Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné

Neumí projevit cit

11. 4. 2018

Máme obaja po 40ke, sme rozvedení, máme každý svoje deti. Fungujeme viacmenej v spoločnej domácnosti už tri roky. Každý sme už čosi zažili, viaceré vzťahy, rozvod… Rodinné spolužitie s deťmi je napriek zložitej situácii veľmi dobré. Myslím, že si väčšinou rozumieme, máme podobné hodnoty, nehádame sa. Máme sa radi. Aspoň teda z mojej strany mi to je jasné.

Mám však pochybnosti, ako je to z partnerovej strany. Skutkami a drobnými pozornosťami mi náklonnosť prejavuje, avšak mám problém s tým, že mi slovne nič nedokáže prejaviť. Dokonca ma ani neoslovuje menom. Hovorila som s ním o tom, má to ako problém z detstva.

Zažil veľa zlých vecí, v rodine sa tiež city neprejavovali. To ani v našej, ja som sa to však vekom naučila aj napriek tomu, že som to doma nedostala, a aj keď som vyslovene prosila vlastnú mamu o odpoveď, či ma má vôbec rada, dodnes mi to nepovedala. O to horšie znášam, že rovnako ku mne pristupuje aj môj partner.

Doteraz som sa to snažila brať tak, že láska je o dávaní, a snažila som sa vidieť prejavy v skutkoch, ale tento balvan neistoty si stále tlačím pred sebou a občas to proste poviem a prosím a pýtam sa a odpoveď žiadna. Mlčanie, žiadna reakcia. Bolí to strašne. Neviem, či áno či nie, tá neistota ma vnútorne zožiera a neviem, či sa cez to dokážem zasa preniesť.

Partner je veľmi rozumovo založený, všetko sa snaží mať pod kontrolou, na všetko pozerá prísne logicky, citové prejavy ho zneisťujú. Tento rodinný model poznám z domu, ale nevyhovuje mi to už, bolí ma to. Je mi z toho zima…

Cítim sa osamelá, trpí moje sebavedomie a pripadám si často nepatrične, keď niečo ja prejavím, pretože v kontraste s chladnou logikou a sebaovládaním to vyznieva detinsky.

Danka, 43 let

Názor odborníka

Milá Danko,

projevování citů je velké umění a ne každý z nás je v tom zrovna mistr. Píšete o svém vztahu velmi pozitivně. Se svým partnerem jste tři roky, rozumíte si, máte podobné hodnoty, nehádáte se, a dokonce i s dětmi je soužití dobré. Partner vám projevuje náklonnost skutky a drobnými pozornostmi. Takto muži často lásku projevují. Pokud na ně žena tlačí a požaduje určitý způsob projevu citů, je jim to nepříjemné. Stáhnou se a mlčí. Tlak vyvolává protitlak. Projevy lásky se nedají diktovat.

To, co vás bolí, je pravděpodobně nevyléčené zranění plynoucí z nenaplněné potřeby lásky, kterou jste nedostala v dětství od rodičů. Prosila jste mámu o ujištění, jestli vás má ráda. Odpověď jste nikdy nedostala. Teď prosíte a ptáte se partnera, aby vám lásku potvrdil. On mlčí. Je to stejný vzorec. Nedostanete odpověď, cítíte se osamělá, připadáte si dětinsky, klesá vám sebevědomí.

Balvan nejistoty

Píšete, že jste rozvedená a že jste měla více vztahů. Je možné, že se v těchto vztazích také tento vzorec opakoval. Každé opakování ho ještě více posiluje. Na základě svých zkušeností se domnívám, že i kdyby vám partner řekl, že vás miluje, vaše zranění by se úplně nevyléčilo. Vy byste tomu totiž pravděpodobně neuvěřila a potřebovala byste slyšet další a další opakování. Je to skutečně takový balvan nejistoty, který vláčíte s sebou. Samozřejmě, že se ho ale můžete zbavit.

Je skvělé, že jste se naučila projevovat emoce (city). Je to první krůček k jejich skutečnému pochopení. Jak píšete – bolí vás to, jak se partner chová. Jeho zase může bolet, když ho prosíte, aby vám řekl, že vás má rád. Ano, emoce bolí. S emocemi je potřeba se naučit pracovat, vyjadřovat je přiměřeně, aby nás neovládaly a neubližovaly ani nám, ani druhým.

Skvělá knížka, která vysvětluje podstatu emocí a jak s nimi pracovat, je Emoční inteligence od Daniela Golemana. Důležitými kroky pro práci s emocemi je jejich pojmenování, přijetí a analýza.

Pokud ucítíte tu osamělost, tak si můžete například říct: „Cítím se zase osamělá. Ano, je to tak. Partner mi neprojevuje lásku slovně, ale skutky. Je prostě takový. Vím, odkud ten můj vzorec prožívání pochází… Emoce přišla a zase odejde. Za chvíli bude zase dobře.“

Zkuste se také podívat na situaci očima partnera. Víte, že zažil mnoho špatných věcí a city se u nich v rodině neprojevovaly. Z mého úhlu pohledu vám říká: „Já jsem logický typ. Emoce mě znejisťují. Nechci se oslovovat jmény a nechci se navzájem slovně ujišťovat, jak se máme rádi. Dávejme si lásku najevo drobnými pozornostmi a vzájemnou nákloností.“ Jeho náhled i váš náhled jsou oba v pořádku. Jde o to, abyste se domluvili, vzájemně pochopili a nenutili se do projevů, které jsou vám nepříjemné.

Pokud o vztah stojíte, zkuste partnera přijmout takového, jaký je. Na světě neexistují ideální partneři. Soustřeďte se na to, co je mezi vámi dobrého. Jak sama píšete, je toho hodně.

A já vám držím palce, ať je vám ve vztahu teplo a ať odhodíte ten balvan nejistoty.

Radka

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.