Poradna
Foto: Shutterstock.com
odemčené

Po ztrátě snoubenky se nedokážu vázat: Je třeba zpracovat pocity viny.

Dobrý den, v mládí jsem ztratil svoji těhotnou snoubenku. Od té doby (7 let) jsem prošel f…

Vojtěch Lebduška, Psycholog, psychoterapeut

Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.

23. 4. 2014

23. 4. 2014

Dobrý den,

v mládí jsem ztratil svoji těhotnou snoubenku. Od té doby (7 let) jsem prošel fází, kdy jsem si říkal, že jsem jen špatně odhadl hloubku mých citů k ní a myslel na pořekadlo „první láska je los, který nevyhrává, ale celý život si pamatuješ jeho čísla“.

Ve svých dalších vztazích jsem však zjistil, že se nevyrovnají v hloubce tomu prvnímu a bylo jedno, jestli jsem se snažil nebo ne. Časem jsem si uvědomil, že se nadále nedokážu k ničemu vázat a i moje emoční prožívání je trvale značně utlumené. Už jsem o své ztrátě mluvil s přáteli, ale nemůžu říct, že by to nějak pomohlo…

Na poradě u psychologa (týkalo se testu předpokladů) jsem ve zbylém čase dostal za úkol nakreslit sám sebe a zjistil jsem, že nedokážu svému obrazu nakreslit obličej.

Zajímalo by mě, jestli je nějaká cesta k návratu ke svému starému já a byl bych rád, kdybyste mohl/a popsat, co je cílem a vyhodnocením úkolu „nakresli sám sebe“ a jestli (a jak) s mojí situací souvisí.

Děkuji za radu a vysvětlení.

Cthulhu

Názor odborníka


Dobrý den,

při čtení vašich řádků mne zaujalo vyobrazení vztahu jako „vazby“ či „závazku“ a prolétlo mi hlavou, jak je někdy snadné ztratit blízkého člověka, a jak komplikované oproti tomu může být opravdu ukončit vztah, citové „pouto“, které nás k dotyčnému stále váže.

Jste‑li stále citově navázán k bývalé snoubence, vázat se ke komukoliv dalšímu je o to komplikovanější. Důležitým aspektem bude asi i závazek v podobě snoubenčina těhotenství. Nepíšete, jakým způsobem jste tehdy snoubenku ztratil, ale u výrazu „ztratil jsem“ mám hypotézu vetšího pocitu zodpovědnosti (tedy i pocitů viny), než kdybyste napsal třeba „přišel jsem o“.

Je‑li má domněnka správná, právě pocity viny mohou být velmi svazující. Díky pocitům viny a sebeobviňování můžeme často sklouzávat k nikam nevedoucím úvahám o tom, kde bychom byli, kdybychom tehdy jednali jinak, než jsme jednali. A za tyto domnělé životní chyby se pak můžeme trestat. Třeba i tím, že si expartnerku postavíme na pomyslný piedestal v nadživotní velikosti a po zbytek života se znovu a znovu zklamáváme ve vztazích s partnerkami, které jí (na podstavci) nesahají ani po kotníky. Abychom dokázali odvrátit tvář a dívat se opět dopředu, je třeba zpracovat dávné, někdy dokonce v každodenní realitě i obtížně uvědomované, pocity viny. A k tomu je dobré využít služeb psychoterapeuta.

Co se týče vašeho druhého dotazu směřujícímu k uchopení kresebné diagnostické techniky – nerad bych se pouštěl do hypotetizování, kam testem váš psycholog směřoval, tedy k cílům a vyhodnocení, na které se ptáte. Lépe by vám na takovou otázku asi odpověděl on sám. Obecně se přikláním k názoru, že takové kresebné techniky slouží především jako podklad pro následný diagnostický či terapeutický rozhovor. Poslouží tedy spíše jako podnět, anebo doplněk komplexního vyšetření.

Držím vám palce a přeji příjemné jarní dny.

S pozdravem,

Vojtěch Lebduška

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.

Načítá se...
Nastavení soukromí

Můžeme povolit některé další služby pro analýzu návštěvnosti? Svůj souhlas můžete kdykoliv změnit nebo odvolat.

Více informací.