Dobrý den, před dvěma lety jsem zůstala bez práce.
V tomto období jsem pochovala oba rodiče, vzdělávala jsem se na univerzitě. Z finančních důvodů jsem přišla o bydlení v podnájmu, nemám sociální dávky, nemám práci a ani co jíst, prostě chybí mi základní životní věci.
Každý den jsem se učila a hledala práci, jak osobně, tak přes internet. Je mi více než padesát, jak všude píšou, že stará generace nic neumí, tak jsem se vzdělávala jak v jazycích, tak na počítači a v oboru.
Během této doby jsem zjistila, že v tomto věku nikde tuto generaci nechtějí zaměstnat, padesátiletí jsou na trhu práce nežádoucí. Stačí se projít do některých bank nebo do různých firem a člověk vidí dětské zaměstnance, kterým je sotva 25 let. Nikdo se tím nezabývá do té doby, pokud se ho to netýká.
Aby toho nebylo málo, onemocněla jsem a přišla exekuce. Je to začarovaný kruh, v noci nespím, mám deprese. Do důchodu mám daleko… Vláda tuto situaci neřeší. Je mi líto, že jsem se nenarodila v Rakousku, NSR nebo Finsku, kde si považuje stát od 50+ let zaměstnance, a naopak, pokud pracují do 67 let, tak je zvýhodňují, nemají jen mladý kolektiv. V ČR pracují kinder zaměstnanci a lidi z východu, zejména ze Slovenska. Lidé nad 50+ let najdete na ulici, nemají práci, a tudíž nemají peníze na bydlení. Je mi z toho všeho špatně, situace je neřešitelná.
Pane doktore, co mi poradíte? Asi těžko něco pozitivního, radovat se ze sluníčka bez koruny v kapse a bez střechy nad hlavou umí málokdo. Veškerá naděje na cokoliv je pryč.
Blanka
Názor odborníka
Dobrý den, Blanko,
musí to být frustrující – tolik úsilí a k ničemu. Tolik jste toho udělala a zdá se, že si toho nikdo necení natolik, aby vás zaměstnal. Není divu, že propadáte depresi a cítíte se být obětí nespravedlivého nastavení společnosti.
Jak moc to pro vás musí být frustrující, ukazuje vaše poněkud selektivní vidění společenské situace: “Padesátiletí jsou na trhu práce nežádoucí. Stačí se projít do některých bank nebo do různých firem a člověk vidí dětské zaměstnance, kterým je sotva 25 let. V ČR pracují kinder zaměstnanci a lidi z východu, zejména ze Slovenska. Lidé nad 50+ let najdete na ulici, nemají práci, a tudíž nemají peníze na bydlení.”
Když se na tyto řádky podíváte bez emocí, vystihují skutečnost naprosto a bezezbytku? Opravdu nikde nenajdete padesátníky, kteří by byli úspěšní a žádaní? Opravdu jsou všichni padesátníci na ulici bez práce a bez peněz nahrazeni levnější nebo mladší pracovní silou? Asi ne, viďte.
Pokud se nad tím zamyslíte s chladnou hlavou, asi i ve svém okolí najdete příklady lidí, kteří mají přes padesát a jsou pracovně úspěšní a cenění. Já jich určitě znám celou řadu. Pokud se to podařilo jiným, proč se vám opakovaně nedaří – a to přes všechno úsilí, které jste vynaložila? Kde je problém?
Domnívám se, že je to proto, že vynakládáte spoustu energie neefektivním způsobem a plýtváte silou na pokusy předem odsouzené k neúspěchu.
Připomínáte mi kapitána lodi, který se snaží dostat do přístavu, ale opakovaně ztroskotává, protože nezná dost dobře moře, po kterém se plaví. Jeho povědomí o proudech a větrech, které v dané oblasti vládnou je jen mlhavé a mnoho neví ani o umístění mělčin a skalisek. Jeho loď může být skvělá i jeho schopnosti ji řídit a ovládat mohou být na vysoké úrovni, ale pokud nerozumí prostředí, v němž se pohybuje, nedokáže účelně jednat a volit strategie pro dosažení svého cíle. A pokud kdy uspěje, pak jen dílem náhody.
Investovala jste například spoustu energie do vzdělávání v oboru, studia jazyků a práce na počítači v naději, že tyto dovednosti zvýší vaše šance na získání práce. Ale taková očekávání jsou nerealisticky přehnaná.
Znalost jazyků a práce na počítači, vzdělání v oboru – to jsou cenné dovednosti a vědomosti. Při výkonu zaměstnání se bez nich neobejdete. Objem vědomostí a dovedností, které máte, také rozšiřuje okruh pracovních pozic, o které se můžete ucházet, ale vaše šance na získání práce zvyšují méně, než si myslíte.
To, že splňujete požadavky zaměstnavatele na uchazeče o místo vás sice dostane “na startovní čáru” – tedy do základního výběru, ale při výběrovém řízení samotném to už hraje podružnou roli. Když se na jedno místo hlásí 10 uchazečů, kteří všichni splňují požadavky a představy zaměstnavatele, co nakonec ve většině případů rozhodne? Subjektivní dojmy z uchazeče, osobní sympatie a zažité stereotypy – bohužel. A stereotypy spojené s věkem uchazečů, jsou poměrně hluboko zakořeněné.
Snažit se o změnu třeba tím, že dostanete tento problém do povědomí lidí a budete se aktivně podílet na vytváření společenského tlaku, který by pomohl prosadit změnu – to boj na roky. I když je taková iniciativa cenná a má v každé demokracii své důležité místo, neřeší to vaši momentální situaci.
Pokud se v padesáti ucházíte o práci, kterou může dělat i dvacetiletý absolvent, pravděpodobně neuspějete. Není to spravedlivé ani fér, ale je to tak – jak jste si to koneckonců sama ověřila na vlastní kůži. Naštěstí ale celý pracovní trh není takto nastavený.
Když se podívám na všechny profesně úspěšné padesátníky, které znám, uvědomuji si, že se dají rozdělit víceméně do dvou skupin. Jedna skupina pracuje v pozicích, kde nestačí mít jen dovednosti a vědomosti, ale kde je potřeba také praktickou zkušenost a zralost, kterou nelze nastudovat, ale jen získat praxí. Druhá skupina jsou podnikatelé a drobní živnostníci, kteří se rozhodli převzít iniciativu i zodpovědnost do svých rukou a využít své schopnosti ve vlastních službách.
Domnívám se, že právě tímto směrem byste měla nasměrovat své snažení, aby nevycházelo nazmar. Začít můžete tak, že si položíte otázku, v čem jste výjimečná? Co z vaší životní zkušenosti vás dělá jedinečnou? Jaké překážky jste překonala, jaké výzvy přijala a kam vás to v životě posunulo? A jak takto nabitou životní moudrost nejlépe využít v profesním životě? Ve vaší jedinečnosti (díky vaší neopakovatelné zkušenosti) vám totiž nikdo nemůže konkurovat. Váš mix talentů, dovedností a zkušeností je naprosto unikátní. A pokud si této své jedinečnosti budete vědoma, pak najdete způsob jak se realizovat v té správné oblasti a snadněji o tom přesvědčíte ať už svého potenciálního zaměstnavatele, nebo zákazníky, či obchodní partnery.
Někdy může naše hledání toho pravého místa pro nás komplikovat i fakt, že jsme upnuti na příliš konkrétní představu o pracovní pozici, kterou hledáme. Držíme se toho, co jsme vystudovali, čemu jsme se léta věnovali a pomíjíme jiné možnost, které nám život nabízí. Je proto potřeba mít oči otevřené a nebát se dívat i jinam, než do oborů, v nichž jsme “doma”.
A pokud jde o podnikání, začít s ním nemusí být nijak ekonomicky náročné. Znám člověka, který rozběhl svou živnost na drobné domácí opravy s nářadím, co měl doma a s finančním základním vkladem 1500 Kč. Za tisícovku si založil ŽL a za 500 Kč si nechal udělat samolepicí vizitky, které roznesl po sídlištích. Z těchto skrovných začátků se vypracoval v úspěšného živnostníka, který už má i své zaměstnance.
Využívejte celý web.
Předplatné“Kdo chce hledá způsob, kdo nechce hledá důvod,” říká známé rčení. A začít s minimem je dnes snazší, než kdy jindy. Pokud se rozhodnete podnikat, jako ženě vám může pomoci třeba Asociace podnikatelek a manažerek, kde můžete získat podporu a řadu praktických rad a informací do začátku. Nebo pokud byste například ke své práci potřebovala kancelář, ale nebyla byste ji schopna financovat, tak ani to dnes není neřešitelné díky existenci coworkingových center. A to je jen malý příklad. Možností je řada a to, co nás limituje, není nedostatek příležitostí, ale strach se jich chopit.
Ať se vám teď zdá situace jakkoliv beznadějná, jsem přesvědčen, že pro vás tu místo je a že máte co nabídnout. A vaše houževnatost a snaha se rozvíjet je v tomto ohledu dobrým vkladem, který jistě dokážete zúročit.
