Zdravím,
chodím s přítelem tři roky a dostala jsem se do začarovaného kruhu. Jsem rok po škole, hledám práci, zatím neúspěšně. Osm let beru různá antidepresiva (Sertralin 200 mg, který vysazuji a nahradím jej brzy Escitalopramem). S rodiči se doma pořád hádáme, nikdy jsme spolu neměli moc dobrý vztah. Přátele také nemám. Přítel je bohužel těžce psychicky nemocný – má od čtrnácti let schizofrenii a bere Leponex, nejvyšší dávku. Mně je zle každý den, příteli také občas není dobře. A z toho vznikají naše hádky.
Potřebuji oporu a vyslechnutí, ale přítel má sám svého dost a nemá sílu držet ještě mě. To samé on: potřebuje podržet, ale já jsem ráda, že sama mám nejnutnější síly na přežití.
Je to hodně začarovaný kruh. Přítele miluju a rozchodem to ani jeden řešit nechceme. Chodím k psycholožce a k terapeutce. Obě mi poradily rozchod, což je pro mě nepřijatelné. Rodiče mého přítele také nemají rádi. Oni nemají moc v lásce ani mě – raději mají mladšího bratra a jeho přítelkyni, všude je chválí. Pro mě mají i před příbuzenstvem jen kritiku a pro mého přítele, což je ještě horší, jen posměch.
Děkuji za odpověď.
Jitka
Názor odborníka
Milá Jitko,
kdyby nebyla vaše situace takto složitá a těžká, skoro bych začal nějakou pohádkovou metaforou. Mysl se mi směrem metafor vydala po té, co jste zmínila ten začarovaný kruh. Působí to na mě skutečně nějak začarovaně, zakletě a hodily by se tu ty pohádkové zázraky, které nakonec vyřeší zápletku pohádky. Hrdina v pohádce často hledá nějakou radu či zázračný předmět, ale nakonec se musí také něco naučit a teprve pak se posune dál a příběh se rozmotá. Možná jste v nějakém procesu, kde musíte sama projít těmi všemi „kouzly“ a „začarováním“, abyste si mohla vybrat, co chcete. Abyste vy sama cítila, která cesta vám něco může přinést a kde je to spíše trápení – zatím mám dojem, že ty směrovky vám dávají jen druzí.
Kdybych byl průvodcem ve vaší začarované pohádce, asi bych vás vedl k tomu, že si můžete vybrat, po čem toužíte. Ale vždy za to platíte svou cenu, to je třeba přijmout. Vypadá to, že svět kolem vás vám signalizuje, že potřebujete (minimálně i) něco jiného než to, co zažíváte s přítelem – jak tomu rozumíte? Jak tyto zpětné vazby vyhodnocujete? Netroufnul bych si vám říkat, co máte dělat, ale z toho, co jste napsala, bych si také tipnul, že ve vztahu se současným přítelem je těžkostí až dost a vzájemně se podpírat určitě není snadné. Napadlo mě, že lidé kolem vás včetně vaší terapeutky vám zrcadlí něco, co není snadné vidět, protože toužíte vidět realitu lepší, o něco nadějnější. Není dobré se vzdávat naděje a dovedu si představit, jak máte přítele ráda, když jiné vztahy nefungují. A jak byste potřebovala mít v někom oporu. Ale stejně důležité je používat naději, aby vás posilňovala a nebyla to jen iluze. Lidé kolem vás asi snáz vidí ty iluze sycené možná vaší touhou mít fungující vztah. Jako byste tak moc toužila postavit dům, že už ho pak chcete postavit i na místě, kde vás všichni varují, že dům nebude mít pevný základ.
Mohlo by být prospěšné, kdybyste vnímala a prožila oba póly vašeho vztahu – to pěkné i to těžké, možná by se objevilo nějaké porozumění pro to, co vidí ostatní. I oni by zase rozuměli vám. Připadá mi, že nyní hledáte někoho, kdo porozumí tomu, jak moc potřebujete mít nějakou oporu. To, jestli je odpovědí na tuto touhu a její naplnění váš současný přítel, je jiná věc. Pokud budete například s podporou vaší terapeutky pracovat s touto touhou po vztahu a dalšími vašimi pocity a potřebami, je šance, že se promění vaše prožívání současného vztahu a třeba se sníží očekávání od toho, co vztah může a má přinést. Nebo budete prožívat svou hodnotu a naplnění i jinak než prostřednictvím partnerského vztahu. Bylo by také fajn, kdybyste si budovala i jiné vztahy a vazby na lidi, kde můžete trochu svého břemene složit.
Někdy je potřeba více ingrediencí, aby se namíchala směs, která umožní člověku projít těžkou realitou. Je potřeba velkého přijetí, podpory, úcty, ale také pravdivosti a odvahy. V písemné podobě je opravdu těžké vám toto předat, ale pokusím se o to zrnko odvahy a přímosti – myslím si, že vše, co prožíváte, je dobré vnést do vztahu s vaší terapeutkou – hledání dalších a dalších rad, případně nových a nových terapeutů je často spíše o strachu vydržet, že terapie znamená také bolestný proces dívání se na sebe, realitu, pohřbívání svých iluzí a přání, aby se to vše mohlo proměnit k větší a nové svobodě. Před realitou se nedá utéci, ale dá se naučit se v ní pohybovat příjemnějším způsobem. Držím palce, aby se vaše touha spojila s odvahou, zastavila jste se a mohla jste si najít způsob, jak žít více spokojeně a s menším trápením. Začarovaný kruh se může proměnit tím, že vystoupíte z pohádky o hledání zázraku, ale ten zázrak najdete v realitě, v sobě, v životě samém. Vše funguje lépe, když touha a realita spolu alespoň zčásti korespondují.
Aleš Borecký
Pomohl vám článek?
