Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné

Miluji ženatého, vážně nemocného muže: Jak dlouho jste ochotná čekat?

30. 8. 2011

Dobrý den,

již dva roky chodím s mužem, který je ženatý a má dvě děti. Ze začátku to nebyl úmysl začít spolu chodit, šlo jen o sex a ani jeden z nás tomu na začátku nepřikládal žádný důraz ani cit. Po pár týdnech či měsících se situace změnila a oba jsme si uvědomili, že k sobě něco cítíme. Vzhledem k tomu, že má děti, nenapadlo by mě tlačit na něj, aby se rozvedl. Nedával mi ani žádné sliby a věci jsme nazývaly pravými jmény.

Postupem času jsme se ale zamilovávali víc a víc a já zjistila, že ho miluji víc než kdy koho předtím. Nikdy se ke mě nikdo nechoval tak jako on. Je to vztah plný porozumění a tolerance, něhy a lásky. Dokonce se nechal zaměstnat na mém pracovišti, abychom spolu mohli být častěji. Protože ho moc miluji, dařilo se mi dlouho ignorovat, že odchází domů za ženou. Nebylo to lehké, ale šlo to. Po roce přišel sám od sebe s tím, že chce být se mnou a že dospěl k závěru, že se rozvede. Jistěže jsem jásala a byla šťastná. Ovšem asi měsíc poté mu zjistili rakovinu jater. Dá se léčit, ovšem s psychikou nás obou to neskutečně zamávalo a já ho požádala, ať zůstane ještě doma, než se vyléčí.

Teď toho sobecky trochu lituji. Je to už sedm měsíců co se léčí a chodí na chemoterapie. Dlouho jsem byla jediná, kdo to věděl. On zatím není schopný odejít od rodiny, protože děti velice miluje, já to chápu, ale už začínám trpět a nedokážu se ho vzdát. Snažím se nenaléhat, ale celé tohle mě vysiluje. Nadevše chci, aby se uzdravil, ale taky chci být už s ním. Chci toho moc?

Kateřina

Názor odborníka


Dobrý den,

nevidím důvod, proč byste toho chtěla moc. Je přirozené, že muži, kterého máte ráda, přejete zdraví a současně mu dopřáváte prostor, aby sám našel dobrý čas a dobrý směr k rozhodnutí o dalším směřování života. Je jasné, že to pro vás není úplně lehké. Kdo nám však kdy sliboval, že život bude jen bezvadný a nenáročný?

Přejete si být s ním a zatím nejste. Pro něj je obtížné odejít od rodiny. Ano, tak to je. Možná by stálo za to, abyste si sama pro sebe stanovila, jak dlouho je pro vás možné takto čekat. To není o nátlaku, ale o vědomí limitů, kam jste nejen ochotná, ale i schopná zajít. Budete na jeho rozhodnutí čekat do jeho uzdravení? Měsíc, dva? Půl roku, rok? Pět či deset let? Prostě si stanovte mezní čas, jak dlouho můžete fungovat v dosavadním režimu. Je dobré, že spolu mluvíte na rovinu – můžete s ním tedy prokomunikovat i tuto vaši specifickou obtíž, neb i ta patří k projevům lásky, resp. zdravé sebelásky. A uvidíte, kam se to vyvine.

Přeji uzdravení nejen jeho fyzického těla, ale celé vaší situace. Držte se.

Michal Petr

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.