Dobrý den,
s přítelem jsem spolu sedm let, samozřejmě se i u nás, jako v každém vztahu, střídají hezké chvíle a ty náročné.
Poslední dva roky spolu bydlíme, vztah je klidný, někdy až moc. Trávíme spolu veškerý volný čas.
Před rokem jsme měli rozpor, když jsem se dozvěděla, že mi půl roku neříká pravdu a předstírá, že dvakrát týdně odchází do školy. Toto jsem se dozvěděla, až potom, co jsem ho postavila proti skutečnosti, že si myslím, že mi lže a do školy vůbec nechodí. Přiznal se a slíbil, že si najde práci a bude školu dělat dálkově. Práci si našel až po velkém nátlaku půl roku na to.
Nyní do práce chodí, ale zjistila jsem, že mi opět lže se školou a jinými, pro něj asi nepříjemnými, věcmi, jako je placení různých účtů, kde mu narůstá penále.
Nechápu, proč to dělá. Ale tváří se, že jeho se to netýká. Nemáme před sebou tajnosti, nehádáme se a jsme si blízcí. Toto jeho chování mě ale odrazuje od dalšího společného života. Nemohu se na něj v ničem spolehnout, pro nic se nenadchne a je v takové letargii, kdy mám chuť se jít zabít, jen abych se na to nemusela dívat.
Nejsem zrovna silný typ člověka, který by měl potřebu stále někoho přemlouvat k různým akcím. Nevím, jak ho mám konfrontovat s tím, že vím, že mi opět lže.
Myslíte, že by pomohlo dočasné odloučení? Mám ho ráda, ale není mi 18, aby mi to stačilo, potřebuji cítit nějakou jistotu a oporu.
Předem vám děkuji za radu!
Kamila27
Názor odborníka
Dobrý den, Kamilo,
možná to bude znít jako špatný vtip, ale zdá se, že váš přítel nějak zařídil, že váš vztah neumře na přemíru klidu, kterou zmiňujete na začátku. Souvislost věcí, které popisujete, se stojatými vodami ve vztahu nemusí být jednoznačná, ale napadla mě. Odečíst správně z několika indicií reálnější obraz o vašem vztahu je těžké, mohu vám nabídnout jen pokusy, jak ty střípky skládám. Nejlépe by se střípky skládaly v dialogu, pak je asi největší šance na zahlédnutí toho, jak věci jsou a jak je případně chcete a můžete měnit (význam mají oba aspekty). Nabízím několik perspektiv:
Důvěra – lhaní je v určitém smyslu protipól důvěry. Jak to ve vašem vztahu je doopravdy s důvěrou? Pro důvěru je třeba vytvořit určité podmínky, jinak neroste. Ideál je, když si oba troufnou být autentičtí a nemanipulují druhého směrem, kterým chtějí. Vyjádřit svá přání, potřeby a respektovat druhého. Je možné, že váš přítel necítí, že je ve vztahu prostor pro jeho stinné stránky? Jakou máte představu o tom, proč lže? Možná je člověk lží zraňován natolik, že dál než za ten zraňující bod lze stěží dohlédnout.
Co když se přítel cítí nedostatečný a nechce před vámi ukazovat, že něco nezvládá, protože vás nechce zklamávat nebo se chce vyhnout dalším situacím, které ho staví do dětské pozice („slib mi, že si budeš hledat práci…“ apod.). Chtěl bych jen podnítit vaše hledání, co ty lži znamenají. Možná je to osobnostní charakteristika vašeho přítele, ale možná je to charakteristika vašeho vztahu. Druhá varianta je podle mě nadějnější, protože nabízí možnost změny v rámci vztahu. Znamená však také dát do hry možnost, že nějak sám přispívám k tomu, co se ve vztahu děje, a to přesto, že mohu mít nejlepší úmysly, dělám „správné věci“, mé požadavky na pravdu jsou pochopitelné…
Dovedu si představit, jak musí být těžké zažívat v partnerství lži, ale přesto vám chci nabídnout něco jiného, než jen útěchu. Zkuste zjistit, co můžete udělat proto, aby ve vašem vztahu byla důvěra – prostor proto, aby se ukázaly věci, jak jsou. Jenom tak jde něco následně měnit, jinak je to přetlačování a skrývání, tlak a protitlak. Zkuste se na chvíli v představě stát vaším partnerem – jak mu v tom všem asi je? Co vás skrz takovou identifikaci s ním pak napadá, proč to vše dělá, o co usiluje?
Zní to trochu zvláštně, ale je třeba se dovědět o lžích co nejvíc – nikoli ve smyslu výslechu „teď mi všechno pěkně vysvětlíš“, ale tak, že dám druhému možnost mi něco přiblížit, i když mi nedělá dobře to slyšet. Je asi rozdíl, pokud lež slouží k tomu, aby přítel získal klid od (i oprávněné) kritiky, že něco nezvládá, nebo zda si pomocí lži hledá prostor pro nějaké své potřeby (jde jakoby do školy a přitom může s kamarády na pivo) nebo zda lež maskuje něco jiného. V tomhle smyslu není lež jako lež, pozadí lži a celý kontext kolem toho je důležitý.
Prostor pro autenticitu je možná nějak zanesen, když i vy váháte, jak mu říci o tom, co víte, co si myslíte nebo cítíte. Tady bych obzvlášť potřeboval ten dialog s vámi, v čem vidíte překážky. V tom ideálním prostoru důvěry by to mohlo být jednoduché – říkám věty typu: „Já to vidím tak a tak, potřebuji to a to, nerozumím tomu a tomu, chci se tě zeptat na to a to, moje hranice je v tom a v tom, za tu jít nemůžu…“ Co můžete udělat proto, aby se vám dařilo komunikovat svobodně vůči sobě a s respektem vůči partnerovi? Možná takovým přístupem můžete přítele zdravě nakazit, a také on bude o něco otevřenější a pravdivější. Určitě je velmi těžké ocenit někoho za pravdu, kterou nechci slyšet, ale myslím si, že i to je nakonec lepší než lež a iluze, na které se nedá postavit nic.
Prostor ve vztahu lze vnímat i z toho úhlu, zda každý z partnerů může být ve vztahu celý, resp. smí mít v něm i své soukromé věci. Možná je třeba vytvořit ve vztahu prostor pro individualitu každého zvlášť – aby měl každý, bez pocitu viny, něco jen svého. Intimita je také v tom, že já chráním intimní prostor partnera a on/ona zas ten můj. Možná je lež určitou (nedobrou) ochranou vlastního prostoru – prostoru, do kterého neproniknou společné plány, ale třeba také kritika či nároky ze strany druhého partnera. Tento aspekt mě napadl v souvislosti s tím, že i vy (možná zrcadlovým způsobem) zvažujete určité vzdálení se – odloučení – tzn. prostor pro každého zvlášť. Možná opět přítel paradoxně vytváří nevhodným způsobem něco ve prospěch vztahu. Je to však opět jen hypotéza – bez dalších věcí ji není možno potvrdit.
V neposlední řadě lhaní může souviset s mocí a zlobou. Ve vašem popisu je bod, který mě velmi překvapil – jak rychle se nespokojenost ve vztahu přeměnila v autoagresivní myšlenky. Skoro jsem měl potřebu sám sebe ujistit, že „mám chuť se jít zabít“ myslíte jen jako metaforu, než jsem nabral odvahu se na to dívat zpříma. Lež rozehrává mocenské dilema, navíc přítelova neaktivita a letargie je možná také sycena pasivní agresí. Lež může být důkazem toho, že se na někoho zlobím – mstím se nepravdou a tím, že druhého koupu ve zmatku, strachu, nejistotě. Opět jak přítel, tak i vy pravděpodobně ochutnáváte z tohoto společného koktejlu. Zkuste prozkoumat téma, kdo jak koho ovládá. Tato rovina je přítomna v každém vztahu, sama o sobě není „špatná“, nebezpečnou se stává, když je zcela nevědomá.
Zkoumání překážek svobodného prostoru ve vztahu je možné doplnit o hledání společných styčných bodů, proč vztah přesto všechno nějak drží, na čem lze stavět, kdy se společně podaří zažít blízkost a svobodu, která naplňuje. Zkuste si nakreslit určitou mapu vztahu se zónami, kde je vám skvěle, kde je vám docela dobře, snesitelně, kde nesnesitelně a zanášejte konkrétní události, situace a zážitky do takového obrázku. Kdyby byl partner ochotný k takovému experimentu, je to další možnost, jak o hlubokých věcech mluvit z jiného úhlu, s určitou hravostí a rovností a bez obviňování, tlaku a protitlaku.
Využívejte celý web.
PředplatnéMůže také pomoci proměna pohledu – nesnažit se o zcela spokojený vztah (to je spíše iluze), ale o vztah, ve kterém je kromě příjemných věcí prostor pro stín druhého a pro nespokojenost, avšak jinak než takto symptomaticky (ve smyslu lži jako symptomu stínu).
Kdysi mi říkal klient, že má se svou ženou tři pekla – každý má své vlastní a pak ještě jedno společné peklo. Šly by budovat tři nebe? První se tvoří tím, že vytváříte a podporujte bezpečný prostor v sobě samé a pečující vztah k sobě. Dělají‑li to oba, může vzniknout i to společné nebe. Držím palce, aby se vám to dařilo a měla jste minimálně jedno nebe. Nebo rovnou tři.
