Odmítá mě

Názor odborníka

Milá Lenko, zdravím vás a děkuji za váš příběh.

Je skvělé, že se snažíte situaci pochopit a nahlížíte na ni aktivně, se snahou uvědomit si sebe samu a jednat, nečekat, s čím přijde partner. Je jasné, že pokud jste dosud o problémech a o pocitech příliš nemluvili, ze dne na den to hladce nepůjde. Ale nevadí, buďte trpělivá a nevzdávejte to, klidně partnerovi dopřejte čas, který potřebuje.

Sama ho můžete velmi konstruktivně využít – možná, že ho potřebujete úplně stejně jako on. Na to, abyste se zastavila a podívala sama do sebe, abyste si ujasnila, co vlastně od vztahu chcete, kde se v něm nacházíte, co pro vás partner znamená a co chcete od sebe, od partnera, od vztahu i od života v tomto a v následujícím období.

• Co se vlastně ve vás teď děje?
  
• Jak interpretujete to, co se vám děje ve vztazích?
  
• A co chcete, aby se dělo?
  

Netrapte se tím, že procházíte krizí. I když to bolí, krize je vždycky velkou příležitostí. K čemukoli. Ke změně, k upevnění, k objevení něčeho nového, k uzdravení. Tlačit na pilu nemá cenu. Dopřát druhému to, co potřebuje, je první důležitá věc, kterou v současném vztahu můžete udělat. A dál pak už nic složitého – prostě buďte sama sebou, buďte otevřená a říkejte, co cítíte, chcete a potřebujete. A naslouchejte, dejte prostor i partnerovi. Ostatní se ukáže samo.

Možná máte pocit, že potřebujete dělat něco víc. Zkuste prostě směřovat energii sama k sobě.

• Co jste se vlastně ve vztahu, potažmo ve vztazích dosud naučila?
  
• Co vám napovídá současná krize o možnostech posunu, zlepšení? Ve vztazích, v konkrétním vztahu, ve vašem osobním vývoji?
  
• Co chcete změnit? Co chcete ponechat, prohloubit, navrátit?
  

Všechny odpovědi máte sama v sobě, a teď, když se to staré tak trošku rozsypalo, máte dveře k jejich nalezení tak nějak víc otevřené. Dovolím si vám trošku napovídat a „vykopnu“ pár témat:

• Kolik času, prostoru a energie chcete dávat práci, vztahu, sobě, rodině? Jak vám vyhovovalo to, jak jste to měla dosud?
  
• Obracíte svou pozornost k práci s radostí a nadšením, nebo je to spíš únik od sebe, od problémů ve vztazích, od otevřené komunikace?
  
• Jak se cítíte v mezilidských vztazích obecně? Cítíte se přijímaná, milovaná, pochopená? Jste pro ostatní čitelná, rozumějí vám? Jsou oni čitelní pro vás, máte pocit, že je chápete, jste na ně naladěná, přijímáte je?
  
• Jak vnímáte sebe samu ve všech možných kontextech? Věříte sama sobě? Věříte druhým?
  
• Jaká jsou vaše očekávání a předpoklady, pokud nějaké jsou?
  

A poslední věc. Ptáte se, zda může být odmítání nějaké vaše téma. Opět: odpověď hledejte v sobě. Může, pokud ho tak cítíte. Může to také být projekce – někdy jsme to my sami, kdo odmítáme partnera, otevřenost, sdílení a blízkost. A pak to odmítnutí od druhých následuje, respektive vidíme ho všude. Přitom ten druhý možná jen přezkoumává své hranice, přání a potřeby a hledá tu nejlepší možnou cestu dál.

Přeju vám hodně sil, otevřenosti a trpělivosti!

Milena