když pracuje „na pojišťovnu“ – jinak to platíte sama. Psychiatři jsou zcela bezplatní (jen těch 30,– korun jako všude v ambulanci) a můžete k nim i bez doporučení.

Přeji vám rychlé zlepšení a radost ze života a z lidí.

Radkin Honzák

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.