Dobrý den,
je mi 20 let a poslední dobou na mě stále více doléhají některé problémy z dětství, konkrétně komplikovaný vztah s mojí mámou.
Ve stručnosti jde o to, že jsme měly odlišnou představu o tom, jak vypadá harmonický vztah mezi dcerou a matkou. Já jsem byla velmi otevřená a potřebovala jsem přijímat i dávat velké množství lásky, zatímco mé mámě stačilo vědomí, že se máme rády.
Mám pocit, že se to začíná projevovat i v mezilidských vztazích. V případě, že se ke mně začne chovat vřele žena ve středních letech (40 – 55 let), mám sklony k ní ihned přátelsky přilnout a hledat u ní bezpečí, porozumění a oporu. Něco podobného se mi právě stalo i v partnerském vztahu, kdy jsem se zamilovala do dvaačtyřicetileté ženy.
Zajímalo by mě, jestli to nějak souvisí s dětstvím (nahrazování si nedostatku mateřské lásky). Ráda bych ale také podotkla, že se mi líbí i muži a toto je první případ, kdy je tomu jinak…
Děkuji a přeji příjemný den.
Nenalezená
Názor odborníka
Nenalezená,
z vašeho dopisu na ně vystupují dvě možné roviny toho, co právě prožíváte.
Jednak je to váš vztah s matkou, který kratičce popisujete a který zcela jistě může mít vliv na to, jak si utváříte vztahy k dalším osobám ve vašem životě. V tomto případě k ženám ve věku vaší matky. Touha po naplnění vašich potřeb, které zřejmě nebyly dostatečně uspokojeny během dětství ve vztahu matka – dcera vás může vtahovat do vztahů, kde by tyto potřeby mohly být ideálně naplněny.
Není však možné zcela, na sto procent uspokojit potřeby toho druhého. Ve vztahu matka – dítě o to usilujeme a je dobrým výsledkem, pokud se nám podaří naplnit valnou většinu z nich. Někdy se však tento proces naplňování potřeb komplikuje. Někdy se může stát, že dojde k jakési nekompatibilitě potřeb dítěte a nabízené péče matkou.
Ve vašem případě jste toužila dostávat signály o tom, že jste milovaná způsobem, kterým jste potřebovala. Více otevřeně, možná intenzivněji. Někdy to může být i naopak. Dítě, které nevyhledává nijak zvýrazněně například fyzický kontakt se svými rodiči (nepotřebuje se neustále objímat) je frustrováno potřebou rodičů, kteří ho naopak chtějí objímat „neustále“.
V každém případě by pro vás mohlo být zajímavé odpovědět si na to, co jste od svojí mámy potřebovala a nedostala. Jsou to ty samé věci, které hledáte u jiných žen? Je toto hlavní motivací pro vstupování do těchto vztahů? A je ještě možné nějak získat od vaší matky to, co byste potřebovala?
Na druhé straně, ne každá žena, která má komplikovaný vztah se svojí matkou, vstupuje v dospělosti do partnerských vztahů s jinými ženami. Tady mě napadají otázky jako: Přitahovaly vás už dříve ženy eroticky, sexuálně? Měla jste někdy erotické fantazie o ženách? Naplňuje vás partnerský vztah se ženou také plně sexuálně, nebo cítíte, že hlavním tématem je blízkost, vzájemné vyjadřování lásky, zájmu a péče? Jsou vaše vzájemné role ve vztahu spíše na úrovni dospělý – dospělý nebo na úrovni rodič – dítě? Poslední otázka je myšlena v přeneseném smyslu slova. Tedy je vaše partnerka většinou ta, která zařizuje věci, iniciuje, doporučuje a vy se necháváte vést zkušeností a je vám to příjemné?
Uvědomuji si, že jsem nabídla mnoho otázek. Mým cílem bylo spíše nasměrovat pozornost k vaší možné motivaci pro partnerský vztah. Otázka totiž nezní, zda to, co teď prožíváte, souvisí s vaším dětstvím. Protože koneckonců všechno nějak souvisí s naším dětstvím. Jde spíš o to, do jaké míry je vaší podvědomou motivací pro tento vztah uspokojení potřeb, které nebylo možné dosáhnout v dětství, a do jaké míry je to prostě vaše sexuální preference.
Odpověď na tuto otázku můžete naleznout skrze hlubší pozorování a zkoumání sebe sama. Počínaje možná zodpovězením alespoň některých, výše položených otázek. Nebo skrze terapeutickou zkušenost, ideálně se ženou terapeutkou ve věku 40 – 55 let, které by se mohlo podařit „v přímém přenosu“ zkoumat vaše potřeby a motivace v bezpečném kontextu terapeutického vztahu.
Přeji hodně štěstí ve vašem hledání.
Irena Teichmanová
