Dobrý den,
tento ročník jsem se vyskytl v novém společenském prostředí, nové třídě. Nejsem žádným způsobem schopen zařadit se do kolektivu. Jejich povrchní chování mne velmi uráží. Toužím splynout, ovšem noví spolužáci mě zcela nezajímají. Vždy jsem si velmi dobře vystačil sám. Obecně mě žádný rozhovor nezaujme, pokud není věcný. O přestávkách sedím sám v lavici a věnuji se záležitostem, které mě naplňují např. matematika či fyzika.
Obávám se, že navzdory své vstřícnosti ke kolektivu se jistě projeví chování, jež mi není příjemné např. různé zesměšňování. Mám dlouholeté přátele a s nimi si rozumím, i když jejich přítomnost sám o sobě vyhledávám jen střídmě. V minulém kolektivu jsem se potýkal se stejnými obtížemi. Za celou dobu studia jsem se mu nepřiblížil ani trochu a tak jsem si pamatoval jen několik málo jmen spolužáků v mém bezprostředním okolí. Jména pouze těch žáků, od kterých jsem někdy nějakou maličkost potřeboval, jako vypůjčit sešit se zápisky. Jediní lidé, kteří jsou mi sympatičtí, jsou kantoři. Je velmi zvláštní toužit a své tužby odmítat pro jejich nesmyslnost. Chci být součástí, ale v jakém soukolí? Snad bych ještě měl dodat, že často cítím úzkost, pochmurnou náladu. Když toto ustane, necítím nic. Nedokáži posoudit, co je horší, zda‑li ta bolest či ticho. Děkuji za radu.
Ano-nymnost
Názor odborníka
Dobrý den!
Váš dotaz mě hluboce zaujal, zejména možná tím, jak jste postihl dvouznačnost svých přání, tu ambivalenci mezi tím, co chcete na jedné straně a co na druhé… Zanechalo ve mně velký dojem také vaše závěrečné vyjádření těch dvou pocitů – bolest a ticho.
Napíši vám několik myšlenek, které se mi spojovaly s tím, o čem píšete. Zejména jsem se snažila lépe porozumět tomu, s kým to vlastně chcete „splynout“, jak píšete. Jak to, že vás zajímá někdo, kdo vás vlastně zcela nezajímá, jak píšete v té samé větě? Co to vlastně je, co vytváří přitažlivost této nové třídy? Na to zkuste hledat odpověď: možná vám její nalezení dodá motivaci snažit se do kolektivu „zapadnout“, ale umím si také představit, že tato odpověď vás zbaví pocitu, že s novým kolektivem chcete splynout, a nebude vás to tolik bolet. Uvědomíte si například důležitost jiného kolektivu, ve kterém se cítíte dobře a kde vás ti lidé zajímají – jak třeba píšete o svých dlouholetých přátelích.
Snažila jsem si představit, kdo tento dopis psal – někdo s hlubokým, vyhraněným zájmem o matematiku a fyziku nebo vzdělání obecně, někdo, komu víc záleží na několika dlouholetých přátelích než na bezejmenném kolektivu, někdo, kdo upřednostňuje být ve svých vnitřních rozhovorech, a jen střídmě k němu přizvat druhé? Jsou to jen domněnky, možná je to úplně jinak… Ale vede mě to k úvaze, koho ve svém spolužákovi vidí lidé z této vaší nové třídy. Umím si představit, že pro nějakého profesora na vysoké škole, z jeho hlediska, by váš postoj a to, kam obracíte svůj zájem, mohl být velmi hodnotný, slibný a kvalitní. A možná to tak vidíte i vy. Ale uvažuji, jakým jiným hlediskům jste teď vystaven a kterým z těch všech přikládáte vlastně váhu.
Tedy třeba hledisko, které se vás dotýká právě ve třídě – kým jste pro své spolužáky? Někým, kdo čas mezi vyučováním tráví dalším vzděláváním se, někým, kdo nezná jejich jména, kdo od nich maximálně někdy něco potřebuje? Mohou z vašeho chování číst, že vás vůbec nezajímají? Jaké to pro ně asi je, jak se pak v závislosti na tom k vám chovají? A další otázka: koho vy chcete, aby ve vás spolužáci viděli?
To jsou otázky, které mi připadaly důležité a nabízím vám je k zamyšlení. Na základě odpovědí na ně si umím představit, že se můžete rozhodnout různě – postupně si zvyknete na současné místo, které v kolektivu máte, nebo se rozhodnete hledat, jak se dostat v rámci kolektivu někam jinam.
Držím vám palce, ať takové místo, které pro vás bude představovat tu správnou rovnováhu a kde vám bude dobře, najdete. Ještě chci říct, že třídní kolektivy obecně dovedou člověku uštědřit hodně nepříjemných zážitků a vzpomínek – tak ať vám se to nestane!
