Partner dříve pil a trpěl depresemi. Mám strach... Určete si hranice.

26. 8. 2014

Dobrý den,

ráda bych požádala o radu. Je mi 30 let a zhruba rok života, po těžkém rozchodu z nefunkčního vztahu, jsem věnovala poznávání sebe sama, prošla si osobní krizí a za pomoci rodiny a přátel se postavila na nohy a začala konečně žít podle vlastních představ a přání. Dovolila jsem si být sama sebou, doslova jsem rozkvetla.

Ne že bych hledala nového partnera, ale dospěla jsem do bodu, kdy jsem si nový vztah dokázala představit. A tehdy jsem potkala svého současného stejně starého přítele. Všechny důležité části do sebe zapadly, na nic si nehrajeme, není potřeba se přizpůsobovat, a přesto (nebo právě proto) si rozumíme. Jsme sice stále ještě ve fázi vzájemného poznávání, ale doposud všechno až neuvěřitelně bezchybně klapalo.

JENŽE: přítel mi otevřel svou třináctou komnatu – v minulosti trpěl depresemi, které řešil s psychologem a bral antidepresiva. Spouštěčem byl alkohol a v opilosti dokázal být i agresivní, přesný opak toho, jak jej znám já. Prý v minulém vztahu potlačoval sám sebe a to vyústilo v problémy s alkoholem a deprese.

Řekl mi, že má strach, aby se situace znovu neopakovala, i když si je svého problému dobře vědom, pracuje na sobě a alkoholu se vyhýbá. Radši by mi prý zmizel ze života, než aby mi ublížil. Vážím si jeho upřímnosti, muselo pro něj být velmi těžké sdělit mi takto závažnou věc, ale dostala jsem strach.

Nevím jak se zachovat – nechci přijít o přítele a vztah, který je pro mě ve všech ostatních rovinách velmi perspektivní, a zároveň nechci znovu spadnout do bludného kruhu zachránce-zachraňovaný, který jsem prožila a těžko prolomila ve svém minulém nevydařeném vztahu. Můžu a mám vůbec příteli pomáhat? Pokud ano, do jaké míry a jak? Mám strach, že znovu udělám tu stejnou chybu…

Ingrid

Názor odborníka


Dobrý den, Ingrid,

dle vašich slov nebylo jednoduché dostat se do stavu před vaším vztahem se současným přítelem. Postavila jste se na nohy a začala žít podle sebe. To je skvělé, že jste to takhle zvládla.

Nechcete přijít o přítele a o nový vztah, který byl pro vás doposud perspektivní. To je pochopitelné. A i když znáte přítele úplně jinak, než vám o sobě vyprávěl, vůbec se nedivím, že jste dostala strach. Dostala by ho spousta lidí ve vaší situaci.

Počítáte již dopředu s potížemi, které by mohly nastat? Obáváte se toho, že by přítel znovu mohl trpět depresemi, pít alkohol a být agresivní? Ano, může se to stát, nikde není psáno, že se do tohoto stavu nedostane znovu a vy budete u toho. Ale nemusí. To nemůžete dopředu vědět.

Je mi jasné, že by bylo moc hezké mít tu jistotu, že se to nestane. Ale obávám se, že v každém vztahu, do kterého vstupujeme, nikdy nemáme žádné jistoty. U vás je to partner se sklony k depresím a alkoholickou minulostí. Jinde to může být muž, jehož otec a děda zemřeli oba velmi mladí na rakovinu. Nebo se může přihodit něco během života, s čím nepočítáme. Úraz, nevěra, přestaneme si rozumět atd. Tím nechci situaci zlehčovat. Samozřejmě je náročné popasovat se s tím, že je tu určité specifické riziko, o kterém víte dopředu.

Nechcete spadnout znovu do kruhu zachránce- zachraňovaný a přesto se ptáte, zda máte současnému příteli pomáhat. Někdy se nám v životě opakují podobné situace do té doby, dokud se je nenaučíme zvládat. Možná není náhoda, že u svého současného přítele znovu uvažujete do jaké míry a jak mu pomoci. Z toho, co píšete, ale nevidím důvod, proč a s čím byste mu měla v současné chvíli pomáhat. Jsou to tedy obavy z toho, že byste mu musela pomáhat v budoucnosti? Chová se k vám nyní hezky a jsou to především jeho strachy, aby se situace neopakovala. Jsou k tomu nějaké předpoklady, že ho to napadlo?

Je jen na vás, zda se rozhodnete dál zůstávat v tomto vztahu. Možná by nebylo od věci si určit nějaké hranice, za které byste nikdy nešla. Například jeden agresivní výstup a jdete od něj. Ale to je na vás, určit si nějaké meze. Také je dobré si říct, co by to pro vás znamenalo mít přítele s depresemi.

Pokud ale váš vztah funguje, je pak velmi zatěžující předjímat určité skutečnosti a dopředu se připravovat, jak byste nastalou situaci vyřešila. To vám pak bere dost energie, kterou byste za jiných okolností (pokud byste o přítelově třinácté komnatě nevěděla) dávala všechnu do vztahu. Spíše než se obávat toho, zda to nepřijde znovu, zkuste si promluvit společně o tom, co byste dělali, kdyby se situace začala měnit.

Nepíšete, zda přítel stále pokračuje v psychoterapii. Ta by mu mohla pomoci vypořádat se se strachy, aby se to neopakovalo. Stejně tak i vy můžete vyhledat nějakého odborníka a získat tak podporu zase pro vás. Ať už kvůli tomu, co jste se dozvěděla o příteli, tak i kvůli obavám, že byste znovu mohla spadnout do role zachránce. Tuto roli totiž v životě nemusíte zatávat pouze ve vztahu k partnerovi.

Pohovořte upřímně sama se sebou, s přítelem, s terapeutem či kýmkoli jiným. Držím vám moc palce, aby se vám podařilo udělat si ve vaší situaci pořádek a odpovědět si na všechny otázky.

Markéta Jarolímková

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.