Dobrý den,
je mi 29 let a začíná mne zcela pohlcovat a paralyzovat osamělost a neschopnost nalézt partnerku.
V mládí jsem měl mnoho zdravotních problémů endokrinologického charakteru, byl jsem velmi obézní a trpěl jsem psychickými problémy kvůli gynekomastii a malému penisu, díky čemuž jsem se téměř zhroutil, chtěl jsem spáchat sebevraždu a dlouhodobé nervy mi přivodily žaludeční vředy. Po pubertě mne ženy dál odmítaly, měl jsem problémy se sebevědomím, a tak jsem raději investoval do své „ulity“, do koníčků, do vzdělání, do množství brigád a černých přivýdělků.
Dnes se blíží třicítka, vypadám již průměrně, mám VŠ vzdělání, jsem samostatný, poměrně komunikativní, mám vlastní nadstandardní bydlení, dobrou práci, společenský kredit a uznání, ale má samota a neohrabanost v komunikaci se ženami přetrvaly. Stejně jako mé panictví. Zkoušel jsem se seznámit v reálu i na internetu, ale vždy to skončilo v horším případě naprostým fiaskem, výmluvami a tvrdým odmítnutím, v lepším případě mi bylo řečeno „dík, jsi kámoš/vrba“ a u toho to také „zemřelo“. Nikdo mě zkrátka nechce.
Snažil jsem se svou samotu přebít prací, ale dostal jsem se do stádia, kdy již nemůžu dál. Život mne netěší, práce mne nenaplňuje a k smrti unavuje. Na seznamkách mi píšou jen padesátileté vyžilé matky se čtyřmi dětmi, ostatním ženám nestojím za prachobyčejný pozdrav. Přátelé na mne nemají čas, mají své rodiny, a já mám jen čtyři stěny. Nevím, jak se svým životem naložit dál, když nemám proč a pro koho žít…
Martin
Názor odborníka
Dobrý den, Martine,
děkuji za otevřený dotaz.
Na mne působí ve vašem popisu několik informací. První jsou vaše obtíže v mládí. Nevím, do jaké míry je považujete za zvládnuté. Píšete, že nyní jste již „průměrný“, máte také spoustu nadstandardních věcí. To by mohlo znamenat, že situaci považujete za víceméně zvládnutou, že jste se změnil vnitřně i vnějšně. Přesto se vám partnerku najít nedaří.
Podle mého názoru jsou zde v podstatě dvě možnosti. První je, že si vybíráte neadekvátní typ, který s vámi z různých důvodů není kompatibilní a končí to tedy vždy neúspěchem. Neadekvátnost může spočívat jak ve fyzické, tak v psychické úrovni. V tomto případě pomůže jedině nastavení si zrcadla – jak jsem na tom já z hlediska fyzického, hodnotového, jaký mám životní styl apod., jaký typ partnerek je pro mne přitažlivý, koho oslovuji a zda je zde reálně možný průsečík. Pokud si připustíme, že ne, je buď potřeba začít hledat jiný typ potencionálních partnerek, nebo změnit sebe tak, abych měl co nabídnout mnou vyvolenému typu žen.
Pokud je průsečík možný a přesto se nedaří, je to způsobeno osobnostními nebo komunikačními problémy. Můžete mít ještě nezpracovaná témata sebepřijetí, sebelásky, sebevědomí, sebeprezentace, vztahů a atraktivity. To poté ovlivňuje kontakt s druhým pohlavím a vede vás do neefektivních způsobů komunikace, z čehož pak žena raději vycouvá. V tomto případě je třeba pracovat na té oblasti, kterou ještě zvládnutou nemáte, dále na sebeprezentaci a s tím souvisejícícími oblastmi.
Podle mého názoru by mohlo zlepšení situace urychlit a pomoci vyhledání nějaké kontinuální podpory odborníka, který by vám v dané oblasti mohl poskytnout konstruktivní zpětnou vazbu a pomoci ke změně nebo přijetí stavu.
Ohledně útěků do práce a nechuti být sám – sám jste již popsal, že útěk do práce není funkční a trvalý, také bych to jako cestu nedoporučoval. Být sám je ale trochu jiná záležitost. Jsme společností vedeni k tomu, že normální je, alespoň od určitého věku, někoho mít, a vnímáme jako velice nepříjemné, že tomu tak není. Chápu, že chcete třeba s někým žít, založit rodinu apod. Nejdříve toho dosáhnete tak, že vám bude jedno, kdy partnerku najdete. Věnujte se plně všem oblastem vašeho života, uspořádejte si je dle svých představ. Když budete mít vyřešen svůj vlastní osobní život a osobnost, bude z vás tato pohoda a spokojenost se životem poznatelná a tím budete samozřejmě i atraktivnější pro druhé pohlaví.
Na cestě za hledáním naplnění a spokojenosti vám přeji mnoho trpělivosti a úspěchů.
Lukáš Dastlík
