Dobrý den.
Když přijdu z práce, věnuji se sportu, ale potom mě obklopí jedno velké prázdno. Nejhorší je, že nemám potřebu se s někým stýkat, mám rád svůj klid, ale zároveň cítím, že občas lidi potřebuji. Proto se sem tam zúčastním některých akcí s kamarády, ale když jsem s nimi déle jak jeden den, tak se s nimi začínám nudit a chci být zase doma. Občas se setkám s dívkou, která mě zaujme, ale hned uteču, protože se bojím ztráty svobody. Nerad se přizpůsobuji komukoliv. Navíc jsem rigidní, takže si myslím, že nejsem ideální partner pro kohokoliv.
Zjistil jsem, že se cítím nejlíp, když kolem sebe vidím lidi, které neznám a jsem v prostředí, kde je kus přírody a něco, co se dá obdivovat. Například když jsem v noci na Vyšehradě, tak zapomínám na vše, protože tady je i můj vnitřní soudce zticha. Jsem jen já a okolí, na které nemusím reagovat. Ale potom se vše zase vrátí do starých kolejí – práce, sport a pořád dokola.
Jak to dělají ostatní? Jak se mám těšit jako ostatní z toho, že už mají po pracovní době a jdou se věnovat rodině, kamarádům, přítelkyním, koníčkům? Je zajímavé, že když se napiju alkoholu, tak jsem najednou strašně hovorný, vtipný a vše je fajn, chce se mi navazovat vztahy jak kamarádské, tak partnerské a vše se zdá být v pořádku. Možná kdybych dokázal odstranit soudce, začal se mít rád a byl sebejistý, tak by se mi žilo lépe.
Davo
Názor odborníka
Dobrý den,
vnitřní soudce, kritik, zvnitřnělý rodič – různá jména pro jednoho z „démonů“, se kterým se musí každý ve svém životě vypořádat. Někdo to zvládne snadno, že si toho ani nevšimne, jiný s ním musí svést urputné boje. Pokud ale chceme v životě dospět od převzatých pravidel, postojů a názorů na sebe a svět, k osobní, vlastní zkušeností posvěcené moudrosti, nezbývá nám, než tento boj vybojovat.
Prosím, nelekejte se, že tu mluvím o démonech – je to metafora. Mohl bych stejně tak mluvit o nevědomých komplexech. Ale slovo démon mi přijde přiléhavější a většina lidí hned ví, co si pod ním představit. Démon dokáže člověka posednout, ovládnout a tak člověku buď brání, nebo ztěžuje svobodně se projevovat a dosahovat toho, co v životě chce a potřebuje.
Vnitřní soudce je takovou sumou názorů a postojů, přejatých od autorit, které nás v životě ovlivňovali a ovlivňují. Utváří se z toho, jak nás posuzovali rodiče, učitelé, šéf v práci…Úkolem soudce je pomoci nám fungovat v síti požadavků, které na nás kladou sociální normy. Je nutnou součástí socializace. Učí nás, co nám přináší přijetí a co zavržení druhých. Pokud ale při tomto procesu opakovaně zažíváme velkou míru úzkosti, začne se formovat do démonické podoby strachu z odmítnutí, který nám nedovolí získávat vlastní zkušenost, protože to nutně znamená dělat chyby. Zůstáváme tak v otroctví požadavků a představ jiných.
Přání soudce jsou většinou v konfliktu s našimi potřebami. Soudce totiž bere ohled jen na ty „druhé.“ Naši práci, vztahy, chování k lidem, hodnoty nebo cíle pak určují oni druzí, jim je vše podřízeno. Když nás soudce ovládá, nemůže být nic z toho, co děláme, pro nás uspokojující. Úlevu přináší samota, ale naplnění přinést nemůže, protože člověk je tvor společenský.
Jak ale zkrotit vnitřního soudce? Jak ho vykázat do patřičných mezí?
Vnitřní kritik je produkt našich raných vztahů, které nenaplňovaly naši potřebu přijetí. Jedna z cest nápravy je proto zažít (často opakovaně) korektivní zkušenost, která zpochybní „objektivní pravdu“ soudce. Zkušenost, kdy zažíváme přijetí ne na úkor naší přirozenosti, ale v souladu s ní. Můžeme ji zažít třeba v bezpečném prostředí skupinové i individuální terapie. Právě bezpečné a přijímající prostředí, které vytváří rámec terapeutického vztahu, či skupiny, je ideálním místem pro překonání strachu a získávání nových zkušeností v oblasti mezilidských vztahů.
Pomoci si ale můžeme často i sami, protože i náš vztah k sobě je svého druhu vztahem. Laskavý a přijímající postoj nejen sám k sobě, ale i ke svým démonům, je nejlepším východiskem. Odmítání a potlačování démona ničemu neprospěje, protože když válčíte sami se sebou, nemůžete než prohrát. Zkuste vyklouznout z pozice oběti a pokuste se poznat, co je váš vnitřní soudce vlastně zač? Jaký je? Čeho se bojí? Před čím se vás snaží chránit? Zkuste odložit své soudy a předsudky vůči němu na chvíli stranou a zkuste ho pochopit, třeba tím, že s ním povedete imaginární dialog. Možná pak najdete i způsob, jak využít sílu svého démona konstruktivně, ve váš prospěch.
Pokud vás taková možnost práce s démonem zaujala a chtěl byste se dozvědět víc o tom, jak na to, doporučuji knihu od Tsultrim Allione Feeding Your Demons. Kniha však bohužel zatím není k dispozici v češtině. V případě, že vás četba v angličtině neláká, pak bych vás rád pozval na víkendový kurz Sedlání tygra, který (nejen) z této knihy vychází a pomůže vám získat konkrétní dovednosti pro vypořádávání se jak s vnitřním kritikem, tak s dalšími démony. Kurz probíhá přibližně dvakrát ročně, termín aktuálně není vypsán, předběžně by nejbližší mohl být v listopadu 2011. Bližší informace rád poskytnu mailem.
Přeji vám hodně úspěchů na vaší cestě, ať už se ji rozhodnete zvládnout sám, nebo najdete pomoc ve skupinové či individuální terapii.
Michal Mynář
