Je mi čtyřicet let, jsem rozvedený, moje bývalá manželka má v péči naši patnáctiletou dceru. Před rokem jsem se seznámil s novou přítelkyní. Jediným problémem, který ona má, je moje dítě. Respektive fakt, že mám dítě – které nám ale nijak nezasahuje do života. Vídám se s dcerou jen sporadicky. Ovšem jakýkoliv můj kontakt s ní je pro moji novou partnerku naprosto nesnesitelný. Vadí jí, že není v mém srdci jediná.
Mé partnerce je dvacet osm a chce mít samozřejmě své děti. Ovšem stačí, aby mi dcera zavolala, a partnerka se mnou přestane mluvit. Sama to přiznává, říká, že mě miluje, že se s tímto problémem pere celý ten rok, co jsme spolu, ale že to prostě nedokáže překousnout. Snaží se přede mnou ovládat, ale vždy na ní vidím ten extrémní vztek a bolest.
Navrhl jsem jí návštěvu odborníka, ale odmítá. Říká, že s tím ani nechce nic dělat, neboť nechce dělat kompromisy ve svém životě, teď ode mě dkvůli tomu odchází. Lze takovouto náturu ženy nějak změnit? Proč mají ženy/matky tuto druhou, nenávistnou, netolerantní, sebestřednou tvář? Proč má potřebu soutěžit o přízeň s dítětem?
Petr
Názor odborníka
Dobrý den,
v odpovědi na vaše otázky to vezmu popořadě, ačkoliv od konce:
„Proč mají ženy/matky tuto druhou – nenávistnou netolerantní sebestřednou tvář? Proč souteží o přízeň s ditětem?“
Jsem přesvědčen, že ženy nelze „házet do jednoho pytle“. Každý člověk je originál a nelze o nich uvažovat jako o zástupcích jednotného typu. V případě vaší přítelkyně bych se dokonce přikláněl k názoru, že její přístup je více neobvyklý, než obvyklý. Částečné vysvětlení, proč tomu tak v případě vaší přítelkyně (nikoliv žen obecně) je, by se dalo najít asi v jejím věku a životních zkušenostech. Kdyby se jednalo o ženu, která už má zkušenost s vlastním mateřstvím, nejspíš by celý váš vztah pojímala úplně jinak.
„Lze takovouto náturu ženy nějak změnit?“
Jsem hluboce přesvědčen, že změny lze dělat pouze tam, kde je vůle. Tedy kdyby vaše přítelkyně opravdu měla zájem váš společný vztah zachránit, je zde celkem reálná šance, že by se vám to i podařilo.
„Proč nedokážou být nikdy nad věcí a být altruistou?“
Jak už uvádím výše, myslím si, že řada žen dovede být nad věcí i chovat se altruisticky. Otázkou dle mého názoru ani není, proč to nedokáže vaše přítelkyně, jako spíš to, proč to vaše přítelkyně nechce umět. Její jednoznačné vyjádření, že ve vztahu nechce kompromisy a proto nechce k odborníkovi a odchází od vás, mne vede k zamyšlení, zda opravdu o vás stojí. Vaše dcera je – a vždycky bude – vaše nedílná součást. Přítelkyně se tak s vámi seznámila, rok s vámi v partnerském vztahu fungovala a celou dobu nemohla zavírat oči před něčím, co zcela reálně existuje.
Malé děti věří, že když zavřou oči, to, co nechtějí vidět, zmizí. Přemýšlím tedy, jestli její vztah s vámi byl opravdu s vámi, nebo s její představou o partnerovi, ze které nechtěla (a podle všeho stále nechce) ustoupit. Myslím si, že každý vztah je kompromisem z obou stran a říkám si, zda v mých odpovědích na vaše otázky je právě teď nejdůležitější hledat obecné pravdy o ženách (případně o skrytých motivech vaší přítelkyně k rozhodnutí, jaké učinila), anebo se zaměřit spíše na ženy, které vás budou chtít brát takového, jaký jste. Protože dceru budete mít stále, ale partnerku si vybrat můžete.
