S partnerem procházíme krizí. Jsme spolu 10 let, máme dítě. Kvůli pracovní vytíženosti jsme neřešili problémy ve vztahu, asi hlavně já, neříkala jsem, co mi vadí a proč, spíš jsem vždy něco vyčetla. Dnes vím, že partner ani nemohl pochopit, co se se mnou děje. On se navíc nerad baví o pocitech, má pocit, že pořád něco řeším, takže i komunikace dost vázla.
Krize vyvrcholila velkou hádkou, několikadenní, kdy my oba jsme řekli spoustu ošklivého. On se tak naštval, že mi řekl, že už se mnou být nechce. Od té doby je na mě naštvaný, ze začátku se mnou nemluvil vůbec, teď napětí opadlo, prosila jsem ho, ať o tom mluvíme, že vůbec netuším, proč se mnou nemluví a co se mu honí hlavou, on zase že nemůže vědět, co se děje se mnou, ať o tom mluvíme. Odpověděl, že je smutné, že to nevím, že bych to měla vědět. Dál mluvit nechtěl, že potřebuje čas.
Necítím se ve vztahu dobře, cítím, že jsem odmítaná, trestaná. Co můžu dělat? Když partner odmítá mluvit s tím, že potřebuje čas? Může být „odmítání“ nějaké moje téma, na kterém já osobně mohu pracovat? Pokud ano, jak?
Lenka, 42 let
Názor odborníka
Milá Lenko, zdravím vás a děkuji za váš příběh.
Je skvělé, že se snažíte situaci pochopit a nahlížíte na ni aktivně, se snahou uvědomit si sebe samu a jednat, nečekat, s čím přijde partner. Je jasné, že pokud jste dosud o problémech a o pocitech příliš nemluvili, ze dne na den to hladce nepůjde. Ale nevadí, buďte trpělivá a nevzdávejte to, klidně partnerovi dopřejte čas, který potřebuje.
Sama ho můžete velmi konstruktivně využít – možná, že ho potřebujete úplně stejně jako on. Na to, abyste se zastavila a podívala sama do sebe, abyste si ujasnila, co vlastně od vztahu chcete, kde se v něm nacházíte, co pro vás partner znamená a co chcete od sebe, od partnera, od vztahu i od života v tomto a v následujícím období.
- Co se vlastně ve vás teď děje?
- Jak interpretujete to, co se vám děje ve vztazích?
- A co chcete, aby se dělo?
Netrapte se tím, že procházíte krizí. I když to bolí, krize je vždycky velkou příležitostí. K čemukoli. Ke změně, k upevnění, k objevení něčeho nového, k uzdravení. Tlačit na pilu nemá cenu. Dopřát druhému to, co potřebuje, je první důležitá věc, kterou v současném vztahu můžete udělat. A dál pak už nic složitého – prostě buďte sama sebou, buďte otevřená a říkejte, co cítíte, chcete a potřebujete. A naslouchejte, dejte prostor i partnerovi. Ostatní se ukáže samo.
Možná máte pocit, že potřebujete dělat něco víc. Zkuste prostě směřovat energii sama k sobě.
- Co jste se vlastně ve vztahu, potažmo ve vztazích dosud naučila?
- Co vám napovídá současná krize o možnostech posunu, zlepšení? Ve vztazích, v konkrétním vztahu, ve vašem osobním vývoji?
- Co chcete změnit? Co chcete ponechat, prohloubit, navrátit?
Všechny odpovědi máte sama v sobě, a teď, když se to staré tak trošku rozsypalo, máte dveře k jejich nalezení tak nějak víc otevřené. Dovolím si vám trošku napovídat a „vykopnu“ pár témat:
- Kolik času, prostoru a energie chcete dávat práci, vztahu, sobě, rodině? Jak vám vyhovovalo to, jak jste to měla dosud?
- Obracíte svou pozornost k práci s radostí a nadšením, nebo je to spíš únik od sebe, od problémů ve vztazích, od otevřené komunikace?
- Jak se cítíte v mezilidských vztazích obecně? Cítíte se přijímaná, milovaná, pochopená? Jste pro ostatní čitelná, rozumějí vám? Jsou oni čitelní pro vás, máte pocit, že je chápete, jste na ně naladěná, přijímáte je?
- Jak vnímáte sebe samu ve všech možných kontextech? Věříte sama sobě? Věříte druhým?
- Jaká jsou vaše očekávání a předpoklady, pokud nějaké jsou?
A poslední věc. Ptáte se, zda může být odmítání nějaké vaše téma. Opět: odpověď hledejte v sobě. Může, pokud ho tak cítíte. Může to také být projekce – někdy jsme to my sami, kdo odmítáme partnera, otevřenost, sdílení a blízkost. A pak to odmítnutí od druhých následuje, respektive vidíme ho všude. Přitom ten druhý možná jen přezkoumává své hranice, přání a potřeby a hledá tu nejlepší možnou cestu dál.
Přeju vám hodně sil, otevřenosti a trpělivosti!
Milena
