Dobrý den,
rok a půl žiji s partnerem v relativně spokojeném vztahu. Máme osmiměsíční holčičku, otěhotněla jsem velice brzy po seznámení, neplánovaně. Nicméně i tak jsme se na malou těšili, i když už tehdy jsem se ze strany partnera cítila zanedbávaná, když mi popisoval průběh těhotenství a přípravy na syna, kterého čekala jeho bývalá partnerka.
Cítila jsem se značně na druhé koleji, vše bylo na mně, nějak zvlášť se nezapojoval ani po finanční stránce. Přecházela jsem to s tím, že se situace změní, až bude malá na světě, a doufala, že i ve mně se to upraví a přestanu se s ní srovnávat a vždy ze všeho vycházet hůř. Partner navíc tu ženu dost často hanil, sama ji znám a vím, co je zač.
I proto se cítím čím dál tím hůř. Proč žena, která si nezasloužila snad nic, měla vše, a já, která dávám do vztahu vše, si připadám neustále ochuzovaná. Partner tvrdí, že to není pravda, že jsem si jen sama upravila realitu, že vše bylo jinak, že já jsem žena, kterou si vysnil, že se ke mně chová hezky, lépe to neumí. Ta žena mě navíc poměrně dlouhou dobu špinila jak před ním, tak před spoustou jiných lidí, tehdy se mě zastal, tedy dle jeho slov.
Dalším problémem je jeho šestiletý syn. Ač se za své myšlenky stydím, nedokážu si k němu najít vztah, povídat si s ním. Je vychovaný způsobem, který je mi naprosto cizí. Je u nás jednou za čtrnáct dní a pokaždé se před jeho příchodem stresuji, třesu, nedokážu se na nic soustředit.
Nedokážu se dívat směrem dopředu a jsem z toho už zoufalá.
Děkuji
Dana
Názor odborníka
Dobrý den,
Ve vašem dotazu je několik témat, ne zcela vyslovených, pokusím se reagovat na jedno po druhém .
Začnu tím, že nesrovnávat váš vztah s bývalým vztahem vašeho partnera je obtížné. Ale pokud srovnávat budete, asi vždy najdete něco, s čím spokojená nebudete. Vnímám z toho, co píšete, nejistotu a potřebu ujištění o tom, že jste pro partnera jedinečná, že váš vztah je v pořádku.
Co se týče srovnávání vlastního s předchozími vztahy, to je slepá ulička, do které se dostává mnoho lidí. Častěji se to děje, když si lidé nedají dostatečný čas pro odpoutání od minulého partnera nebo když jsou konfrontováni s předcházejícím partnerem. To je zejména v případě dětí z minulých partnerství běžné. Nemá cenu srovnávat, jaký vztah měl nebo neměl v minulosti nebo jak se choval či nechoval k partnerce. Váš partner je v jiné životní situaci, než byl, a vy jste nebyla u toho, co on jen popisuje. Takže názor na to si vlastně ani objektivní udělat nemůžete. Pokud vám to vadí, požádejte partnera, aby s vámi o minulé partnerce tolik nemluvil, protože se při tom necítíte dobře.
Pokud jde o jednání vašeho partnera související s péčí o dítě, tak si dovolím osobní poznámku. Přijetí zodpovědnosti za dítě oběma partnery, a to včetně materiálního zajištění nebo jasně dané rozdělení zodpovědnosti, je jednou z podmínek dlouhodobého spokojeného vztahu. Pokud tomu tak není, asi by to mělo být tématem mezi vámi, jinak vás to může samotnou více a více znejišťovat.
A nyní hypoteticky, protože v dotazu nic takového nezmiňujete. Ale předpokládám, že jste s dítětem doma a partner chodí do práce. To je často období, kdy se žena začne cítit přehlížená. Dochází k omezení kontaktů s ostatními lidmi, partner bývá ten, kdo zprostředkovává většinu kontaktu se světem „venku“, a zřejmě nikdy to nebude zvládat tak, abyste nemohla mít dojem, že by se vám mohl věnovat více. Dlouhodobější mateřská podobné pocity, které popisujete, může jen umocňovat. Pomoci může postupné dělení péče o dítě mezi partnery tak, aby i žena měla prostor pro sebe a své zájmy.
Co se týče vašeho vztahu se synem vašeho přítele, tak je těžké jednoduše odpovědět, protože nemám dostatek informací. Možná žárlíte na partnerovu pozornost, kterou mu věnuje, jelikož je přece jen dítětem vašeho partnera a ženy, se kterou se srovnáváte. Je tak možné, že pocit nejistoty, který se vztahuje k bývalé partnerce, se vám přenáší i do vašeho vztahu s partnerovým synem. Každopádně je pro vás cizí prvek ve vaší rodině a bude asi dobré si o tom promluvit s partnerem tak, abyste cítila podporu z jeho strany. A možná i s odborníkem, abyste měla odpověď na otázku, kde se ve vás bere pocit ohrožení.
Když popisujete vaše reakce na příjezd partnerova syna, popisujete až úzkostné projevy ve stresu. Doporučil bych vám, abyste s tím nezůstávala sama. Také pokud říkáte, že ztrácíte schopnost vidět v budoucnu pozitivní věci, tak mě to vede k úvaze, že by bylo dobré situaci řešit s odborníkem. Jinak se to více a více může promítat do vaší celkové nespokojenosti a tím také do vašeho vztahu.
