Dobrý den,
je mi 27 let, s partnerem jsme spolu už dva roky a já jej skoro celou tu dobu pořád z něčeho podezírám.
Když jsme se dali dohromady, podezírala jsem ho, že stále myslí na svou bývalou přítelkyni, která jej poslala k vodě – dlouho jsem přemýšlela, jestli v něm ty city pořád nepřetrvávají, když se rozešla ona s ním. Omílala jsem si to v hlavě snad každý den – chce se mnou být, nechce se mnou být, chce být radši s ní? Postupem času jsem se uklidnila, když mi bylo jasné, že je opravdu zamilovaný do mě.
Později jsem ho však začala podezírat z různých dalších věcí jako – přijdu mu dost hezká? Nelíbí se mu víc jeho kolegyně z práce? Když se teď usmál do mobilu, nepíše mu náhodou nějaká jiná? Nemůžu si pomoct, tyhle myšlenky mi neustále rotují v hlavě, i když sama vím, jak hloupé a zbytečné jsou. V dřívějších vztazích jsem je neměla, až bývalý přítel, který mi při rozchodu řekl, že chtěl celou dobu být s někým jiným, mě takhle „rozbil“.
Partnerovi jsem o tom zatím neřekla, snažím se to nedávat moc najevo, i když mě to samozřejmě občas přemůže a pak jsem (z jeho pohledu bezdůvodně) protivná a naštvaná. Bojím se, že by mě pak měl za blázna, ale zase by se mi možná ulevilo, kdyby mě sám ujistil, že jsem pro něj opravdu ta jediná a hlavní. Co myslíte? Nechci, aby se to ještě stupňovalo, nebo abych o něj kvůli tomu přišla… Děkuji za jakoukoliv radu.
Minnie
Názor odborníka
Dobrý den,
když se lidé rozchází a pak začínají nový vztah, je jen přirozené, že částečně myslí i na ten původní. Jde o proces postupného odpoutávání, aby jednou bylo spojení konečně přestřiženo a člověk mohl cele zase jít dál. Nevidím to jako problém, zejména v případech, kdy je jeho (či její) zájem věnován zejména novému partnerovi. A že si občas zasteskne nebo porovná? No ano, však s minulým partnerem strávil nějakou dobu a může tak jít o jistý projev respektu a úcty ke společně strávenému času. Jako ve všem i zde jde o míru. Ale to není jádro vaší otázky, pojďme tedy o krůček dále.
Je přirozené, že se mužům (a ženám) líbí příslušníci opačného pohlaví. Onen nárok a tlak, že současná přítelkyně by měla být jediná, na kterou se může usmát, je něco, co vytváří přesně ten typ napětí, který vztah v posledku ubíjí, resp. nikterak nepomáhá jeho rozvoji. Může pomoci se sama sebe zeptat, co potřebuje náš vztah. Je to hlubší a autentičtější komunikace, nebo více či méně společně stráveného času?
Základem podobných podezírání a pochyb však velmi často bývá nízká sebedůvěra. Někdy se obavy z nevěry a podezírání ukážou jako oprávněné, zejména když partner mění dlouholeté návyky (heslování mobilu, nevyjasněné nepřítomnosti atd.). Velmi často však jde o projev nejistoty. Jeden z partnerů (ve vašem případě jste to vy) si není jist, zda ho ten druhý má dostatečně rád a hledá a požaduje důkazy jeho lásky. Naopak skoro důkazem jeho nelásky a možné nevěry jsou přesně ty momenty, o kterých píšete, např. se usmívá při psaní SMS (to se mi děje běžně, když si píšu s někým něco milého nebo jde o nějakou vtipnou interakci). Jeho nová kolegyně se mu klidně může líbit, to však přece neznamená, že s ní hned začne navazovat vztah. Zejména v situaci, kdy je spokojen v současném vztahu.
A to je právě kámen úrazu: strach, že pro něj nejste dost dobrá, že je někde nějaká jiná lepší atd. Který je navíc podpořen nepříjemnou zkušeností z minulého vztahu. Jako by vám mozek vysílal zprávu typu: „Dej si pozor, ten minulý s tebou nechtěl být a taky jsi to nepoznala. Tak se raději předem připrav a hledej signály toho, že se to děje, aby tě to zase tolik nebolelo.“
Dobrá zpráva je, že to vidíte. Že si pravděpodobně uvědomujete, že jde primárně o vaši minulou zkušenost, která se opravdu nemusí stát znovu. A o vaši vlastní nejistotu a to, že si nevěříte. Protože kdybyste věděla, že mu dáváte přesně, co potřebuje, a i on to na oplátku vrací, pak váš vztah kvete a roste. Kdybyste si věřila, že to, co nabízíte a co do vztahu přinášíte, je to „pravé ořechové“. A to i ve chvílích, kdy vám k dokonalosti chybí spoustu věcí, protože je normálním (žel) stavem naší kultury, že si v hloubi srdce nevěříme tak, jak bychom mohli.
Nemám však zázračné řešení. Obecně platí, že je dobré ve vztahu si čas od času sednout a probrat spolu věci, které vám vyhovují a které ne. Kde byste chtěli něco rozvíjet a co naopak více omezit. Také však obecně platí, že vztah je záležitost svobodné volby a že pokud s někým chci být, tak s ním prostě jsem. Jeden můj o generaci starší kolega vždycky říkával, že aby mohl muž exkluzivně milovat jednu ženu, musí se mu líbit ženy obecně (platí i pro ženy).
Proto bych spíše doporučoval neřešit (s ním, ale ani v sobě), zda se mu líbí nějaká jiná, ale spíše se zaměřil na podporu vlastní důvěry v sebe sama, své kvality, připomínání si toho, co co vám ve vztahu jde a čím do něj pozitivně přispíváte. Občas si o tom spolu promluvit a získávat tak větší a větší důvěru, že vztah roste a že on (a ani vy) tedy nemá vážný důvod odcházet či zahýbat. To by byl ideál. Ale život je mnohovrstevnatý a může se dít mnoho různých situací, proto, když nebudete vědět, co se sebou nebo se vztahem dál, neváhejte a oslovte odborníka.
Držím palce.
Michal Petr
