Dobrý den,
již odmala mám chvíle, kdy si připadám naprosto k ničemu a bezcenná. Stačí se třeba jen trochu zamyslet, nebo bohatě stačí, aby mi někdo řekl něco negativního a já si připadám hrozně uboze a špatně. Sama sobě si připadám ubohá a nechutná.
Ráda bych tento pocit vyjádřila nějakým slovem, ale slovo, které by vystihlo všechny mé pocity, jež prožívám v tu chvíli, neznám. Když jsou ty Vánoce, tak bych se přirovnala k nevkusnému dárku, který nemůžete vyhodit, protože nechcete toho, kdo vám jej dal, ranit, a ponecháváte ho ze soucitu na nejvyšší poličce, kde na něj není vidět.
Nemá mě rádo spoustu lidí, včetně mých nejbližších příbuzných. Dříve mi narážky „jsi neschopná“, „nic neumíš“, „říkali o tobě…“ tolik nevadily. A nějak jsem to dokázala ignorovat a jen čas od času jsem si připadala hrozně.
Teď jsem ve čtvrtém ročníku na střední škole a mnohé se změnilo. Začíná mi vadit jakákoli narážka na to, co dělám, poslouchám, o co se zajímám. A já se čím dál tím častěji ocitám ve stavu, kdy si připadám jak bezcenná věc, která všem jen překáží.
Nejvíc mě štve, že si to potom vybíjím na své kamarádce a píšu jí hnusné zprávy, ve kterých ji ze všeho viním. A vymýšlím si všemožné důvody, jak moc špatně na tom jsem… Prostě se hrozně lituji. Po pár minutách, někdy hodinách, jsem zase „normální“ a mrzí mě, že sem jí psala ty věci, ačkoli jsou to mé problémy. Proto se chci zeptat, co pro změnu svého chování mohu udělat?
Přeji hezké prožití svátků a šťastný nový rok!
Minki
Názor odborníka
Milá Minki,
předně vám chci napsat, že žádný člověk na světě není bezcenný a neschopný, ale každý má hodnotu, něco umí a je v něčem schopný. Tak na tom budete i vy.
Pokud někdo někomu jinému říká, že je k ničemu, neschopný nebo že nic neumí, pak si neuvědomuje význam a dosah svých slov. Jsou to hloupé věty, které druhým škodí, zvláště pak dětem, které jim mají tendenci uvěřit a vytvářet si podle nich svoji vlastní sebehodnotu.
Žijte svůj život
Přemýšlím, co se to kolem vás děje, že vám lidé říkají takové věci. Možná je to o vnitřním nastavení těch lidí, nárocích na vás, možná si na vás lidé vybíjejí vlastní frustrace (stejně jako vy na své kamarádce). To jsou však jen mé předpoklady.
Vy těmto lidem a jejich výrokům můžete věřit, ale také nemusíte. Když lidé něco říkají, ukazují nám tím své názory a to, jak přemýšlí o životě a jiných lidech. Odhalují nám svůj svět, ne ten náš. Zároveň kritika vaší osoby nemusí nutně znamenat, že vás lidé nemají rádi. Někdy bohužel právě ti, co nás mají rádi, jsou k nám nejkritičtější.
Dává vám někdo najevo, že vás má rád? Jak to rozpoznáváte? Nemusí to být velká gesta, stačí, když se spolu cítíte dobře a rozumíte si. Jak vy dáváte lidem najevo, že je máte ráda?
Píšete, že už vám začíná vadit jakákoli narážka na to, co děláte, posloucháte, o co se zajímáte… Začíná vám vadit, že vás druzí hodnotí. Z mého pohledu je dobře, že vám to vadí, protože vy máte právo zajímat se o to, o co chcete vy. Nebudete žít život těch druhých, ale svůj, a na vás je, čím ho chcete zaplnit.
Někdy je užitečné, když vnímáme, co si o nás myslí okolí, abychom díky tomu poznali lépe sami sebe. Někdy je však smysluplné si říct: Tohle je vaše představa o mně, ale to nejsem já.
Změňte pohled na sebe
Ptáte se, jak to můžete změnit. Druhé lidi nezměníte, ale můžete jim dávat hranice, dát jim najevo, že vám jejich kritika vadí, nebo to zúžit a zeptat se jich, co konkrétně mají na mysli. Obecné věty typu „ty nic neumíš, nejsi k ničemu“ nejsou už z podstaty pravdivé. Navíc se lidé na druhé dívají skrze své filtry, předpoklady, představy a vlastní omezení.
Domnívám se, že pro vás je nejpodstatnější měnit pohled na sebe k lepšímu a budovat si vlastní sebehodnotu. Vím, že to není jednoduché, zvláště pak tehdy, když je člověk dlouhodobě vystaven kritice druhých, která pak přechází v sebekritiku. Není to snadné, ale jde to.
Nevím, v jakém rozpoložení jste psala tento dotaz, ale předpokládám, že ve chvíli, kdy jste se cítila spíše bezcenná. Píšete ale, že se také vracíte do normálu, a tak předpokládám, že jsou u vás i stavy, kdy se cítíte sama se sebou dobře.
Využijte této chvíle a udělejte si seznam svých pozitivních aspektů. Stačí, když si najdete pět vlastností, kterých si na sobě vážíte. Mohou to být obyčejné věci. Oceňujte se i za drobnosti v běžném dni, že jste něco zvládla, něco se vám povedlo. Vytvářejte sama sobě situace, ve kterých je větší pravděpodobnost, že se budete cítit dobře.
Ptejte se sama sebe, jaký máte vliv na to, jak se cítíte. Co vám pomáhá, abyste se cítila dobře? Máte kolem sebe lidi, se kterými je vám fajn a můžete s nimi být sama sebou? Máte koníčky nebo oblíbené činnosti, které vás naplňují?
Doporučila bych vám číst knihy nebo články o sebeúctě a sebelásce. V nich najdete povzbuzení a inspiraci. Z vašich řádků mám dojem, že máte cit pro práci se slovem a umíte pocity vložit do slov. Možná je to jeden z vašich talentů. A tak, pokud by vás to bavilo, můžete psát – deník, povídky, básničky, cokoli. Psaní je jedna z forem, kdy léčíme sami sebe, utřiďujeme si myšlenky, rozvíjíme svoji kreativitu, sníme. Psaním se člověk může vypsat z toho, co ho trápí.
Mluvte o svých pocitech
Zmiňujete se o kamarádce a o tom, že vás mrzí, jak se k ní chováte. Bohužel je tohle častý jev, že si lidé vybíjí své vlastní frustrace na někom jiném. Vy to reflektujete a uvědomujete si to, pak vás to mrzí. Zkuste příště kamarádce narovinu říct, co se vám děje, jak se cítíte a s čím to opravdu souvisí. Možná vás podpoří a pomůže vám. Kdybyste měla chuť jí napsat zase „hnusnou“ zprávu, zkuste se zastavit a vezměte si třeba papír a napište to na něj. Nikomu tím neublížíte a papír můžete vyhodit, zbavit se toho, co jste napsala.
Možností, jak podporovat změny ve svém životě, je také psychoterapie nebo terapeutická skupina. Můžete zjistit, jestli ve vašem městě běží terapeutický program pro lidi vašeho věku. Mohla by to být pro vás zajímavá a užitečná zkušenost. V terapeutické skupině zjistíte, že nejste sama, kdo se potýká s takovými problémy, můžete v ní otevřeně hovořit, o čem potřebujete, nacházet úlevu i řešení, získáte také zpětnou vazbu a podporu od ostatních, a možná i nové přátele.
Minki, přeji vám do života jen to nejlepší.
Karla Šakti Morawski
