Dobrý den,
s partnerem máme desetiletý vztah, známe se mnohem déle, snad odmalička. Pár let před tím, než jsme spolu začali chodit, jsme k sobě měli hodně blízko, byli jsme nejlepší kamarádi a myslím, že právě toto nám pomáhá vztah udržet.
Problémem však je, že partner je závislý na matce. Ač mě to trápí, partnera miluji a nechci ho opustit, spíše bych mu ráda pomohla, protože vím, že to trápí i jeho.
Ale abych popsala situaci: z mého pohledu je to klasický Oidipovský komplex. Partner žil odmalička s matkou sám, otec je opustil, když mu byly dva roky. Možná i proto, že je partner astmatik, si na něm matka vytvořila přílišnou závislost. V období střední/vysoké školy to nebylo tak patrné, ale před pár lety jeho matka vážně onemocněla a všechno se zhoršilo (i když v poslední době je zcela v pořádku).
On má teď strach, že se o ni nedokáže postarat, kdyby se jí nemoc vrátila, že umře a on jí nebude moct pomoci. Několikrát denně si volají, on za ní jezdí na víkendy (přece jí musí pomoct), ale já vidím, jak je to i pro něho ubíjející. Že má matku rád a chce jí pomoci, to chápu, ale život ve třech si opravdu nedokážu představit. Chci mít rodinu a chci, aby byl mým partnerem a otcem mých dětí, ne partnerem svojí matky.
O tomto problému se bavíme již delší dobu a partner souhlasil, že navštíví psychologa, se kterým to probere, tak doufám, že se někam posuneme. Mě by spíše zajímalo, zda a jak mu mohu nějak pomoci já?
Předem díky!
Evelína
Názor odborníka
Dobrý den, milá Evelíno,
předem bych vám ráda napsala, jak je dobře, že na celý problém pohlížíte tímto „komplexním“ přístupem. Myslím tím to, že nehledáte, jak partnera co nejvíce změnit, což je ve většině vztahových záležitostí pro spoustu z nás to nejlepší a jediné řešení, ale chcete mu pomáhat a uvědomujete si, že na celé změně se musíte podílet i vy.
Myslím, že oba dva jste na správné cestě, jak situaci řešit. Může za tím stát skutečnost, že jste byli dlouholetí přátelé, než váš vztah přerostl v lásku, ale podle mého je spíše očividné, že spolu na rozdíl od spousty ostatních páru dovedete komunikovat. A komunikace je opravdu základem každého funkčního vztahu a není to bez ní možné.
V první fázi je třeba, aby si problém uvědomil každý z partnerů zvlášť a oba si byli vědomi toho, že s tím chtějí něco dělat. Není možné řešit něco, co si uvědomuje jen jeden z partnerů, protože pak s ním ten druhý nesouhlasí, nespolupracuje, problém bagatelizuje či zcela bojkotuje. I když přistoupí na hru ve smyslu – máme problém, pracujme na něm, ale doopravdy se s tím neztotožňuje, jde jen o krátkodobé řešení a časem jsme zpět ve starých kolejích.
Je to i jeden z těch zásadních důvodů, proč se rozpadá tolik znovu slepovaných vztahů. Jeden z partnerů se opravdu snaží změnit a na vztahu pracuje, ale pokud ten druhý pouze přihlíží a čeká na chybu toho druhého, kterou pak může demonstrovat a zveličit, nemá vztah šanci. Partnerský vztah je ten nejkomplikovanější prostor mezi dvěma lidmi. Není to vztah rodičovský, kdy jsme v podstatě naprogramováni k tomu, mít potomka rád, i když si to nezaslouží. Zde to nefunguje. Nemáme žádnou povinnost ve vztahu setrvávat, a pokud nejsme šťastní – je relativně snadné odejít.
Proto si myslím, že vy dva jste na správné cestě, jak dojít ke spokojenosti vás obou. Problém si uvědomujete oba společně, ale i každý zvlášť, a chcete na něm pracovat. Váš partner připouští přílišnou závislost na matce, chce ji řešit osobně s psychologem a je nastavený na změnu. Vy zase hledáte cestu, jak partnerovi jeho odpoutávání se co nejvíce ulehčit…
Je třeba uvědomovat si tu důležitou vazbu, kterou si vytvoří opuštěná matka s opuštěným synem. Pokud matka – z pozice dospělého – tuto vazbu nedokáže nastavit zdravě, vzniká pak opravdu extrémní forma závislosti, která se těžko narušuje. Pokud je ze strany syna snaha tuto vazbu přerušit, je pak logicky provázena výčitkami svědomí, možný citovým vydíráním apod.
Je tedy třeba být tu pro něho, chápat, jak je pro něho odpoutávání se obtížné a s jakými pocity je spojeno. Zároveň však být nekompromisní a pomalu směřovat k nějakému cíli. Nejde o to matku vymazat z jeho života, ale nalézt normu, kterou budete schopni akceptovat oba dva.
Lucie Bukáčková
