Dobrý den,
právě prožívám velmi intenzivní čtyřměsíční vztah s introvertem. Rozumíme si naprosto ve všem a prakticky téměř od seznámení spolu žijeme v bytě u přítele, ačkoliv si přítel ani v budoucnu nepřeje, abych opustila svůj pronajatý byt.
Je mi 30 let a přestože jsem ve vztazích realista, připadá mi tento vztah ideální a dokážu si představit, že bude třeba i navždy. Jenže mám problém se v mém protějšku vyznat. Jakoby měl strach se k někomu upnout.
Nemá sourozence, příbuzné, moc přátel, oba jeho rodiče mají rakovinu a jsou na tom špatně. Nejen proto mu chci být velkou oporou. Protože jsem v dětství jako nejstarší dítě nedostávala od rodičů tolik potřebné lásky, potřebuji ji možná častěji cítit od partnera. V minulých vztazích jsem to tak měla.
Nynější přítel je se mnou rád, objímá mě, hladí, vymýšlí aktivity. Slovem ale city nevyjadřuje, občas je zasmušilý. Chce, abych u něj doma žila, i když má po práci aktivity a vracívá se pozdě večer. Navíc nechce, abych opustila svůj podnájem.
Jsem z toho zmatená, nevím, co ke mně cítí, co plánuje, nerad se na tyto otázky vyjadřuje. Mám pocit, jako by toužil po životním partnerovi, cítím z něj někdy velkou lásku, na druhou stranu jako by však měl strach se více projevit. Chybí mi jistota, abych se do vztahu mohla naplno ponořit.
Jak ji sama v sobě najít a jak mu pomoci se otevřít a ukázat, že můžu být v jeho životě pro něj pevný a stálý bod? Moc mi na tomto vztahu záleží.
Děkuji za odpověď.
Lenka
Názor odborníka
Dobrý den, Lenko,
zdá se, že váš přítel chce být s vámi, současně chce ale dál žít svůj život (volnočasové aktivity) a nechat si i dostatek svého prostoru (každý svůj byt). Zatím odmítá závazek společného bydlení a přeje si, ať si ponecháte svůj byt pro případ potřeby. Neviděla bych v tom nutně něco špatného. Váš vztah je ještě v začátcích, čtyři měsíce jsou stále doba poznávání, sžívání se, kdy je na závěry o budoucnosti možná opravdu brzy.
Chápu, že Vy to můžete cítit jinak, máte v sobě jasno, ve vztahu se cítíte dobře, věříte svým pocitům a s partnerem si nyní dokážete představit společný život. Každý z nás má však v otázkách lásky a partnerských vztazích své vlastní tempo. Je dobré ho respektovat a nechat na něm, kdy bude chtít udělat další krok.
Pokud bychom na druhého vyvíjeli přílišný tlak, aby své tempo urychlil, více se nám otevíral nebo aktivněji plánoval společné bydlení, můžeme tím našemu vztahu i uškodit. Náš protějšek se může cítit do vztahu moc tlačen, manipulován, a pro získání svého potřebného prostoru může ze vztahu naopak začít unikat a vzdalovat se nám.
Píšete, že máte pocit, že se váš přítel bojí k někomu upnout. Je možné, že potřebuje více času, než bude připraven se vám více otevřít a plně důvěřovat. Nejspíš ho tolik nepřesvědčíte slovy, že jste pro něj v životě pevný bod, na který se může spolehnout. To, co by ho mohlo přesvědčit, je jeho vlastní zkušenost, kdy si sám bude moci postupně potvrzovat a zažívat, že vám může věřit.
Rozumím tomu, že byste pro sebe potřebovala od partnera více utvrzování o jeho lásce, co k vám cítí a že s vámi do budoucna počítá. Možná vám dává maximum toho, čeho je v danou chvíli schopen, možná nyní více neumí, nedokáže, nebo nechce.
Pokud vám na partnerovi záleží a věříte, že tento vztah má potenciál do budoucna, zkuste mu dát více času. Tento čas můžete pojmout nejen jako „čekání na přítele“, ale využít především pro sebe. Pozorujte i vy, jestli vám partner vyhovuje, jestli moc neklamou zamilované růžové brýle.
Zmiňujete se, že v minulosti jste od partnerů vyžadovala hodně lásky. Pokuste se v plánování budoucnosti trochu zvolnit a dát i sobě čas ověřit si, že se můžete na přítele plně spolehnout, otevřít se a důvěřovat mu. Žijte přítomností, tím, co Vás baví a těší, užívejte si svůj vlastní čas i společné chvíle s partnerem. Po nějaké době můžete zhodnotit, co se vztahem děje, zda se nějak proměnil a posouvá se.
Pokud budete pozorovat nějaký vývoj, může to být důkazem toho, že partner potřeboval více času. V případě, že i po delší době bude přítel uzavřený a odtažitý ke společné budoucnosti, je na místě zvažovat, zda‑li se může nebo chce tomto ohledu změnit, a co by takovýto vztah znamenal pro vás, případně zda v něm chcete i za těchto podmínek zůstat.
Martina Frintová
