Dobrý den,
s přítelkyní chodím třetím rokem a po tuto celou dobu má problémy v rodině. Její rodiče se totiž již třetím rokem „rozvádějí“ a doma to není nejklidnější (hádky, násilí). Moje přítelkyně je velice citlivá a vše bere hůře ještě dvakrát více, takže již tři roky v kuse žije s tím, že si skoro každý večer pobrečí.
Já jsem se snažil být vždy tou největší její oporou – naslouchat jí a pomáhat. Stal se ze mne takový psycholog, pomocník a utěšovatel. Bohužel mne po dvou letech pomáhání napadají myšlenky, že můj svět je naprosto bez problémů a kdybych nebyl s přítelkyní, nebyly by i problémy a negativní emoce.
Partnerky se někdy straním a jsem raději sám ve svém světě, kde žádné problémy nemám. Říkám partnerce, že mě chvíli musí nechat, a pak, že opět budu mít sílu být tu pro ni – jenže ona to sama beze mě nevydrží, že prý nemá nikoho kromě mě. Někdy mám pocit, že mě táhne ke dnu, že bych si chtěl užívat života, ale že to asi s ní nebude možné.
Poslední dobou je to tak, že když jsem sám, cítím se mnohem lépe, než když jsem s ní, protože mě zase zatáhne do prostředí jejího domova, které upřímně nesnáším – je zde neustálý křik a ten já nesnesu. A nemusí ani mluvit o tom, co se zase děje doma, stačí, když ji vidím. Na druhou stranu si však uvědomuji, že svou přítelkyni stále miluji a když jsem bez ni delší dobu, chybí mi. A hlavně ji v tom nemůžu nechat.
Nechci brát svou partnerku jako problém, ale jako osobu, kterou miluji. Ale jak?
Mr. Vo
Názor odborníka
Milý pane Vo,
váš pocit, že vás to táhne ke dnu, je varovný signál. Pocity fungují jako kompas a i kdyby to vaše partnerka nerada slyšela, je dobře, že je stále vnímáte, nepotlačujete a chcete situaci řešit. Snažíte si stanovit určité hranice (potřebuji být sám, nesnáším křik). A také cítíte, že tato neúnosná situace se už dotýká vašeho vztahu, začínáte partnerku vnímat jako problém, ale zároveň ji v tom nechcete nechat.
Začněte jí pomáhat jinak, přestaňte dělat partnerce domácího psychologa. Vaše partnerka si na situaci natolik zvykla, že nevidí možnost nebo potřebu změny. Je bezmocná a v situaci je uvízlá, stejně jako její rodiče, kteří nedokážou svou situaci vyřešit rozvodem. Tím, že něco změníte u sebe, nastartujete změnu i u ní – bude se s tím muset nějak vyrovnat, nějak zareagovat.
Zmíním tu jinou oblast, a to závislosti, kde je popsán mechanismus umožňování. Závislému člověku jeho okolí nějakým způsobem jeho chování umožňuje, dovoluje. Pomáhá mu, ale není to skutečná pomoc, jen pomáhá zachovávat status quo. Když jste vaší partnerce domácí psycholog a utěšovatel, ona svoji situaci nemusí řešit jinak, navštěvovat skutečného psychologa, vždyť má vás! Situace doma ji rozhodí, vy ji utěšíte. S vaší pomocí to zvládá. Stávájící stav není udržitelný. Zřejmě si neuvědomuje, jak moc vás zatěžuje. Pohybujete se v začarovaném kruhu. Vy sice občas potřebujete být sám, načerpat síly, ale jakmile se s partnerkou zase vidíte, její břemeno opět převezmete na svá bedra, jí se uleví, vy se opět zatížíte.
Co je však zásadní, aby tuto situaci dovedla ustát sama. A než se k tomuto postoji dopracuje, je zapotřebí, aby začala navštěvovat psychologa. Vy se současně musíte této role vzdát. Věřím, že se vám uleví. Ale jak na to bude reagovat vaše partnerka? Myslíte, že to dokáže přijmout bez urážky, slziček a výčitek, že ji nemáte rád?
Když přestanete umožňovat partnerce řešit věc tímto způsobem, otevíráte jí tím možnost pro změnu, jak se s celou situaci vyrovnat a přestat s tím, aby se její prožívání týkalo především problémů jejích rodičů. Jde i o zdraví, taková situace vytváří dlouhodobý stres. A vyléčit se ze stresové situace je možné pouze tak, že se člověk přestane vystavovat stresové situaci. Vaše partnerka zřejmě bydlí u rodičů. Nevím, kolik vám je, zda studuje, nebo pracuje – kam tím mířím, je, zda a kdy by bylo reálné, aby se od rodičů odstěhovala. Ale to už nechme na ni, aby hledala s pomocí psychologa/psycholožky řešení a strategie, jak se s nepříznivou rodinnou situací vyrovnat.
Pokud by se vaše partnerka psychologické pomoci vytrvale bránila a na vás stupňovala svoji potřebu citové opory jakýmikoliv prostředky, pak by to bohužel znamenalo, že je třeba vzít v úvahu ještě další aspekt, který je charakteristický pro náročné emoční vztahy, a tím je citová závislost. Když bude vaše partnerka odmítat navštěvovat psychologa, vyhledejte ho sám a svoji situaci řešte sám za sebe.
Terapie by jí mohla pomoci v tom, aby si začala budovat osobní život, nezávislý na problémech jejích rodičů. Svůj soukromý svět, kde by nebyla obtížena emočními problémy z rodiny. Aby se člověk vyrovnal s osobními problémy, potřebuje kvalitní sociální vztahy. Což znamená nemít jen partnera, na kterého budu všechno házet, ale i další lidi, s kterými můžu probrat svoji situaci, a nejen to. Sdílet nejen problémy, ale zažívat i jiné věci, bavit se. Zajímat se o něco. Zkrátka vnímat se tak, že ve svém životě chci dělat a prožívat i něco jiného, než se jen nechat vláčet neuspokojivou situací doma. Možná na to teď nemá energii, kapacitu. Je to však stav pouze přechodný, každý máme kapacitu na to, abychom v sobě objevili síly a zdroje k tomu, abychom přerušili vzorec, kdy naše prožívání rovná se náš největší problém. Jsme víc než náš problém. Ale je zapotřebí pro to něco udělat. Buď se snažit přímo porozumět problému, povídat si o něm, pracovat na něm, ale dělat i něco jiného – cestovat, sportovat, pěstovat společenský život, pracovat na zahradě, chodit do lesa etc., prostě nežít jen problémem, který nás stravuje, ale ať je to jakkoliv těžké, pokusit se jej překonat. Dělat záměrně i něco jiného, co s naším problémem nesouvisí.
Když se vám nepodaří partnerku odkázat na pomoc odborníka, bude tím trpět ještě víc i vaše psychika a váš vztah. Zkuste nabídnout, že na sezení půjdete spolu. Časem by pak pracovala individuálně. Pokud by však bylo potřeba, chodili byste na občasná párová sezení společně.
Přeji vám, aby váš vztah ozdravěl, aby problémy rodičů partnerky tolik nezasahovaly do vašeho vztahu, protože je patrné, že i ve vašem vztahu se vše převážně točí kolem nekonečného rozvodu jejích rodičů.
Využívejte celý web.
PředplatnéPartnerka bude postavena před volbu a výzvu. Tedy, zda trpět kvůli problémům rodičů a promarnit šanci prožívat hezký vztah s milujícím partnerem, nebo se od toho s vaší podporou a v rámci terapie osvobodit. Závisí to i na tom, zda dokáže přijmout pomoc, nejen od partnera, ale i od odborníka; že chodit k psychologovi není ostuda. Pokud se to podaří, pak máte velikou šanci, že to společně zvládnete.
Přeji vám vše dobré, abyste mohl zůstat pro svoji partnerku oporou a milujícím partnerem, ale přitom nemusel zastávat roli soukromého psychologa.
Marta Helingerová
