Dobrý den,
prosím o radu. Pracuji v neziskovém sektoru. Mým nejbližším spolupracovníkem v týmu je člověk, se kterým si pracovně vůbec nerozumím. Dělá mi neustále podrazy: moje nápady prohlašuje za svoje, při společné práci mi nesděluje důležité informace, mlží, nebo řekne pozdě.
Stěžovala jsem si řediteli, bohužel u toho nemám zastání, on je totiž jeho oblíbenec. Uvažovala jsem, že z práce odejdu, nemám zapotřebí nosit si domů zlost, že mi zase něco provedl. Pak jsem ale přemýšlela, proč bych měla ustupovat člověku, když mě moje práce baví a naplňuje. Ten kolega nemá patřičné vzdělání pro svou pozici, kterou v naší organizací vykonává (na své místo se dostal bez přijímacího řízení, na přání ředitele – jsou dobří kamarádi), z práce neodejde, protože moc dobře ví, že by se jinde neuchytil.
Snažím se na staré křivdy zapomínat, odpustila jsem mu mnoho věcí, ale pokaždé se dočkám od něj jen samých špinavostí. Mluvila jsem o problému se supervizorkou, ta mi řekla, že podle toho jak to u nás funguje, se prý spravedlnosti nedočkám.
Já sama jsem se pokoušela si s ním věci vyříkat, ale on se bojí přímé konfrontace (a to jsem opravdu na něj neútočila), mlčí, nic neřekne a v neočekaváné situaci mi to vrátí. Naštěstí mě drží někteří kolegové, on v kolektivu oblíbený není. Co mám dělat? Mám raději odejít? Děkuji.
Tereza
Názor odborníka
Hezký den, Terezo,
ráda bych se vás zeptala, na jakou otázku hledáte primárně odpověď. Když použiji svá slova, trápí vás, jak se váš kolega chová, a dopad, který to na vás má. Hledáte tedy 1) způsob, jak si s ním nastavit pro obě strany funkční pracovní vztah, nebo 2) se nejprve potřebujete rozhodnout, zda s tím ještě máte sílu a chuť něco dělat, nebo bude lepší rovnou odejít? Sama totiž tu otázku kladete jako: „Mám raději odejít?“
Oba body spolu samozřejmě souvisí, ale já bych doporučila si nejprve dát čas na bod 2. Píšete, že vás práce baví a naplňuje. Dokážete si představit se jí vzdát? Co jiného byste dělala? Jak moc, na škále 1 až 10, jste nakloněná variantě odchodu? Co by vám to přineslo či naopak vzalo?
Zkusím nastínit, proč toto ujasnění vnímám jako důležité. Situace, ve které jste, je pro vas zajisté nepříjemná a náročná. Píšete, že si nosíte domů zlost. Je obtížnější o to více, pokud máte dojem, že nenacházíte oporu v kompetentních osobách, jako je např. vedení. Rozhodnete‑li se tedy hledat nový a ještě nevyzkoušený způsob, jak s kolegou nastolit funkční pracovní vztah, měla byste si být jista, že vám to za tu vydanou energii stojí, protože vám vaše práce za to stojí. I mezi přáteli či partnery je dost často nepříjemné hovořit o nespokojenosti, sdělovat pocity křivdy a zklamání. U kolegy, se kterým si pracovně vůbec nerozumíte to bude pravděpodobně ještě obtížnější. Pokud ve vás budou stále hlodat pochyby, můžete se stát, že to vzdáte „těsně před cílem“. Takže, jak moc je pro vás důležité v práci zůstat? Na škále 1–10.
Pokud se rozhodnete v práci zůstat, odpovězte si sama pro sebe na otázku: Co si o kolegovi doopravdy myslím? Bez cenzury či moralizování, zda je v pořádku si to myslet, či ne. A zkuste vypozorovat, jak váš postoj k němu ovlivňuje vaše chování. Ve svém dotazu píšete o podrazech a o tom, že kolega nemá vzdělání a že dostal své místo protekčně. To ve vás vyvolává nějaké pocity a ty se, ať chcete nebo ne, odráží ve vašem přístupu. Je možné, že to kolega cítí? Tušíte, jak on vnímá vás? Jak s ním jednáte?
Píšete, že jste se pokoušela si to s ním vyříkat. Bohužel nepíšete kolikrát, jak, kdy, kde a co jste s ním probírala či chtěla probírat. S jakým postojem jste do toho rozhovoru šla? Čeho jste chtěla dosáhnout? Cíl v komunikaci je velmi důležitý. Co je vaším záměrem? Tím opravdovým. Zkuste opět trochu víc podumat. Chcete mu na hlavu vysypat všechny křivdy, aby se omluvil? Nebo mu chcete dát najevo, že chcete udělat tlustou čáru a začít znovu? Či chcete pochopit, proč se tak chová? Bez jasného cíle se může „vyříkání“ zvrhnout v řetězec stížností a obhajob. A hlavně, jste případným odpovědím ochotna opravdu naslouchat?
Zrovna nedávno se mi stalo, že jsem svému příteli položila otázku a rovnou už jsem měla v duchu připravenou škálu odpovědí. A on mi na ni vůbec neodpověděl! Tak jsem mu otázku, tentokrát i s možnými odpověďmi, asi za hodinu položila znovu. Jeho reakce byla tato: „Ale já jsem ti odpověděl (a zopakoval to, co poprvé), ale ty to neslyšíš, protože to není žádná z tvých připravených odpovědí.“ A při bližším zkoumání jsem zjistila, že má pravdu. Moje pozornost byla tak upřena na mnou připravenou škálu odpovědí, že jakmile jsem dostala jinou, než jsem čekala, prostě jsem ji neslyšela a zaškatulkovala jsem jeho reakci jako mlčení.
Bohužel nemám dost informací a nerada bych se pouštěla do spekulací o tom, jaký je či není váš kolega a jak jedná, či jaká jste a jak jednáte vy. Chápu, že se v této situaci můžete cítit zmateně, ale také věřím, že z ní dokážete najít řešení. Jen je třeba se na celou věc podívat komplexně a v souvislostech:
-
Jak dlouho s kolegou pracujte? Byl váš vztah takový už od začátku?
-
Odkud víte, že byl přijat na ředitelovo přání? Je to oficiální informace či „drb“?
-
Jak by popsali váš vztah s dotyčným ostatní kolegové?
-
Jak si představujete zastání od svého ředitele? Co jste po něm požadovala? Bylo to vůbec v jeho moci?
-
Tušíte, jak kolega vnímá vás?
-
Dokážete na něm najít nějaké klady?
Existuje systém kladení otázek, který když si osvojíte, může vám při hledání řešení velmi pomoci. Systém se jmenuje GROW a velmi snadno ho najdete v literatuře. Nebudu se o něm tedy rozepisovat, ale nastíním vám možné otázky:
-
Jaký je váš konkrétní záměr, čeho chcete tím „vyříkáním“ dosáhnout? (Zkuste být velmi konkrétní a specifická, ať můžete snadno výsledek „změřit“.)
-
Co konkrétně jste už udělala/řekla, když jste si to s ním chtěla vyříkat? – Týká se tato situace ještě někoho dalšího? (Zmínila jste šéfa a kolegy.) Jak?
-
Ve světle předchozích otázek, jaké máte možnosti pro dosažení cíle? (Na koho se ještě obrátit, co udělat? Co ještě udělat? Co ještě? – buďte k sobě všetečná a ptejte se, co ještě. Nespokojte se s první možnou odpovědí) – Jakou schopnost, dovednosti, informaci byste potřebovala, abyste dosáhla cíle?
-
A na závěr již zmíněná otázka, jak moc odhodlaná jste se do toho pustit. Kolik času a energie jste ochotna investovat?
Hledejte nové možnosti, jak rozhovor začít a vést, kde ho začít a s jakým záměrem. Zajímavým prvkem může být i neverbální komunikace, jeho i vaše, či emoční inteligence. K dispozici máte řadu knih a zde na psychologii i řadu kvalitních článků.
Držím palce!
Iveta Hrotková
