Nejlepší články k poslechu: Stáhnout
Vyberte si své téma Předplatné

Partner odmítá vážný vztah: Kroky ke změně jsou na vás.

16. 5. 2014

Dobrý den, 

je mi 29 let a již rok jsem s 38letým mužem, jako kamarádi se známe šest let. 

Oba jsme měli delší vztahy a po rozchodech jsme to dali dohromady. Trávili jsme spolu víkendy, někdy i všední dny, byli jsme čtrnáct dní na dovolené. Problém je, že on necítí „jiskru“, takže náš vztah byl nastavený jako volný.

Měla jsem pocit, že se to mezi námi prohlubuje, jenže on pak v září potkal o patnáct let mladší slečnu a ihned s ní šel do vztahu, přestože ji vlastně neznal – byla tam ale ta „jiskra“ a pocit zamilovanosti. Přišlo mi to uspěchané, ale přijala jsem to. Slečna se s ním po dvou měsících rozešla a on se vrátil ke mně. 

Všechno včetně sexu funguje skvěle, rozumíme si v zájmech, nehádáme se, respektujeme se, jsme si fyzicky blízcí… Já bych si s ním dokázala představit vztah na delší dobu, případně časem rodinu, ale on to má jinak – nechce to pojmenovávat atp. 

Poslední tři měsíce spolu „bydlíme“, chystáme se na měsíční dovolenou. Já mám pocit, že láska je i o něčem jiném než o počáteční zamilovanosti, a myslím si, že naopak dost často si člověk hledá na základě zamilování nevhodné partnery – ale jemu to tam zkrátka chybí a nechce vztah z rozumu. Přijde mi, že má strach, že by to mezi námi bylo vážné.

Trápí mě nejistota a nevím, zda mám v tomto setrvávat a čekat, jestli se to u něj změní a dokáže mě přijmout jako partnerku, nebo zda neexistuje žádná naděje… 

K sobě bych ráda ještě dodala, že se poměrně psychologicky řeším, vím o svých emočních zraněních z dětství a navštěvuji terapeuta.

Veronika

Názor odborníka


Milá Veroniko,

ve vašem příběhu vidím dvě linie vašeho vztahu s partnerem. Jedna je vaše vzájemné porozumění a řada věcí, které vás spojují. Druhá je vaše neshoda v pojetí vztahu a představách o budoucnosti. Dá se říct, že to není nutně něco neobvyklého, chápu ale, že pro vás, která vztah chcete brát vážněji a závazněji než váš partner, je to velký problém a nejistota. Je těžké otevřít se a investovat energii a emoce do vztahu s někým, kdo společnou budoucnost nevidí a nesměřuje k ní.

Faktem je, že absolutní jistotu společné budoucnosti nemáme nikdy, ale to, jestli si ji i náš partner v přítomnosti alespoň představuje a podniká kroky k jejímu naplnění, je velmi podstatným základem, na kterém se pak dá dále stavět a který vám umožní vnímat vztah jako součást vašeho života, jako směr, kterým jdete. A to znamená cítit se víc v bezpečí.

Nicméně to, jak to má váš partner, jen těžko změníte. Předpokládám, že jste o vás, vašem směřování a míře závazku ve vztahu společně mluvili a že jste vyjádřila svůj postoj a přání. Pokud tedy předpokládám správně a váš partner vaše pojetí vztahu zná a nepřipouští, že by to mohl mít stejně nebo alespoň podobně, pak záleží jen a jen na tom, jak se k tomu vy postavíte. 

Stačí vám současná míra jistoty?

Ptáte se, jestli existuje nějaká naděje. Toto vám ale nejspíš nikdo neodpoví. Respektive, naděje podle mého názoru existuje vždy, ale je otázka, co všechno obnáší čekat na její naplnění a jestli vám tak malá míra jistoty, jakou výraz naděje znamená, stačí.

Zkuste se na to podívat tak, že máte vedle sebe člověka, se kterým je vám dobře. Je takový, jaký je, má taková přání, očekávání, pocity a plány, jaké má. Umíte si s ním představit společný život a rodinu tak, jak to je, tedy i s tím, jaký má k vašemu vztahu postoj? Dokážete to tak přijmout a být v tom šťastná a realizovat tak svou představu o vztahu, nebo k tomu potřebujete, aby váš partner svůj postoj změnil a přiblížil se vašim představám? Chcete s ním žít jen za podmínky, že i on bude chtít společný život nebo ho chcete tak či tak? Milujete jeho takového, jaký je, nebo milujete představu, obraz toho, jaký by měl nebo mohl být? Dokážete být šťastná na základě toho, co je teď a tady bez ohledu na budoucnost a očekávání, nebo potřebujete mít vyhlídky o něco dál, aby vám věci dávaly smysl? Jakou roli hraje partnerovo pojetí vztahu v tom, že je vám s ním dobře? Co by se pro vás změnilo, kdyby přijal vás jako životní partnerku?

Mluvte s partnerem na rovinu

Mně osobně přijde podstatné, abyste si řekli věci na rovinu. Píšete, že váš partner nechce své pojetí vztahu pojmenovávat. To myslím není moc fér. Chápu, že je to takové to vyčkávání a zkoušení vašich hranic, případně nejistota ve vlastních přáních a potřebách, jakoby nechtěl zavřít vrátka nějakým jasným vymezením, jako by si chtěl uchovat všechny možnosti volby. Chce vás, je mu s vámi dobře, ale necítí se dobře v tom něco slibovat nebo se zavazovat. 

Jenže v momentě, kdy vy v tom jasno máte a svou představu mu sdělujete, měl by se i on přes všechny těžkosti vyjádřit nějak konkrétněji. Samozřejmě existuje i možnost, že on sám neví, co vlastně chce, ale i o tom se dá mluvit. Pokud má strach z vážného vztahu, nemusí to vůbec souviset s vámi a může to být jeho obecné téma, na které by narazil s kýmkoli jiným. Je ale na něm, jestli to tak chce mít nebo s tím chce nějak pracovat. Není ve vašich silách to vyřešit za něj nebo to „za něj“ změnit. Nicméně, znovu, měli byste o tom mluvit. Zasloužíte si rozumět situaci a vědět, na čem jste. 

Zkuste tedy na toto téma opět zavést hovor a pokud možno v klidu všechno znovu proberte. Dejte partnerovi najevo, že každá odpověď je přijatelná a pochopitelná a že nejhorší je prostě ta nejistota, nečitelnost a nejasnost situace. Je jasné, že pokud je pro vašeho partnera závazek ve vztahu problém, bude se mu o tom mluvit těžko, ale přece jen nějaká snaha by se objevit mohla. Pokud ne, pak je to pro vás další informace.

Změna situace závisí na vás

Rozhodnutí, jak se vztahem naložit, je na vás, možností máte celou řadu. Všímejte si hlavně partnerovi snahy udělat situaci pro vás čitelnější a zjednodušit vám to. Podstatné je, jestli mu na  vás záleží. I když třeba sám neví, co se s ním děje, má možnost vám věci vysvětlovat a snažit se přiblížit vám svůj svět.

Největší role je ale vaše. Váš partner je možná spokojený tak, jak to je, nebo to prostě neřeší,  takže kroky ke změně jsou na vás. Udělejte si hlavně jasno v tom, co vy sama chcete a co ne. Pokud se partnera na jeho postoj ke vztahu zeptáte, buďte připravena na všechny varianty odpovědi. Pokud se vyjádří tak, že závazek nechce, co uděláte? Bude pro vás pak už vztah nepřijatelný a uděláte nějaké rozhodnutí, nebo vše zůstane tak, jak je dosud? A co se změní, pokud závazek připustí? Jste ochotná unést zvýšenou míru nejistoty ve vztahu, nebo budete raději hledat jistotu jinde? Je pro vás váš partner tím, jaký je, mužem, se kterým chcete žít, i přesto že k němu patří určitá potřeba volnosti a nezávaznosti ve vztahu? 

Je to hlavně o otázkách, které položíte sama sobě, a o vašich odpovědích. Až na druhém místě jsou otázky na vašeho partnera a jeho odpovědi, i když je jasné, že obojí je propojené a neoddělitelně souvisí.

Žijte svůj život a vezměte ho plně do vlastních rukou. Získejte odpovědi, které potřebujete a udělejte rozhodnutí, které vychází ze situace teď a tady s ohledem na vaše přání a potřeby. Jedině tehdy, když budete sama rozhodnutá, kde je vaše hranice, můžete ve vztahu, ať už je jakýkoli, cítit pohodu.

Držím vám palce, ať dojdete tam, kde chcete být.

Zdraví

Milena Nováková

Diskuse 0

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.