Dobrý den,
jsou to už téměř tři roky, co mne manžel vyměnil za jinou ženu a já byla nucena odstěhovat se z tehdejšího bydliště. Byl to náš vysněný domeček, pro mne hodně citová záležitost. On v něm stále bydlí se svojí přítelkyní.
S rozvodem dodnes nejsem úplně srovnaná, nebyl pěkný, i když manželství jsme měli nádherné. Čeho nejsem schopna bez velkých negativních emocí – navštívit vesničku, kde jsme bydleli a vidět „náš“ domeček. Občas bych z vícero (především pracovních) důvodů měla do vesnice zajet, ale zatím to řeším vysláním kamarádů. Nemyslím si, že je to řešení.
Ráda bych tam jela, vyřídila si, co potřebuji, aniž bych pak několik dnů propadala lítosti. Ale nevím, jak na to. Po rozvodu jsem se léčila s depresí, od letošního února neberu léky. Docházela jsem na terapii, ale terapeutka mi nevyhovovala. Můj momentální stav je relativně dobrý, zvládám to sama, ale snažím se nedělat nic, co by můj stav zhoršilo.
Díky za radu.
Lenka P.
Názor odborníka
Dobrý den, Lenko,
několikrát jsem četl váš příběh a nechal ho na sebe působit. Rád bych znal vaše otázky. Alespoň dodám svou otázku: Jakou radu byste chtěla dostat? A to ve smyslu upřesnění, na co (vše) se vlastně ptáte, i ve smyslu, že vhodná protiotázka dá obvykle nějaký směr, kudy dále postupovat. Otázky jsem si tedy domaloval ve své představě. Přijde mi, že v užším smyslu se ptáte, jak zvládnout návštěvu místa, kde jste s manželem žila – místa vaší předchozí kapitoly. V širším smyslu se možná ptáte, jak se více srovnat s tím, co se stalo, a jak pokračovat v životě dál relativně osvobozena od minulosti a s přijetím změny, ke které došlo.
Abyste mohla jet do vaší vesničky, je dobré být na to vnitřně vybavena. K té vnitřní výbavě by mohla patřit i nějak proměněná verze příběhu, který vypravujete. Docela mě zasáhla vaše první slova, že vás manžel „vyměnil za jinou ženu“. Takto formulovaný příběh trochu naznačuje, že asi ještě jste v jakémsi prvním stádiu po ztrátě. V takové situaci je prožívána hlavně bezmoc a člověk si připadá jako objekt, který někdo druhý postavil do nechtěné situace.
Tento počáteční pochopitelný postoj a stav může směřovat k proměně. Pomáhá jak čas, přátelé, terapie a další věci, každopádně snáze se posunete do jiné verze příběhu, když rozchod budete vidět primárně jako proces, který se týká ve velké (ne‑li přímo v zásadní) míře vašeho exmanžela. Rozchod říká hodně o tom, kdo se rozchází, ne až tolik o vás, o sobě se více dovíte až z té porozvodové smiřovací fáze.
Je důležité uchránit si svou sebehodnotu. Přesvědčení opustil mě, nemám (pro něj) hodnotu se může měnit třeba na stala jsem se součástí příběhu partnera, co vyřešil svůj vnitřní problém rozhodnutím, které na mě dopadlo. Jiný pohled a jiná verze příběhu s sebou nesou jiné pocity a myšlenky. Pro změnu vaší pozice je také stěžejní otázka – už jste se s manželem rozešla vnitřně vy?
A pokud ne, co by vám k tomu pomohlo, abyste vnímala, že i přesto na jeho, pro vás špatný čin, můžete odpovědět relativně nezávisle bez ohledu na něj? Není to jen prázdná fráze, že druhý krok, reakce je na vás. Bez těchto druhých kroků (nejde většinou o jednu věc) byste zůstávala v té bezmocné fázi, ve které se budete vnímat JEN jako oběť.
Hojení citových ran může trvat dlouho, ale lze se opřít o uvědomění, že stále něco můžete, že nemusíte zůstat v identitě „té opuštěné“ – manžel měl moc vás uvrhnout do bezmoci a zklamat vás, ale nemusí mít moc z vás udělat oběť. Je důležité ztrátu odtruchlit, smiřovat se, vzít si z této bolestné zkušenosti co nejvíc a dál se netopit ve výčitkách vůči sobě a nakonec ani vůči němu (je‑li cílem osvobození od manžela a jeho vlivu, jakákoli silná emoce i hněv a výčitky jsou vazbou, která vás k němu dále poutá). Časem je přínosnější tuto kapitolu uzavřít a jít dál.
Možná do vaší vesničky budete moci jet, až sama budete v té další životní kapitole. Stejně jako se může dospělý dívat i na bolestné zážitky z dětství, protože už má odstup, je v jiném stádiu, život pokračuje a proměnil se, v jiné kapitole vašeho života budete schopnější a silnější a uvidíte minulost pod jiným úhlem. Jak vypadá vaše současnost? Čím nyní žijete, pro co žijete? Sílu a radost možná získáte i postupným přeorientováním se na svůj život, abyste byla tou hlavní postavou vy a nikoli exmanžel. Na druhou stranu je třeba počítat s tím, že takto velké změny a ztráty se stávají určitou jizvou, která na duši zůstává. Jizva není příčina hanby a nemá smysl vynakládat moc energie na její odstraňování. Bojovník se pozná podle počtu jizev, které dostal, ale které ho nezničily nebo nezastavily. Zkuste tuto bolest vidět i jako možnost jak posílit vašeho vnitřního bojovníka.
Budete‑li se cítit silnější, zkuste pomalu rozšiřovat okruh věcí či míst, které budete moci (znovu) dělat, PŘESTOŽE manžel udělal ten první bolestný krok. Návštěva vesničky může být velmi symbolickým aktem. Nechtějte po sobě, abyste neplakala a netruchlila, rána se v takové chvíli většinou oživí, ale možná se nestane nic horšího, než že budete dva dny truchlit. Zážitek, že to přežijete a že bolest většinou odchází rychleji, než jak tomu bylo v úvodní porozvodové fázi, dává naději a pocit klidu, že už nežijete tolik pod vlivem předchozí kapitoly. Jdete‑li na hřbitov, také se tam asi nechodíte veselit – hřbitov je místo vzpomínání a truchlení, připomínkou pomíjivosti i věčnosti.
Můžete jet do vaší vesničky s tím, že symbolizuje něco pro vás důležitého, co se změnilo (možná zcela umřelo), ale vy žijete, dál máte (doufám) možnost dávat svému životu tvar a najít skrz bolest a ztrátu svou novou sílu a možná dokonce požehnání. Někomu pomáhá, když zkusí uvěřit, že manželovo rozhodnutí, které byste si nevybrala, může být díky Bohu, osudu či nevědomí (v určitém smyslu částečně zaměnitelná pojmenování) nakonec zvláštní cestou, výhybkou pro jiný spokojený život, přestože o to vašemu manželovi nešlo, ani vy jste si to nedovedla představit. Odklon od cesty je často otevřením cesty jiné a je šancí. Náš život utváří stejně tak dary jako ztráty, požehnání jako rány osudu. V tomto je dobré neztratit důvěru – k sobě či životu jako celku.
Cestu do vaší vesničky můžete naplánovat s někým, kdo bude pro vás oporou a kdo patří i do té současné kapitoly. Věřím, že druhá a třetí návštěva už budou přijatelnější. I když manžel opustil vizi vašeho společného života, vy můžete u sebe zůstat – osud vás podle mě postavil před úkol vybojovat další životní kapitoly v naději, že budou radostné.
Přijmete „požehnání“ na cestu? Ať se vám daří nevyměnit sebe za cokoli jiného, vaše duše je klíčovým bodem pro vytvoření spokojenosti, která může vyústit i v jiný partnerský vztah postavený na jiném základě. Ať vám cestou zní útěšná i povzbuzující slova (a třeba i písně).
Držte se a opatrujte se,
Aleš Borecký
