Žijeme spolu s manželem 12 let.
Je mi 33 let (mu je 35let), máme dvě děti. Před dvěma měsíci jsem se mu nabourala do emailu, kde se provalila jeho nevěra, fotky a zprávy. Měla jsem tušení, že někoho má. Změnilo se jeho chování ke mně, bez mobilu neudělal krok, jedna zpráva za druhou, najednou měl moc práce.
Dala jsem mu vybrat. Buď já s tím, že to ukončí se vším všudy, nebo ona. Řekl, že to ukončil, než jsem na to přišla, že mě nechce ztratit a udělal největší chybu svého života.Tlačila na něj at se rozvede, že už nechce být jeho milenka. Je o 10 let mladší než já.
Neví, proč to začalo. Snad si chtěl něco dokázat. Po čtrnácti dnech mi řekl, že jí psal k narozeninám. Po dalším týdnu jsem našla její fotky, po měsíci mu opět poslala fotky. Vím, že mu ještě nemůžu věřit. Chce být se mnou. Já si ale neumím vysvětlit, proč přijímá její fotky, zprávy.
Než mi řekl o té zprávě k narozeninám byla jsem vcelku v pohodě, když pominu nepříjemný rozhovor s ním a probrečené dny a noci. Pak byl pád opět na dno. Pak zase snad pohoda a opět pád na dno. Chce být se mnou, říká, že mě miluje, chová se ke mně hezky, ale já to přece nemůžu tolerovat do nekonečna. Miluju ho a neumím bez něho být. A on to dobře ví.
Řekla jsem mu, že na něj nebudu tlačit a netlačím. Nevím, jak dál čekat, že to vyšumí, zaměřit se na sebe. Nevím, co dělat.
Děkuji.
ANDREA
Názor odborníka
Dobrý den,
děkuji za dotaz i za důvěru. Je jasné, že jste v těžké situaci, doufám, že vám tato moje odpověď aspoň trochu pomůže.
Na závěr svého dotazu píšete, že nevíte, co dělat. Já bych na úvod své odpovědi rád poznamenal, že to nevím také. Zápletka příběhu tak, jak ji popisujete, by se dala označit za „klasickou“ a mnohokrát se opakující. Na druhou stranu, počet řešení je nekonečný a všechy lze nalézt na pomyslné ose, na jejímž jednom konci je žena, která svému muži po odhalení nevěry rovnou sbalí kufry. Na druhém je žena, která svému muži toleruje nesčetné avantýry s mnoha milenkami.
Když se člověku něco takového stane, začne si klást spoustu otázek a hledat na ně odpovědi. Proč se to vůbec stalo, proč zrovna s touto osobou, proč to nekončí, proč přijímá její fotky atd. Ty otázky jsou zajímavé, emočně zatěžující a často naneštěstí k ničemu. Např. kdyby ta žena byla o 10 let starší, bylo by to jiné, než když je o 10 let mladší? Kdybyste přesně věděla, proč to udělal, zmenšilo by to vaše trápení? Vadilo by vám to méně? Troufám si říci, že ne.
Zároveň se (myslím) dopouštíte několika omylů. Například říkáte, že bez manžela nemůžete být. Na jednu stranu to zní romanticky a zamilovaně, ale na druhou stranu to je nesmysl. Pokud bez něj nemůžete být, je to špatně. Je jasné, že je těžké být bez někoho, koho milujeme, ale není to nemožné. Ve chvíli, kdy se to stane nemožným, může si k vám partner dovolit cokoli a vy nikdy neodejdete. Myslím si, že ve vztahu by to mělo být tak, že lidé spolu jsou, protože spolu být chtějí. A protože spolu chtějí být, tak spolu jsou. Když totiž vím, že partner(ka) se mnou je jen proto, že chce, musím se snažit, aby nepřestal(a) chtít. Pokud vím, že je se mnou proto, že by jinak nemohl(a), můžu si dělat, co chci, nemusím vztah permanentně budovat a můžu klidně podvádět. Jinými slovy, pokud váš manžel ví, že mu nic nehrozí, nic ho netlačí k tomu, aby se nějak rozhodl a může si klidně nechat vás i milenku. Vy na něj netlačíte, tak proč by to nějak řešil?
Tohle je situace, kdy neexistuje univerzální rada. Ne taková, která by zaručila nějaký konkrétní výsledek. Mně osobně na tom všem připadá nejhorší vaše pozice zdánlivé bezmoci. Čekáte, jak to dopadne – s pocitem, že nemůžete dělat nic jiného, než být trpělivá, až to vyšumí. Jak dlouho to ale může šumět? Týden? Měsíc? Rok? Deset let? Jak dlouho to vydržíte?
Pokud vám mám poradit, co udělat, tak radím, abyste opustila tu pozici, že nemůžete dělat nic jiného, než čekat. Protože to není pravda. Můžete ho vyhodit. Můžete odejít. Můžete mu dát ultimátum. Můžete si najít milence. Můžete si promluvit s ní. Můžete spoustu dalších věcí. Netvrdím, že to, co říkám, že můžete, jsou nějak pozitivní věci. Nejsou. Celá ta situace je z těch, kdy příjemné řešení neexistuje. Ale udělat cokoli je vždycky lepší, než neudělat nic. Když totiž něco děláte, máte šanci, že se stanete tím, kdo určuje, kam se věci vyvinou. V opačném případě vám nezbývá, než trpně čekat.
Držím vám palce,
Pavel Král
