Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné

Nesnáším se. Nevím, co na tomhle světě vůbec dělám.

23. 8. 2010

Nevím, co na tomhle světě vůbec dělám. Připadám si jako člověk, co není absolutně ničemu prospěšný. Je mi sedmnáct let, slýchávám i komplimenty na můj vzhled, mamka mi tvrdí, že jsem oblíbená, mám dobré výsledky ve škole, nějaké ty přátele, ale jsem absolutně nespokojený člověk. Vlastně nevím, jak začít. Štve mě celý svět a nějak se nedokážu smířit se skutečnostmi okolo mě.

Nejvíc nesnáším sama sebe. Proto, jaká dovedu být a že absolutně nedokážu kontrolovat svoje chování. Připadám si jako magor. Jednou bych skákala radostí, aktivně se všeho účastnila, cítím strašnou radost. Ale pak přijde období, kdy jsem plná pochybností, na všechno nadávám, jsem negativní – a takhle se to střídá pořád dokola. Mám strach z lidí, nedovedu s nima komunikovat, když na mě někdo promluví, jsem v rozpacích, červená až za ušima, plácám nesmysly a působím jako vůl. Říkám si, že o nic nejde, ale vždycky totálně vyhořím. Jsem nejradši, když na mě nikdo nemluví.

Mám ten dojem, jako kdybych byla dvě osoby v jedné. Jedna, co přemýšlí, je jakžtakž rozumná, umí slušně konverzovat, vyzná se, ale dokáže to jen sama se sebou, zatímco ta, co působí na lidi, je stydlivá, nespokojená trubka, co neumí normálně promluvit. Docela často se mi stává, že mluvím, a z ničeho nic se zaseknu a nevím, co dál. Nesnáším, když musím jít sama někam mezi lidi. Připadám si jako ta nejhorší všude kolem, pořád o tom přemýšlím, pořád se podceňuju. Přijdu si ztracená sama v sobě, postrádám smysl všeho kolem, nesnáším se.

lost.mind

Názor odborníka


Dobrý den,

děkuji vám za odvahu a důvěru, se kterou jste se obrátila na naši poradnu. Strach z lidí a s ním spojený problém s komunikací vás očividně velmi trápí. O to víc si cením toho, že jste se rozhodla jít s ním „ven“ na toto veřejné fórum.

Problémy s nimiž se v životě potýkáme mají takový „fígl“ jak ovládnout naši mysl. Přitáhnou k sobě pozornost tak silně, že se bezmála zdá, že nic jiného než náš problém neexistuje – vše ostatní v našem životě je tímto problémem úplně zastíněné. To pak vyvolává obecné pocity nespokojenosti se životem, pochybnosti o jeho smyslu a pochybnosti o sobě.

Je to takový „kouzelnický trik“. Dá se prokouknout, pokud si dokážeme připomenout, co všechno je v našem životě v pořádku. Chce to většinou trochu úsilí a nucení se, abychom odtrhli na chvíli pozornost od toho, co nefunguje a připustili si, že kromě toho, že aktuálně máme nějaký problém, je taky v našem životě spousta věcí, které jsou důvodem k lepšímu životnímu pocitu – vztahy s lidmi, které máme kolem sebe, vlastnosti, kterých si na sobě ceníme, úspěchy, kterých jsme dosáhli, činnosti, které nás baví a naplňují, naše plány pro blízkou i vzdálenou budoucnost … Je dobré si tyto věci vypsat na papír, občas se na něj podívat a průběžně doplňovat další věci, které vás napadnou.

Ze začátku vám to může připadat divné (nejsme moc zvyklí oceňovat své silné stránky) a může to jít ztuha. Nenechte se odradit. Toto úsilí stojí za to. Samo o sobě vás vašich problémů nezbaví, ale nabídne vám jinou perspektivu pohledu na vlastní život. Perspektivu, v níž vidíme už nejen problém, ale též náš osobní potenciál k jeho překonání.

Jak vám to může pomoci s vašim problémem v komunikaci s lidmi? Tréma, červenání, „zasekávání“ hovoru často nastává tehdy, když se snažíme ukázat navenek lepší, než, jací (z našeho pohledu) jsme. Pokud máme pocit, že to, jací jsme, se nemůže ostatním líbit, že nás nebudou brát, nebo nás dokonce odsoudí, či budeme terčem posměchu, snažíme se ukázat takoví, aby nás ostatní přijali. Každý máme svou představu o tom, jací bychom správně měli být. Ta ale paradoxně může člověka za určitých okolností svazovat a ochromovat. Pokud se celá naše mysl upírá k tomu, abychom, proboha, nebyli nemožní, jak bychom mohli v komunikaci působit přirozeně a nenuceně?

Naše představa o tom, jací bychom měli být nám potom brání v tom, využít silné stránky toho, jací skutečně jsme.

Nabízím vám takový malý experiment. Vezměte si papír a na jednu stranu si napište, jaká byste podle sebe měla být, aby vás okolí bralo. Tuto ideální představu si můžete i pojmenovat – třeba „Slečna dokonalá“, či „Hvězda“ apod. Sama jistě najdete své vlastní vhodné pojmenování.

Na druhou stranu papíru si napište své dobré vlastnosti, své přednosti. Za co se máte ráda? V čem jste se sebou spokojená? Nenechte se zviklat častým prvním dojmem, že nic takového neexistuje. Dejte si práci s hledáním. Pomůžou vám i zápisky z prozkoumávání fungujících oblastí vašeho života, pokud jste si je udělala. Protentokrát nechte stranou všechny kritické připomínky ke své osobě.

Před sebou nyní máte svůj potenciál – to, co už máte, čeho nemusíte dosahovat, co můžete světu nabídnout, aniž byste se musela snažit, protože taková už jste. Na tomto můžete stavět.

Kdykoliv nastane situace, jíž se obáváte, uvědomte si, nakolik jste v ní opravdu za sebe a nakolik se v ní snažíte být za „Slečnu dokonalou“. Pokud máte chuť, můžete si dělat po nějakou dobu poznámky – nakolik jste dokázala být v konkrétní situaci před jinými sama sebou a jaký dojem jste z komunikace měla. Asi zjistíte, že čím víc dokážete před jinými být sama sebou, tím lépe komunikace probíhá.

Ale jen vědět nestačí, důležitá je praxe. Dovednosti jinak získat nejde. Ale jak na to? Mezi situacemi, které vám dělají problém, jsou jistě takové, které vnímáte jako méně problematické, pak jsou tam i situace horší, až po ty úplně nejhorší – zdánlivě nepřekonatelné.

Uvedu příklad: Jako snazší se může jevit komunikace s lidmi, které s vámi spojuje podobný zájem, nebo cíl – zájmový kroužek, sportovní oddíl, skupina v jazykové škole … Komunikace v takových skupinách je lehčí, protože všichni mají něco společného a téma je tedy vždy po ruce. Hodně obtížné naopak bývá třeba oslovit cizího člověka v cizím prostředí.

Osobní žebříček bývá košatější a je u každého jiný. Jaký je ten váš? Které situace jsou nepříjemné, ale zvládnutelné? A které jsou ze současného úhlu pohledu nezvládnutelné? Je dobré začít překonávat nesnáze postupně a učit se zvládat nejprve ty jednodušší. Před tím, než se sami úmyslně „namočíme“ do situace, kterou se chceme naučit zvládnout, je dobré připomenout si znovu své silné stránky, abychom měli oporu. Tak postupně získáváme praxi a potřebnou sebedůvěru a nakonec můžeme překonat i to, co se nám na začátku zdálo nezvládnutelné.

Někdy je ale strach tak silný, že ani pečlivě budovaná vnitřní opora nestačí na jeho překonání. Pak bych vám doporučil obrátit se na odborníka, který vám může poskytnout pevnější podporu a pomoct vám zvládnout ta úskalí vaší cesty, na než sama nestačíte. Další možností je, zkusit absolvovat nějaký komunikační kurz.

Doufám, že vám tyto řádky budou inspirací a že v nich najdete, co potřebujete. Přeji vám hodně úspěchů na vaší cestě.

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.