Dobrý den,
se ženou jsme měli moc hezký jedenáctiletý vztah (4 roky jsme manželé), máme dvouleté dítě. Asi před rokem jsem zjistil, že je mi nevěrná s ex‑přítelem, nenaplněnou láskou někdy z puberty. Bohužel to pokračuje doteď, jenže ona jen zatlouká s různýma taktikama – házela na mě žárlivost, paranoiu, výhružky sebevraždou, že mi uteče atd. Přitom rozvádět se nechce, komunikovat o problému taky ne, nedělal jsem špatně prej nic. Já to zkoušel vlídně i nevlídně, udělal jsem taky pár (ale myslím menších) chyb.
Každopádně od té doby žiju v pekle, i když už mám chvíle, kdy jen s černým humorem sleduju její naivní lži a manipulace. Když už jsem se začal odpoutávat, tak přišla s tím, že mě má ráda, já si s úlevou řekl, že je to za náma, jenže po nějaké době to bylo zase zpět a tak dokola. Teď jsme v odluce, naschvály pokračují (např. nevyzvednutí dítěte). Proč to vše dělá? Všechno je mi samozřejmě hrozně líto, nechápu, co se stalo.
Ona měla těžké dětství, sebevražda otce, pak násilí v rodině, ale co já s tím? Jenže mám se rozvádět, když ji pořád miluju? Zdá se, že ona to nerozsekne.
PS: Docela mě zklamala i psychologie. Paradox: Ten, kdo není „žárlivý“, tak nepátrá. Když nepátrá, tak nemá důkazy, ale jen domněnky, takže je neodůvodněně žárlivý a nějak si to vyřešte. Mně dost záleželo na tom, abych nebyl za žárlivého, přesto jsem si nějaký důkaz opatřil, i za cenu osobního selhání. Psycholog měl jasno hned – uvěřil bulíkům ženy a já byl jsem za žárlivce.
psychous
Názor odborníka
Zdravím vás,
v dopise píšete o příběhu vašeho vztahu. Zmiňujete, co vše se událo, jak jste situaci viděl vy, jak se cítíte teď. Dokonce jsem snad správně zachytila, že jste společně vyhledali odbornou pomoc, která z vašeho pohledu neměla výrazný účinek. Velmi důležitá je i vaše zmínka o těžkém osudu vaší manželky a tragických událostech v její rodině.
Z toho, co píšete, mě napadá několik možností a jako nejvhodnější pro vás a vaši rodinu vnímám práci skrze „rodinné konstelace“. Je to poměrně nová, psychologickým světem ještě ne zcela uznávaná aktivita, která má ale v řadě případů silné účinky a dopad na celý systém rodiny. Velkou výhodou tohoto způsobu práce je, že s celou rodinou může pracovat i pouze jeden motivovaný člen dané rodiny. V případě, že ostatní nemají zájem, či se brání vstupům z vnějšku.
Hlavní myšlenkou tohoto postupu je: změna jedné části systému rodiny ovlivňuje další její části. Z hlediska rodinných konstelací mohou různé a především neblahé události v rodině velmi silně ovlivňovat život členů rodiny po více pokolení. To znamená, že příčiny potíží ve vašem vztahu mohou mít mimo jiné i velmi hluboké kořeny. Pak dobrá vůle obou partnerů, pokusy o nápravu, sliby, návštěvy odborníků mohou díky tomu bohužel selhávat. Přesto jde s nimi pracovat a hledat společnou cestu. Více se můžete o metodě rodinných konstelací dočíst na internetu. Doporučuji např. stránky konsteláře Jana Bílého. Touto cestou můžete i dohledat kontakty na odborníky, kteří s metodou pracují.
Přeji vám vnitřní klid a pohodu do dalších dní.
Jana Knotková
