Pro vaše blízké: Dárkové předplatné
Vyberte si své téma Přístup k hlavnímu obsahu

Nepotřebuji mužskou autoritu: Zkuste rozlišit, kde ji k sobě pustíte.

3. 4. 2012

Dobrý den.

Tyto stránky jsem si vyhledala proto, že mi bylo dnes ráno u snídaně vyčteno, že nemám dostatečnou autoritu k mužům, protože jsem byla vychovávána jen ženou a autoritu vidím jen v ženách a tudíž bych podle mého partnera měla žít se ženou, abych byla spokojená.

Ano. Vyrůstala jsem se svou mladší sestrou pod tvrdou nadvládou ženy samoživitelky, neúnavné dříčky, která byla neuvěřitelně silná a schopná. A ano, tato žena byla mým vzorem, kdo jiný. Měl snad být mým vzorem muž, který se vzdal své dcery? Nebo muž, který tak rád pil, až ho to stálo život? Nebo ti další, kteří akorát parazitovali na jí vybudovaném zázemí? A proč? Byli snad lepší než ona?

Moje matka nebyla dokonalá a nemohla nám nahradit otce. Neuměla nám předat to, co sama nikdy nedostala, ale udělala vše, co mohla. Na rozdíl od našich otců. A vše, co mi nemohla dát ona, jsem si zkušeností musela získat sama. A právě tohle mě také naučila – abych se uměla postarat sama o sebe a na nikoho se nemusela spoléhat. Abych si nikdy nestěžovala na to, že něco nemám, protože jen já můžu za to, co mám nebo nemám.

Myslím si, že nepotřebuji mužský vzor v rodině, abych byla dobrá partnerka. Mým problémem není to, že bych neuměla uznat mužskou autoritu. Můj problém je to, že si nemyslím, že bych měla nějaké autoritě bezmezně podléhat, když jsem sama také autorita. A tohle muži neumí přijmout. Že se ženy umí mužům v lecčem vyrovnat a že můžou být v něčem i lepší, takový je dnešní svět. Proč si tedy muži vybírají takové ženy?

Kristýna

Názor odborníka


Kristýno,

proč si muži vybírají takové ženy? Jaké? Ženy, které se vyrovnají mužům? Proč si vybírají ženy soběstačné, ženy, které nechtějí podléhat mužské autoritě, ale chtějí být rovnoprávné? Stojí za touto obecnou otázkou de facto otázka: proč si tedy můj muž vybral mě, když mu moje soběstačnost nevoní? Když ho neuznávám jako autoritu?

Podléhat v dospělosti jakékoliv autoritě je zhoubné. Podléhat jí bezmezně není už vůbec v souladu se zdravým duševním vývojem. Myslím, že až do tohoto bodu je vaše úvaha správná. Ovšem pokud se zaměříme na kořeny, ze kterých vaše víra vyrůstá, dostává se tak do úplně jiného světla.  Kořenem vaší víry ohledně soběstačnosti a autority je obraz vašeho ne zrovna podařeného dětství, v němž dominuje vzor vaší matky, neúnavného dříče.  Matky, která (alespoň to tak vypadalo) neměla volbu, protože otec jako muž, člověk a otec definitivně selhal s lahví rumu v ruce. Ona se musela sama dříčským způsobem postarat o dvě dcery. Způsobem, který je vámi tak vynášen. Dalším kořenem vaší víry je tudíž i selhání mužského vzoru, tedy otce a jeho přirozené autority.

Na takovýchto kořenech se vaše rozlišování ohledně rozložení autority, zodpovědnosti a soběstačné nezávislosti v párovém životě možná zastavilo. Věřte či ne, modely toho, jak se se svojí životní situací vypořádali naši předkové, jsou základem vzorců, které používáme i my sami. A to i přesto, že je naše životní situace často okatě odlišná od té, kterou prožívali naši předkové. Vy přeci máte fungujícího partnera.

Proto si myslím, že nemusíte být možná až tak tím neúnavným plně soběstačným dříčem a můžete začít pomalu sama pro sebe rozlišovat, kde mužskou autoritu do svého světa soběstačnosti pustíte a kde si ponecháte tu svojí. Autorita je přeci přirozená věc. Není to věc ani vydřená, ani vynucená. Tam, kde si ji na vás kdosi vynucuje, nebo vy si ji vynucujete svým postojem, tam vzniká konflikt. Zkoumejte proto situaci jednu po druhé a ptejte se, jak by mohl vypadat ve vašem případě přirozený model dělení jak povinností, tak i zodpovědností a s tím související autority. Když nemáte dobrý příklad ze svého dětství, musíte si vytvořit vlastní model, takový, ve kterém neplatí pouze pravidlo všechno nebo nic či jeden nebo druhý. Ale pravidlo každý vlastním dílem společně.

Nejhnusnější na světě je autorita, která si nárokuje poslušnost ve věcech, které se příčí našemu svědomí. Svědomí proto může být jedno ze zrcadel, které vám nabídne pomoc, když si nebudete se svou vlastní autoritou vědět rady nebo nebudete umět ohraničit autoritu těch druhých.  Ale takových zrcadel si můžete uvnitř sama sebe postavit tolik, kolik chcete. Musíte se přeci někde poradit. A vaše duše je ten nejlepší rádce. A nikdy se nezapomínejte ptát na své pocity a na pocity svého partnera. Protože bez nich nikdy hranice autority a soběstačnosti nenajdete.

Diskuse 0

Pavel Špatenka

Hlubinná analytická terapie, sebepoznání.

www.jogasebepoznani.cz

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.