Vzpomínám si na jednu ženu, která ke mně chodila. Bohužel sama, bez manžela. Ten jí byl podle jejích slov před rokem nevěrný a ona si přála mu zase začít věřit. Na mou otázku, co pro obnovení důvěry dělají, odpověděla: „Manžel mi řekl, že to ukončil a není potřeba se k tomu vracet. Je to můj problém, že mu nevěřím a potřebuji s tím něco udělat.“ Asi se mnou budete souhlasit, že pro záchranu vztahu je komunikace to nejdůležitější. Muselo by však jít o intimní komunikaci, která může být tíživá, vyvolávat stud a rozpaky. Předpokládala by otevřenost a upřímnost. Oba partneři by museli jít hlouběji do svých pocitů a pojmenovat své potřeby, strachy a touhy. A to může být v první fázi nemyslitelné. Pohled do sebe může oprášit dávná zranění, která si neseme, aniž bychom to možná úplně tušili.