Vážená paní/Vážený pane,
obracím se na vás s problémem ohledně mého chování, protože jsem si ho vědoma a chci ho změnit.
Je mi 25 let, letos dokončím vysokou školu, tudíž mě čekají státnice, zkoušky a zároveň mi začne pracovní koloběh a hledání vhodného zaměstnání. Takže nemám život úplně bez stresu, ale jinak bych svůj život označila za krásný, mám milující rodinu, skvělé přátelé a laskavého přítele, se kterým chci stavět svoji budoucnost a vidím ho po svém boku.
Ale poslední dobou, asi dva měsíce, poté, co jsem se vrátila z pracovní stáže (která nenaplnila má očekávání), jsem hrozně podrážděná, náladová, přemýšlím nad budoucností, nad svým životem, co bude, jak vše zvládnu a spousty dalších otázek a myšlenek, které jsou ubíjející. Když už je na mě toho moc, klidně si vše vybiji na rodině nebo příteli, okřiknu je za každou hloupost, vynadám jim a podobně… Poté si přijdu zlá a samozřejmě toho lituji, protože vím, že jde o moji rodinu a dělají pro mě maximum.
Chtěla bych se umět ovládat, krotit své myšlenky a sebe, vždy jsem byla veselá a žádné velké problémy v životě nemám, pouze ty běžné, se kterými bych si měla hravě poradit. Možná už přecházím z období studií do reality a tíží mě to, protože je pro mě vše nové a jsem citlivější, každopádně si se sebou nevím rady. Velmi děkuji za odpověď!
Tereza
Názor odborníka
Milá Terezo,
děkujeme za váš dotaz. Píšete, že po absolvování pracovní stáže se změnily vaše pocity, reagujete podrážděně na své blízké, děláte si starosti s tím, co a jak bude ve vašem životě dál. Zmiňujete, že jste měla určitá očekávání, která se během stáže nenaplnila. Mezi řádky čtu, že tam asi proběhly pro vás nepříjemné věci. Dovolím si tedy napsat nějakou tu hypotézu, protože bez ní nedokáži na váš dotaz odpovědět.
Představuji si, že jste se mohla na stáž těšit, protože šlo konečně po letech tvrdé „teoretické“ práce o něco jiného. Po škole, kde fungují určitá pravidla (rozvrh, nároky na splnění, očekávatelné hodnocení „dobrého“ a „špatného“ výkonu) se může stáž stát první profesní (a až existenciální) krizí, kdy člověk zjistí, že svět nefunguje tak, jak si představoval. I když člověk něco x let studoval, je překvapen, že se do budoucna s touto danou profesí skutečně bude muset identifikovat. Zjistí, že se k ní pojí určité prostředí, typ lidí, rituály a hodnoty, což může v člověku vyvolat pocit ztráty svých určitých referenčních bodů, o které byl zvyklý se opírat. Je možné, že zažíváte změnu vnímání sebe sama, neboť i okolí se k vám možná chovalo jinak, něž jste zvyklá. To vše a mnohé další představy mne napadly. Co ale s tím?
Všechno špatné je vašim úspěchem
Z každé zkušenosti je však možné něco vytěžit, co se týče sebeuvědomění, tzn. i toto vaše nenaplněné očekávání spojené s pracovní stáží může být pro vás úspěchem. Možná to zní naivně, tisíckrát omleté, „všechno špatné je k něčemu dobré“. Pokusím se zde ale tuto myšlenku rozvinout, protože souvisí s tím, o co si píšete.
Domnívám se, že schopnost nevyhodnocovat jako špatné to, co neodpovídá mým očekáváním, může mít zásadní vliv na to, že se nebudu cítit špatně. Bezprostředně po stáži by bylo jistě náročné se o něco takového pokoušet, ale už nějaký ten týden uplynul a vy se můžete podívat zpět, co vám stáž skutečně přinesla. Chci tím říci, že snaha pozitivně zhodnotit stáž je něco, co děláte sama pro sebe, neboť to, jak stáž hodnotíte, vypovídá více o vás než o stáži jako takové. Jestliže řeknu: stáž nestála za nic, říká to o mně, že jsem naštvaná, zatrpklá… Jestliže si ale řeknu: na stáži jsem se dozvěděla něco nového o sobě, o tom jak zvládám zátěž, jak chybuji, jak vycházím s lidmi, obecně co mi funguje a co ne… tak nejde o to, že bych stáž hodnotila kladně, ale vyjdu z toho jako někdo, kdo je schopen i z nepříjemné situace něco vytěžit. Jde trochu o alchymii, kdy se pokusíte přeměnit strach, hněv, smutek v něco jiného.
Vědomá změna nastavení souvisí s našimi pocity
Jenže vy se ptáte, jak ovládat pocity a různé myšlenky? To mi připomnělo jiný dotaz týkající se zvládání emocí s metaforou hašení ohně ze střechy (viz článek Aby emoční zranění už nebolela). To, že budete schopná se nastavit jako člověk přijímající a (teď to bude znít možná divně) vděčný, který je schopen si říct: Z této stáže jsem získala to a to. I když nebyla taková, jakou jsem si představovala, dostala jsem alespoň něco, pomůže vám to zbavit se negativních pocitů, o kterých píšete.
Jestliže se totiž rozhodnu o sobě smýšlet jako o někom, kdo je schopen přijímat, než jako o někom, kdo je zatrpklý a zklamaný, mohu se zbavit svého hněvu. U vás to může být vůči instituci, kde jste stáž absolvovala. I když stáž nebyla skvělá, i když lidé pracující zde nebyli takoví, jaké byste si představovala, nešlo zde pro vás o prohru či neúspěch. V otázce myšlenek do budoucnosti, o kterých také píšete, by vám toto nastavení mohlo také pomoci. Už budete vědět, že dobrá stáž (práce) nemusí být jen taková, která odpovídá stoprocentně vašim očekáváním.
Budoucnost je jen následkem toho, co se děje v současnosti. Jestliže chci, aby to bylo v budoucnu dobré, musím se starat o to, aby to bylo dobré nyní a jestliže chci, aby má současnost byla dobrá, musím si přestat dělat starosti s tím, co bude v budoucnu. Ve vašem příběhu by to mohlo být nějak tak, že pokud chcete v budoucnosti uspět, budete muset v současnosti přestat chtít, aby to bylo jen dobré, ale být schopná si všímat všeho, co vám současnost přináší.
Využívejte celý web.
PředplatnéMilá Terezo, buďte trpělivá. Možná ještě nějaká ta profesní facka přijde, nicméně jedině tak se vám podaří rozvinout ze sebe to nejlepší. Přeji vám hodně štěstí.
Kamila Thiele
Pomohl vám článek?
