Podcasty: V sobě
Vyberte si své téma Využívejte celý web: Předplatné
Poradna
Ilustrace: Karoline Kroiß

Neumím se ozvat

Nechci vyvolávat konflikt, radši ustoupím. Pak si to pořád přehrávám v hlavě.

Alena Večeřová Procházková

Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.

13. 7. 2022

13. 7. 2022

Potřebovala bych poradit s mým problémem, že se neumím ozvat, i když jsem v právu. Stává se mi to třeba, pokud jsem objednaná někde na nějaký čas, třeba u lékaře nebo jinde. Dnes jsem byla objednaná s dítětem u lékaře na 7 hodin ráno. V čekárně již jedno dítě bylo. V 7.05 vyšla sestra, řekla „další“ a já se neozvala, že jsme objednaní na sedm hodin, a nechala jsem dítě, které tam již bylo před námi, aby šlo do ordinace. Neozvala jsem se. Říkala jsem si, že na to nemám právo, když oni už tam čekají. Jen ještě podotýkám, že jsme přišli do čekárny až v 7.02, ne hned v sedm, jak jsme byli objednaní.

Když zaklaply za dítětem dveře, začala jsem se obviňovat, proč jsem se neozvala – moje dítě tak zbytečně zmeškalo dvě hodiny výuky ve škole. Ve skutečnosti jsem měla strach se ozvat, že jsme na řadě, protože jsme přišli o dvě minuty později, a měla jsem strach, že se budu muset případně hádat s někým, kdo tam byl dříve. Teď si to zas budu omílat celý den v hlavě.

Přitom to mohlo být tak jednoduché, stačilo říct, že jsme objednaní na sedmou, a počkat na reakci sestry – buď by nás vzala, nebo ne. A mohla jsem si ušetřit to svoje hrozné sebeobviňování. Nakonec jsem si ještě při čekání vzpomněla, že když jsem se objednávala, lékařka mi řekla, že mám říct, že jsme objednaní, ať zbytečně nečekáme mezi nemocnými.

A tak je to se mnou často, ať už mě třeba někdo předběhne na poště, bojím se ozvat, bojím se toho, že mě někdo ubije argumenty. Vlastně mám asi v hlavě celý život program, že ostatní musí mít pravdu, a já ne.

Zuzana, 40 let

Názor odborníka

Dobrý den, milá Zuzano,

díky za váš dopis, myslím, že podobným problémem trpí mnoho lidí, kteří jsou vychovaní tak, aby svoje potřeby upozaďovali a takzvaně neotravovali. V krátkosti – otázka, kterou bychom vám položili v rámci psychoterapie, zní: Kdo vás přesvědčil, že pravdu a přednost mají mít ti druzí?

Asi bychom se ptali na atmosféru a komunikaci v původní rodině, na sourozence, spolužáky, učitele, případně další autority. Bylo pro vás a pro vaše potřeby v původní rodině dobré místo?

Bez dobrého řešení

Píšete, že máte strach z konfliktů. Nedivím se vám – málokdo má konflikty rád a ještě méně lidí je vyhledává. Většinou se lidé snaží konfliktům vyhnout až do té doby, než potřebují bránit sami sebe, svoje hranice, svoje nároky a potřeby. Lépe nám to často jde, když jde o naše děti než o nás samotné.

Váš strach vám nicméně svazuje jazyk a celé tělo tak, že se nemůžete postavit za sebe a vznést ani oprávněný nárok nebo požadavek. Také píšete o hlásku v hlavě, o vnitřním kritikovi, který poté, co „selžete“, rozjede kolotoč sebeobviňujících myšlenek.

V tomhle momentě jsem si říkala, že to máte fakt těžké. Vlastně pak nikdy nemůžete být spokojená – protože to je buď Nesmíš se za sebe postavit! nebo Nepostavila jsi se za sebe a teď to máš! Pak není možné vyhovět a není možné to udělat „správně“. Mohlo by to být jednoduché, jak píšete, ale není, protože ty dva příkazy jdou proti sobě. A věřím vám, že se s nimi těžko žije.

Laskavost k sobě

Pokud se rozhodnete něco s tím dělat, určitě doporučuji terapii, mohla by být dokonce i krátkodobá. Pokud byste s tím chtěla něco dělat sama, doporučuji vám začít trénovat laskavost k sobě a hledat svůj vnitřní laskavý hlas.

Jak třeba podporujete nebo uklidňujete svoje dítě, když se bojí? Určitě mu neříkáte Neotravuj a mlč, tedy doufám. Mluvte sama se sebou jinak. Zkuste to, co obvykle říkáte svému dítěti, použít, až budete mluvit sama se sebou.

Na standardní situace, ve kterých se za sebe nepostavíte, doporučuji pohlížet jako na situace tréninkové, prostě jako kdybyste chodila do fitka a o nic nejde – chodíte tam kvůli sobě, nejde o výkon, ale o dobrou kondici.

Zkoušejte říct třeba: Dobrý den, my jsme byli objednaní na sedmou a paní doktorka říkala, že se máme rovnou přihlásit… Sestřička by sice nejspíš řekla Ano, tak se tu posaďte a vyčkejte, lékařka pracuje, ale zkusila jste to a neskončilo to konfliktem.

I takovými malými krůčky se vaše nahlížení na podobné situace a na vaši roli v nich postupně začne proměňovat.

Přeji vám, ať jste sama k sobě laskavá.

Alena Večeřová

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.

Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.