Dobrý den,
je mi 20 let. Mám za sebou několik vztahů s muži. Vždy mě přitahovali muži. Nikdy v životě mě nenapadlo, že bych mohla mít něco se ženou, ta představa se mi hnusila. Až doteď.
Ve třídě mám spolužačku, která je lesbička. Asi před rokem jsme se začaly hodně bavit. Začala mě přitahovat a já ji taky. Nějaký čas jsem si to nedokázala připustit.
Ona se rozešla s přítelkyní a já s přítelem. Měly jsme na sebe hodně času, často jsme se vídaly i po škole a pořád víc se přitahovaly. Já to brala jako momentální úlet. Že to přejde.
Několikrát jsme se spolu vyspaly a já si začala uvědomovat, že jsem se do ní zamilovala. Vztah s ní si dokážu přestavit. Že už to není jenom chvilková slabost.
Navíc na ni neuvěřitelně žárlím. Nemám v hlavě nic jiného, ani muže. Přijde mi, že mě muži už nepřitahují, ale na jednu stranu ani ženy. Pouze ona. Začala jsem se koukat i na lesbické porno.
Nedokážu se sama v sobě vyznat. Nechci to nikomu říct, ale na druhou stranu bych to chtěla říct všem, aby věděli, kdo jsem. Jenže já to vlastně sama nevím.
Hrozně mě to ničí. Jako kdybych selhala sama v sobě. Prostě se neznám… Je mi 20 let – neměla bych už snad znát svoji orientaci a vědět, kdo doopravdy jsem?
Lenka
Názor odborníka
Dobrý den, Lenko,
předně bych vám ráda pogratulovala k zamilování se a novému, slibně se vyvíjejícímu vztahu. Alespoň tak na mě váš nový „začátek“ působí. Začaly jste se spolu více bavit, přitahovaly se, trávily jste spolu hodně času, z momentálního úletu se stala zamilovanost včetně žárlení a myšlenek pouze na Ni, ale i odvahy k prvním představám o společné budoucnosti.
Kdybyste se (čistě teoreticky) teď takhle zamilovala do muže, nejspíš byste byla šťastná a v pohodě a ani by vás nenapadlo psát do nějaké poradny. Jenže ono je to jinak – vzhledem k vašemu dosavadnímu nastavení jste se zamilovala do poněkud „nesprávné“ osoby, a to ve vás vyvolává spoustu obav a pochybností o sobě. Jakto, vždyť vás vždy přitahovali muži, dokonce se vám představa mít něco se ženou hnusila, tak co se to děje? Kdo vlastně jste? Vůbec se vám nedivím. Zahoupala se vám půda pod nohama. Je to krok do nového světa, hlavně toho vašeho, vnitřního.
Naše společnost je heteronormativní. To znamená, že vyrůstáme a jsme okolím utvrzováni v domnění, že zhruba normální je, když chodí kluci s holkama a pak se vezmou a mají děti a žijí šťastně až do smrti, pokud se tedy nerozvedou. Sice možná občas zaslechneme, že taky chodí kluci s klukama a holky s holkama, ale to se nás netýká, takže je to v pohodě.
A pak jednoho dne, u určitého procenta populace (zlidověla čtyři procenta, ale je to dost nepřesný odhad), přijde okamžik, kdy zjistíme, že „něco je jinak“. Tento okamžik „O“ nastane u někoho třeba v deseti letech a u někoho v šedesáti; někdo ví hned, jak to má, jiný s tím zápasí celý život. A to je teprve začátek.
Od této chvíle až do doby, kdy máme jasno, probíhá proces, nazývaný „coming out“. Znamená především základní vnitřní změnu, nikoli pouze „říct TO rodičům a lidem okolo“, i když i tento aspekt coming out obsahuje. Hlavně si ale postupně ujasňujeme, kdo nás přitahuje, do koho se zamilováváme, po kom toužíme a současně měníme mnoho vnitřně zažitých, automatických postojů, o kterých kolikrát ani sami nevíme.
Vyrovnat se sami se sebou, přijmout svoji odlišnost vůči většině a umět s ní naložit, není záležitost dnů či měsíců, ale spíše let. Začíná obdobnými pocity, jako máte vy – nejistota, zmatek, pochybnosti, smíšené pocity zamilovanosti a zároveň selhání a nepatřičnosti… jako bychom se museli rozložit, abychom se mohli poskládat v nové kvalitě.
Dobrá zpráva je, že když na sebe nebudete tlačit a dáte si čas, přijde to samo. Nemusíte nic hrotit a usilovně na sobě pracovat, naopak. Jen si nebraňte a nechte tomu volný průběh. Lidská psychika je moc šikovná a poskládá si to sama, věřte jí. Dejte na své pocity. V této chvíli se v sobě nevyznáte a přesně nevíte, kdo jste. Asi to není zrovna příjemné, ale je to v pořádku. Vyslovil‑li někdo ve vašem okolí větu, že ve dvaceti byste měla znát svou orientaci, je na velkém omylu. Vývoj lidské sexuality zdaleka nekončí pubertou.
A tak se oklikou dostávám k vaší závěrečné otázce. Ve vašem věku rozhodně není žádným selháním, když ještě nemáte jasno ohledně své sexuální orientace. I v jiných oblastech se vyvíjíme a často i v pozdějším věku překvapujeme sami sebe.
Proto vám doporučuji nespěchat. Zkuste se radovat z vaší nové lásky a užívejte si vše krásné, co nový vztah přináší. Pocity nejistoty a pochybností, které současně přicházejí, nezahánějte, patří v této chvíli do vašeho světa, tak si je chvíli ponechejte a pak se zase věnujte něčemu dalšímu.
Využívejte celý web.
PředplatnéNeuškodí, když se také porozhlédnete po internetu, kde najdete mnoho příběhů a zkušeností obdobných těm vašim, případně se osmělíte a vyrazíte se podívat na nějakou akci v rámci gay komunity. Sebeodhalení vůči okolí si s klidem můžete nechat až na později.
Přeji Vám hodně štěstí a zdravého odhodlání být taková, jaká jste.
Martina Porkertová
