Dobrý den,
mám nového přítele, je o deset let starší. Nikdy jsem nebyla v životě štastnější, spokojenější, zamilovanější. Máme stejné povahy, nestává se, že bychom si neměli o čem povídat, sex je naprosto báječný.
Je mi dvacet čtyři let a problém tkví v jeho osmileté dceři. Mám přítele na prvním místě a děti ještě dlouho neplánuji a nechci. Je pro mě celkem frustrující vědět, že jsem u něj až na druhém místě. On říká, že ne, že jsme na prvním místě obě, ale to mě zrovna neuklidňuje.
Může mít takový vztah do budoucna smysl? Často se ptám, jelikož chci být opravdu jen s ním, ne s jeho dcerou a už vůbec ne někde „my 3 dohromady“. Jsem čerstvě zamilovaná a chci si užívat opravdu jen s ním. Uvědomuji si, že tento pocit překonají jednou až naše vlastní děti, ale o tom nechci ještě uvažovat.
Poraďte, jak se s tím mám vyrovnat. Těžké je pro mě také to, že přítel na mě tlačí, že by byl rád, kdybych o víkendu, kdy bude mít dceru, byla s nimi. Zatím jsem s ním, jen když ji nemá s výmluvou toho, že jsem na brigádě (to opravdu jsem naštěstí), ale půjde to takhle donekonečna?
Říkám si, je už „velká“, brzy mu odroste, ale je to přece jenom ještě hezkých pár let, které bych s ním ráda prožila jen já sama. Vnímám to tak, že já ho přeci mám na prvním místě a asi očekávám od něj to samé.
Majda
Názor odborníka
Dobrý den, Majdo.
Jako „čerstvě zamilovaná“ pochopitelně toužíte po soukromém a výlučném kontaktu se svým partnerem, toužíte zažívat a rozvíjet párovou intimitu. To k zamilovanosti zcela přirozeně patří.
Do ní se teď, pravda, už nevejde nikdo další a to ani reálná partnerova dcera, ani vaše budoucí děti. I proto si chráníte „váš“ čas ve dvou, soukromé víkendy a v partnerově dceři vnímáte spíše konkurentku (cítíte se být na druhém místě) než jeho dítě.
Ptáte se, zda takový vztah může mít do budoucna smysl a jak se s tím vyrovnat. Na první otázku si můžete odpovědět jen vy dva. Stojí vám soužití s daným partnerem za to, učit se přijímat skutečnost místo snění o ideální budoucnosti?
Cesta k vyrovnání se s realitou vede skrze její připuštění, poznání a pochopení. Tedy ne upínat se k naději, že jednoho dne partnerova dcera dospěje a odejde. Naopak zcela vědomě čelit faktu, že jste vstoupila do blízkého vztahu s mužem, který je již otcem osmileté dcery. Z toho pro vás mohou plynout i nesporné výhody: partnerovou zkušeností v otcovské roli počínaje a možností zažít ho v této roli ještě dříve, než se pro společné rodičovství s ním rozhodnete sama, konče.
Myslím, že pro váš vztah i jeho budoucnost může být zdravé, když spolu výlučný párový kontakt nějakou dobu zažijete, když si svého partnera „užijete sama“. To vám třeba přinese vědomí větší jistoty v roli jeho partnerky a patření k němu.
Zároveň vám takové hlubší zakotvení ve vztahu dovolí udělat v něm prostor pro další lidi, třeba partnerovu dceru (která už pro vás nebude „problémem“, ale přirozenou součástí mužova života). S tím souvisí i nové vyjednávání podmínek a pravidel společného soužití, které sice není nijak snadné, ale lze ho zvládnout.
Budu vám k tomu moc držet palce.
S úctou,
Zbyšek Mohaupt
