Dobrý den,
jsem s přítelem čtyři roky a náš vztah nezačal příliš šťastně, bydlel a žil se svojí přítelkyní, což jsme se dozvěděla po třech měsících naší známosti. Jako na houpačce – chtěl být s ní, nechtěl, a takto se vztah vyvíjel dva roky. Byla jsem trpělivá, naslouchala, ale nechtěla jsem se do jeho rozhodnutí míchat.
Dva roky žijeme spolu, po jejich rozchodu se nastěhoval ke mně a poté jsme hledali společné bydlení. Vše bylo fajn a vztah měl svá pravidla a hranice, o všem jsme spolu mluvili a společně řešili. Občas zalhal, že jde hrát tenis s kamarádem nebo na pivko, ale zjistila jsem, že jsou to kamarádky. Ano, řešila jsem to s ním, ale jeho reakce byly bez odpovědi nebo odpověď typu: nic v tom nehledej atd.
Přišla jsem o práci, ale zaplnila jsem si čas novým bytem. Povedlo se nám otěhotnět a přítel se začal choval jinak, byl zodpovědnější, nelhal – pokud šel třeba na sport s kamarádkou nebo si s ní chatoval, sám mi to řekl. Nepovedlo se těhotenství udržet, vývojová vada. Prošla jsem si různými fázemi, kdy jsem brečela, ječela, ale to si myslím, že je normální, dnes už jsem se s tím vyrovnala.
Od té doby ale přítel není doma, čas tráví „asi“ s kamarády a minimálně čtyřikrát týdně chodí domů po půlnoci. Nedá mi vědět, kde a s kým je. Prý jsem jako obehraná deska, když se s ním chci bavit a najít nějaké řešení. Nechce, na druhý den zmizí znovu. Nevím, jestli utíká před sebou, nebo přede mnou… Děkuji za radu.
Andrea
Názor odborníka
Dobrý den,
děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Předně si pojďte říct, že moje úvahy a hypotézy jsou jen úvahy a hypotézy a realita může být jiná. Nicméně pokud vyjdu z informací, které jste napsala, tak váš přítel v podstatě první dva roky vztahu s vámi nebyl naplno a není tomu tak ani nyní. Jediný čas, kdy k vám byl otevřenější a odpovědnější, byl čas vašeho těhotenství.
Nevím, zda se nyní stýká s nějakou „kamarádkou“, nebo prostě jen nechce být pod kontrolou a řeší to nekomunikací. Když se na to podívám z nadhledu, tak pokud někdo něco skrývá, má pro to vždy důvod. Nemusí to být vždy jiná žena, ale třeba stud nebo neochota či neschopnost před partnerem připustit, že dělá něco, co by „neměl/nechtěl“ dělat. Pokud byste přišli na párovou konzultaci, mluvili bychom o tom, že komunikovat spolu je základ vztahu, základ důvěry. Z toho, co píšete, jsem porozuměl, že takováto otevřenost a rozhodnutí se plně odevzdat jednomu intimnímu vztahu z jeho strany nepadlo.
Vám nevyhovuje, že přes týden často není s vámi a jeho čas je zahalen tajemstvím. Na vaše opakované naléhání, že je pro vás důležité vědět, s kým se stýká, nereaguje, což může mít dvě vysvětlení:
-
Nejste pro něj natolik důležitá, aby vás vzal vážně, s respektem. Dělá si co chce, minimálně do té doby, dokud mu to prochází. Nechce se omezit, ani s vámi mluvit. V tomto ohledu je jeho investice do vztahu mizivá a je namístě otázka, co do vztahu dává on, resp. zda něco dává, nebo celý vztah a péči o něj nesete na svých bedrech vy.
-
Bojí se, resp. věnuje svůj čas a energii někomu nebo něčemu mimo vztah, ale současně nechce nebo není připraven kvůli tomu vztah opustit. A tak nekomunikuje, ze strachu z následků. Vztah k vám je pro něj důležitý, ale současně v sobě bojuje i s dalšími impulzy, přáními či potřebami.
Ať tak nebo onak, jde o nevyhovující stav, se kterým se buď můžete smířit a být vděčná za každý „emoční drobek“, který směrem k vám pohodí (výrazně nedoporučuji), nebo ho přece jen více konfrontovat. Neznamená to, že by nutně musel změnit své chování/odchody, ale měl by o tom s vámi alespoň komunikovat. Jde o minimální investici do společného vztahu a také znak toho, nakolik je schopen a ochoten věnovat potřebnou péči nejen vám, ale i vašemu vztahu. Možná se budete sama předtím potřebovat podpořit, potkat se svou závislostí na něm, dovolit si dát se na první místo a myslet i na sebe.
Chápu, že z krátkodobého hlediska to může vyvolávat obavy a nejistotu, ale z dlouhodobého hlediska nejde o chování, které je slučitelné s rodinným životem. Před zásadním krokem (založení rodiny) je vždy dobré druhého „otestovat“, vyzkoušet, nakolik je připraven převzít odpovědnost dospělého člověka a nakolik si chce držet otevřené možnost adolescence.
Držím palce, a pokud by to pro vás bylo možné, určitě doporučuji návštěvu terapeuta. Může to být pro vás velkou podporou a možností živého dialogu, který může ukázat další cesty, jež jsem v této odpovědi minul.
Michal Petr
