Zdravím,
prosím o váš názor. S terajším priateľom sme sa dali dokopy mojím postupným prechodom zo vzťahu (9 rokov) do vzťahu (1 rok). Dva mesiace o tom nevedel, tušil a schválne sa nič nepýtal. 6 mesiacov u neho žijem, trávim s ním všetok čas po práci, obedy a pauzy v práci a prespávam 5, 6 dní v týždni, niekedy 7.
Keď idem k rodičom, zhruba 2krát mesiačne na víkend, skoro stále sa hnevá, niekedy sa pýta, čo bude robiť sám a že nevie bezo mňa spať. Rodičov pozná, u nás bol. Von idem raz za mesiac. Problém bol aj keď mi kamarát zavolal, keď som bola chorá. Už po troch mesiacoch vyžadoval, aby som pri ňom sedela, aj keď celý večer musel pracovať, hoci ja chcem byť chvíľu sama, alebo stráviť večer s kamarátkou. Sám skoro nikam nechodí, aby bol so mnou.
V hádke mi stále sľubuje, že nabudúce budem môcť ísť von, len teraz mu to vadí (dôvod si vždy nájde – on nemá program; radšej mám prísť za ním do práce; je choré, že ma príde navštíviť kamarát na 10 minút, keď je jeho mama pred operáciou; ten človek nie je vhodný; nedala som mu vedieť dostatočne skoro, že sa niekam chystám), alebo povie, že mám ísť a žiť si svoj život. Pred mojimi (už našimi) známymi vybuchol a vyhodil ma pod vplyvom alkoholu z izby (vraj mu ubližovalo, že som ho nebrala medzi svojich kamarátov, keď som nemala doriešené veci s ex).
Vyčíta mi aj vlastný byt, kde som povedala, že budeme bývať spolu, ak chce. To vraj bude v klietke a ja si budem môcť chodiť von s kamarátmi. Chce sa zaviazať, mne sa to zdá skoro a neverím mu, lebo sa nemení…
Tereza
Názor odborníka
Dobrý den, Terezo,
nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to hned a přímo – obávám se, že jste se ocitla ve vztahu s manipulátorem. Samozřejmě se můžu mýlit, a proto chci, abyste si svůj názor na celou věc udělala sama. Pokusím se vám tu popsat typické rysy a vlastnosti manipulativních osobností a jejich strategii a posuďte, nakolik se tento obecný popis na vašeho partnera hodí, nebo ne.
Manipulátora lze charakterizovat takto:
-
Neumí vést diskusi – nenaslouchá, žádá a umí oprávněnost svých požadavků přesvědčivě vysvětlit.
-
Má vždy pravdu – k smrti nerad přiznává chybu nebo se omlouvá.
-
Tendenčně a účelově posuzuje, hodnotí, kritizuje a obviňuje. Zveličuje důležitost své role v životě partnera i své zásluhy o vztah a na druhé straně rád a opakovaně upozorňuje na domnělé nedostatky a selhání partnera ve snaze vyvolat pocity viny.
-
Snaží se zavazovat si druhé vděčností.
-
Cíleně útočí na sebeúctu a sebeobraz své oběti ve snaze podrýt její sebevědomí a sebejistotu.
-
Z nadřazené pozice, kterou si takto buduje, se snaží druhým radit a říkat, co by měli dělat, a řídit jim život.
Manipulátor vlastně není schopen jednat v zájmu vztahu. Ohání se sice často slovy o lásce, vztahu, vzájemném poutu, oddanosti, ohleduplnosti… ale ve skutečnosti mu jde jen o jeho potřeby a jeho zájmy a ty prosazuje celou škálou způsobů – od zastrašování přes vynucený vděk, vzbuzování pocitů viny a lítosti až po otevřenou agresi. A nesmíme zapomenout na sliby – manipulátor umí být přesvědčivý a naslibovat hory doly, když mu teče do bot, ale sliby jsou jen další nástroj manipulace.
Možná si kladete otázku, proč to má někdo zapotřebí? Významnou roli v tom hraje fakt, že manipulátor v hloubi duše nevěří, že by s ním někdo mohl chtít být ze svobodné vůle, že by o něj mohl někdo stát “jen tak”. I manipulátor potřebuje druhé jako každý člověk, ale blízkost činí člověka zranitelným a zranitelnost ho děsí. Bojí se odmítnutí (protože nevěří, že si zaslouží lásku), rozchod by zranil jak jeho city, tak i jeho už tak nízkou sebejistotu – to proto se snaží si partnera co nejvíc připoutat.
Proces, kterým toho dosahuje, je děsivě efektivní (ale i když celý postup vypadá chladnokrevně a vykalkulovaně, ve skutečnosti nemusí probíhat vědomě). Nejprve se manipulátor pokouší oběť izolovat od rodiny, přátel a dalších lidí, protože izolovaný člověk se hůře brání a je snáze ovlivnitelný. Souběžně s tím přicházejí pokusy učinit druhého na sobě závislým v nějakém praktickém ohledu – např. finančně, skrze bydlení, práci nebo přes dítě – aby případný odchod nebyl pro oběť snadný. Následuje pomalu se stupňující psychický tlak až teror postupně podrývající sebevědomí a sebejistotu oběti, prokládaný idylickými momenty souladu a harmonie, které udržují v oběti naději na lepší zítřky, které jí nedovolí odejít. Cílem tohoto snažení je paralyzovat schopnost oběti se rozhodovat a účinně jednat na svou ochranu. Ta smyčka se utahuje pomalu a nenápadně, takže ve chvíli, kdy si jí oběť všimne, bývá už poměrně těžké se z ní vymanit.
Pokud, Terezo, v tomto popisu poznáváte některé charakteristické rysy jednání svého přítele, radím vám, chraňte samu sebe a jděte od toho!
Manipulátorovi i sobě nejlépe pomůžete tím, že od něj odejdete. Tím mu dáte alespoň impulz k a příležitost se zamyslet nad svým životem a něco v něm změnit. Šance je ale malá – manipulovat druhými je výrazně snazší než čelit vlastní nejistotě, a tak motivace manipulátorů ke změně nebývá zrovna velká. Co z tohoto impulzu vzejde a nakolik při zkoumání sebe sama dokáže být manipulátor sám k sobě upřímný a otevřený, to už ale bude jen a jen na něm.
Případným odchodem z patologického vztahu to ale nekončí ani pro vás. I když se s podobnou extrémní zkušeností už nemusíte v životě nikdy znovu potkat, přesto stojí zato pokusit se zpracovat – emočně i racionálně (třeba v terapii) – co se vám to vlastně stalo a proč? Tak lze pravděpodobnost toho, že byste se do podobné situace dostala znovu, snížit na minimum.
Michal Mynář
