Dobrý den,
mám velký problém ve vztahu. Po roce společného soužití začal partner chorobně žárlit. Když někam jdeme, má narážky, že se musím hlavně nalíčit a že se chci líbit ostatním.
Nechce, abych nosila tílka a upnutá trička. Přitom se oblékám slušně, dle mého vkusu. Džíny, kecky, tričko. Nic vyzývavého. Nechodíme do společnosti, protože podle partnera hned koketuji, přitom třeba jen mile s úsměvem pozdravím.
Pak také říká, že nikam nechce, že na mě bude každý koukat. Nemohu se vídat s kamarády, to se mnou pak nemluví tři dny. Přišla jsem tak o své přátele mužského pohlaví. Dokonce byl i uražený, když jsem řekla, že z mého bráchy je hezký, hodný kluk. Přítel mi začal říkat, ať si tedy takového najdu a podobné nesmysly.
Jednou jsem si koupila podle něj moc upnuté kalhoty a skoro z toho brečel. Je mi 23 let a přijdu si jako stará. Nemám pomalu žádné soukromí, hned chce vědět, kdo mi píše, volá, koho jsem potkala cestou do obchodu, jestli jsem po někom nekoukala apod.
Už jsem z toho tak zblblá, že se neodvážím si někoho prohlédnout, chodím se svěšenou hlavou a už si ani neuvědomuji, že to přehání, a beru to pomalu tak, že má pravdu. Miluji ho, ale nechci takhle žít.
Jinak je to skvělý muž, pozorný, slušný, pracovitý a jemný.
Prosím, poraďte, potřebuji slyšet zdravý názor.
Děkuji
Coco
Názor odborníka
Dobrý den,
chápu, že vás tato životní situace tíží. Rozumím tomu, že nechcete přijít o partnera, kterého milujete, a současně cítíte potřebu žít normální společenský život. Velmi oceňuji vaší snahu to řešit a najít nějaké východisko.
Píšete, že se tyto problémy začaly objevovat až po roce vašeho vztahu. Mohou značit partnerovu obavu z toho, že o vás přijde. V tomto případě nemusí jít o vědomé útoky na vaši osobu. Je možné, že si není jistý sám sebou
a ve svém strachu přehnaně reaguje na sebemenší i neopodstatněný podnět z vaší strany, ať už jde o oblečení či přátelský úsměv.
Můžete zkusit dát mu jasně najevo, že ho stále milujete, že vám může věřit. Naslouchejte jeho potřebám a zároveň se mu snažte bez emocí sdělit potřeby své. Věřím, že pokud si o tom v klidu promluvíte a budete oba schopni tomu druhému naslouchat, tak můžete najít společný kompromis.
Zvládnutí takovéto zátěžové situace může váš vztah velmi upevnit. Zároveň vás ale chci upozornit, že vás váš partner stále více tlačí ke zdi. Vypadá to, že ve svém vztahu ztrácíte svobodu. Vzdala jste se přátel. Přestala jste chodit do společnosti, nejdříve sama a teď už ani nikam nechodíte společně s partnerem. A vy si to z vám známých důvodů necháváte líbit.
Snažte si v klidu a nezaujatě odpovědět na otázku, proč to vlastně dopouštíte, proč se necháte omezovat, čeho se bojíte? Co se stane, když vyjádříte nesouhlas? Řekněte si, co získáváte a co ztrácíte svým přístupem. Myslím, že je potřeba, abyste obnovila svou sebedůvěru ve vztahu a sobě a vašemu partnerovi pevně nastavila hranice.
Máte rozhodně právo na své soukromí, máte také právo na své přátele, oblečení dle svého vkusu i společenský život. Zatím partnerovi ale stále ustupujete vy. Promluvte s ním o tom, co vás trápí, co vám vadí, co byste potřebovala jinak a trvejte na tom.
Možností je také obrátit se na pomoc odborníka a vyzkoušet párovou terapii. Můžete to zkusit přítelovi nabídnout. Je pravděpodobné, že v žárlení není ani jemu dobře. Párová terapie by mohla být přínosem pro vás pro oba.
Přeji hodně sil a držím palce!
Martina Frintová
Pomohl vám článek?
