V životě jsem zažila dva víceleté vztahy, společné bydlení, plánování budoucnosti. Nikdy jsem však necítila k někomu to, co cítím teď. Jsem sama skoro rok, úplnou náhodou jsem potkala muže, cítím s ním to, co zatím nikdy. Možná to jsou jen hormony, pobláznění, ale takový klid a pohodu jsem vedle nikoho neměla. Všechny potenciální problémy jsme hezky vyřešili, měli společné zážitky, chvíle, výlety, všechno.
Po dvou měsících jsem začala cítit, že mi něco tají, a nedávalo mi to smysl, jelikož jsem i z něho cítila spokojenost, že je se mnou rád. A přišlo to, rána, jako když dostanete facku jen tak. Řekl mi, že před tím, než potkal mě, měl pětiletý vztah – je mu 30 a je jasné, v jaké životní fázi byl. S expřítelkyní se rozešel on, chtěl být sám a potkávat nové lidi, prý i doufal, že by někoho našel. Jen bohužel čas byl rychlejší a připletla jsem se mu do cesty já, nečekal, že to bude takhle cítit.
Teď neví, co dělat, neodžil si pořádně rozchod, nebyl pořádně sám. Zároveň cítí ke mně něco, nechce mi ale ublížit. Oba jsme se domluvili, že si dáme od sebe odstup. On si třeba aspoň ujasní, zda jsem jen poblouznění a odvedení myšlenek, nebo zda je to opravdu láska a začátek něčeho krásného. Ať tak či onak nám oběma rozum říká: „Chce to čas.“
Já vím, co cítím a jak bych si přála s ním být, jak mě to odloučení bolí. Zároveň mi na něm záleží a chci, aby byl šťastný. Jen nevím, co dělat. Vzdálit se úplně a doufat, že za pár měsíců to bude lepší? Vzdálit se jen trochu a udržovat s ním kontakt? Nebo naopak bojovat za lásku a být mu teď oporou. Nechci být převozník po rozchodu, nechci trpět. Ale vím, co cítím.
Jak ulevit od své bolesti, ale udělat správné rozhodnutí pro oba? Vím, že neexistuje přesná doba, kdy je člověk připravený na vztah. Pro někoho to může být měsíc, dva nebo rok. Nechci žít se strachem, že by pak případně ve vztahu se mnou litoval a utekl za jinou nebo k expřítelkyni. Co dělat? Důvod našeho seznámení musí být.
Adéla, 25 let
Názor odborníka
Kdy je po rozchodu ten správný čas na nový vztah? Tato napohled jednoduchá otázka v sobě skrývá hluboké dilema, které si každý z nás musí zodpovědět sám. Je třeba podívat se do sebe a porozumět trochu více situaci, ve které se nacházíte.
Vztah po rozchodu
Není tomu tak dávno, kdy po úmrtí partnera druhý z páru dobrovolně chodil rok v černém oblečení, posléze to byla již jen černá páska. Černá barva symbolizovala smutek a potřebu truchlit, což bylo ve své době běžně přijímaným způsobem, jak se vyrovnat se ztrátou. Svým oděvem dával člověk okolí najevo, že v této době není otevřený novému vztahu, nové emocionalitě, ale jeho psychologickým a sociálním úkolem je truchlení.
Starý zákon hovoří podobně, když tvrdí, že je čas sít a čas sklízet. Moudře ale neříká, kdy se má sázet, potažmo sklízet, a jak dlouho doba sázení a sklizně trvá. To je velmi individuální. Někdo je připraveny na nový vztah po roce, někdo až po třech, dokonce po pěti letech.
Zdá se, že jsme se tomuto pojetí psychologické potřeby smutku, prožití a truchlení v naší době vzdálili. Nechceme cítit bolest a chceme, aby nám bylo dobře, rychle. Ostatně, kdo by to mohl chtít jinak, chtělo by se říci?! Nový vztah tuto vyhlídku slibuje.
Kdy je ten správný čas
S přítelem jste se potkali v relativně krátké době po rozchodech. Oba, zdá se, jste byli v podobné fázi a začali nový vztah. Po rozchodu, potažmo ztrátě je každý člověk znejistělý. Tato nejistota je provázená otřesenou sebedůvěrou a nižším pocitem sebehodnoty. To je nepříjemné, na druhou stranu ale přirozené.
Dosavadní vztah, ať byl, jaký byl, poskytoval pocity jistoty, zázemí, psychologického domova. Při ztrátě se dosavadní jistoty bortí, zvyšuje se úzkost z neznámého a o to větší je důraz a spěch tuto nejistotu odstranit. Nejlépe tím, co probudilo nejistotu – novým vztahem. Ten má v našich představách tři základní úkoly, které jsou navzájem provázané.
Prvním je snížení úzkosti, nejistoty, potažmo navození pocitu sebedůvěry a sebehodnoty. Druhým je odstranění nepříjemných pocitů bolesti, zklamání, ztráty, smutku a navození prožívání opačného. Posledním úkolem je reparace všeho nedostačivého a chybějícího ve vztahu předešlém, stejně jako dalších minulých vztazích.
Mohlo by vás zajímat
Nemůžu tě mít
Vídáme se, jsme kamarádi. Nebo cítím něco víc? Jenže druhý už vztah má.
Přečíst článekVýsledkem je „nutkání“ najít si rychle někoho jiného a navodit pocity opačné vůči pocitům výše popsaným. Pokud se zamyslíte, je možné, že jste také byla v podobné situaci?
Zamilovanost a realita vztahu
Rané období vztahu, které nazýváme zamilovaností, je nejen krásné, ale také emocionálně náročné. Tato fáze obvykle trvá několik měsíců až rok. Postupně se vytrácí intenzita emocí a vztah přechází do klidnější fáze, kdy si partneři začínají všímat toho, co bylo dříve zastřeno vášní a idealizací.
Zdá se, že v tomto období se nyní nachází přítel, který verbalizuje odsunuté potřeby být sám, truchlit atd., tedy co nemohlo být na individuální úrovni prožito a zpracováno. Vy naopak jste do přítele stále zamilovaná, v rané ideální fázi vyjádřené větou nikdy jsem však necítila k někomu to, co cítím teď. Zde se vaše prožívání liší.
Jak se rozhodnout
Tón dopisu ukazuje na přítele, který je momentálně středem vašeho prožívání. Ptáte se, co dělat, abyste situaci vyřešila dobře pro vás oba. Jakou cestou se dát? A právě v této chvíli si vybavíme častý motiv z pohádek – hrdina stojí na rozcestí, kde se otevírají dvě cesty. Jedna je hladká a příjemná, bez překážek a námahy, druhá je kamenitá, náročná a plná obtíží.
Dilema, kterému nyní čelíte, je velmi podobné těmto pohádkovým příběhům. Hlavní postava v pohádce často symbolizuje lidské já – pohádky či mýty vyjadřují univerzální zkušenosti, se kterými se jako lidé potýkáme. V těchto příbězích navíc hrdina obvykle prochází obdobím, kdy putuje sám, než objeví své vnitřní síly nebo najde pomocníky. V tuto chvíli čelíte úkolu rozhodnout, kam směřovat své prožívání. Máte na výběr: směřovat je k příteli, vztahu, kde opět dominuje role přítele, nebo se obrátit více k sobě.
Nejvíce náročnou cestou se však jeví ta třetí. Smysl totiž nemusíte hledat jen v začátku vztahu, ale také v jeho ukončení a v období po něm. Klíčové je věnovat čas sebereflexi a nespěchat s procesem uzdravování. Truchlení a smutek mají svůj význam.
Pokud zůstanete se svými pocity, pozorujete je a nespěcháte je co nejrychleji „uklidit“, můžete se naučit, že i těžkými chvílemi je možné projít. Tento prožitek a vědomí jsou základem sebedůvěry, která vás může provázet i v dalších vztazích. V konečném důsledku vám to umožní dělat svobodná osobní rozhodnutí. A kdyby pro vás celý proces byl příliš náročný, nebojte se vyhledat psychoterapeutickou pomoc.
Kamil Vondrouš
