Dobrý den,
asi jsem na úplném dně. Manžel se mnou jedná jak s poslední nickou. Urážky typu: Nikdy jsi mi nepohla, bojím se tě, nic jsem si neužil, těžko se mi žije, nejsem harant – a to se pouze zeptám, jestli má hlad. Vše, co řeknu nebo udělám, je špatně.
Už mi připadá, že to tak skutečně je. Mám strach se na něco zeptat, aby to zase nebylo špatně. Navenek úžasný manžel, ale doma hrůza. Hraje golf, jezdí na motorce – nic mu nezakazuji, ale on mi vyčítá, že ano. Starám se o celou domácnost sama, máme ještě chatu s velkou zahradou s dědou, tam jezdíme každou neděli, vlastně celé manželství. To je jediná povinnost, kterou opravdu trpělivě dodržuje.
V podstatě mě úplně odřadil, co jsme měli společné, už ho nebaví. Oba náročný sport dělat nemůžeme, máme kluky, pejska, dům. Jeho to nezajímá a já nic nevyčítám. On tvrdí, že ano. Občas se mnou úpně přestane mluvit a já nevím proč. Mám pak hrozné nervy. Už mám strach se na něco zeptat, aby to nebylo špatně. Bolí mě žaludek, pořád na to myslím. Asi zmatené, ale těžko se to popisuje.
Děkuji za případnou radu.
Miluna
Názor odborníka
Dobrý den, Miluno,
asi vám ani nemusím říkat, že se váš vztah dostal do vážné krize. Podle všeho máte oba dva pocit, že vás ten druhý nechápe a nedokáže ocenit. Oba se ve vztahu s tím druhým necítíte dobře, oba se cítíte nějak omezováni – ať už přímo nebo nepřímo (důsledky jednání toho druhého).
Vy se snažíte si své pocity nechat pro sebe – nevyčítat a nezakazovat, ale podle všeho manžel i tak vaši nespokojenost a nesouhlas vnímá. On se naopak svými emocemi a výčitkami netají.
Jak se zdá, vy nerozumíte svému manželovi a on nerozumí vám. Vy máte pocit, že tíže starostí o vaši rodinu leží z podstatné části na vás – že toho vztahu spoustu dáváte a téměř nic nedostáváte zpět, on má podle všeho velmi podobný pocit.
Vás dva teď odděluje velká propast vzájemného neporozumění, prožitých křivd, pocitu nedocenění. V současné situaci máte v podstatě dvě možnosti – zpřetrhat zbývající vazby a nechat toho druhého na opačném břehu (což znamená rezignovat na život spolu a buď nějak zvládat žít vedle sebe, nebo žít odděleně), nebo se pokusit tuto propast přemostit. „Stavba mostu“ ale není možná jednostranně, a tak je nezbytné, abyste se do nápravy zapojili oba a oba byli ochotni na vztahu i na sobě pracovat.
Prvním krokem této cesty by mohlo být nastolení oboustranného vzájemného respektu. Respekt k partnerovi znamená, že přijmeme, že partnerovy pocity, postoje a názory mají v jeho vnitřním světě své opodstatnění. Respekt neznamená nic víc a nic míň, než že partnerovy pocity a postoje nebereme na lehkou váhu, že nám stojí za to, abychom se jimi zabývali.
Dalším krokem je snaha o vzájemné naslouchání. Skutečně si naslouchat je velmi těžké. Většinou se totiž naslouchání zvrtne do přesvědčování. Místo abychom poslouchali, co druhý říká, připravujeme si protiargumenty. Přesvědčování je forma verbálního boje a jako taková nevede ke shodě, naopak zúčastněné strany od sebe spíš vzdaluje. Oproti tomu naslouchání je vedeno touhou pochopit. Naslouchání sbližuje. Při naslouchání se snažíme vcítit do perspektivy toho druhého a svoje hledisko necháváme pro tuto chvíli stranou. Naslouchání je proto důležitým předpokladem pro vzájemné porozumění.
Kultivace porozumění je třetím krokem na této cestě. Pozor – spousta lidí si plete porozumění a souhlas. To, že někomu rozumím, ale nemusí znamenat, že s ním nutně souhlasím. Porozumění znamená, že jsem správně pochopil, co se mi druhý snaží sdělit (což nemusí být totéž jako to, co říká slova slovy) a že toto slyšené nic nezkreslilo (například emoce, interpretace, …). To si nejsnáze ověřím tak, že svému protějšku zopakuji svými slovy, co se domnívám, že se mi snažil sdělit. Pokud dojde k nedorozumění, máme tak šanci ho odhalit dřív, než začne dělat problémy.
Posledním krokem je rozvoj dovednosti v dosahování win/win kompromisů. To jsou takové kompromisy, kde jsou s řešením spokojeny obě strany. K win/win kompromisům vede nejsnazší cesta právě přes porozumění – pokud si totiž s partnerem dobře vzájemně rozumíte, budete ochotnější k tomu hledat a nacházet cesty, jak byste oba ve vztahu mohli být spokojenější. A také to pro vás bude snazší.
Využívejte celý web.
PředplatnéNastínil jsem tu čtyři dovednosti, jejichž zvládnutí může pomoci posunout váš vztah od současného stavu vzájemného neporozumění a boje blíže k pochopení a spolupráci. Nebude to ale snadné. Proto bych vám vzhledem k situaci doporučoval, abyste se na podobnou cestu nevydávali sami. Pokud se shodnete, že se chcete oba o změnu pokusit, najděte si odborníka, který by vám ve vašem úsilí pomohl, podpořil vás a usnadnil vám procházení celým procesem změny.
Držím vám palce, Miluno. Jsem rád, že jste se rozhodla být aktivní a poslat svůj dotaz – znamená to, že situaci chcete řešit. Vězte, že opakem úspěchu není neúspěch, ale pasivita. Proto, ať už váš vztah dopadne jakkoliv, věřím, že pokud ke svému životu přistoupíte (stejně jako teď) aktivně, bude šťastnější a naplněnější a to bych vám moc přál.
Autor odpovědi Michal Mynář bude 22. září přednášet o partnerských vztazích na celodenním semináři Zdravé vztahy aneb jak se najít a nezkazit to. Vstupenky koupíte zde.
Pomohl vám článek?
