Dobrý den,
mám problém se svojí matkou. Ona se ke mně odmalička chová jako by byla macecha, ale před zbytkem rodiny si hraje na obětavou maminku. Už jako malou mě ponižovala a občas i zbila. Otec u toho nebyl, protože trávil hodně času na cestách.
V pozdějším životě to nebylo jiné. Vždy, když jsem měla s někým či něčím problém, byla jsem automaticky na vině já, aniž by o daném problému cokoli věděla nebo danou osobu, která mi problém způsobila, znala. Nikdy mi nic nedala, s ničím nepomohla a když jsem ji o pomoc požádala, vymluvila se. Nepomohla mi ani po porodu, studia financovala jen částečně a z donucení.
Přitom by na mě mohla být pyšná. Vzorně jsem studovala a vybudovala jsem si slušnou kariéru. Ale ona mi moje úspěchy naopak závidí. Bohužel proti ní nemůžu nic dělat, ani říci, protože ona se k ostatním členům rodiny chová zcela jinak. Moji dva mladší sourozenci ji milují, otec ji podléhá a nikdo mi tudíž nevěří. Ani mě nikdo nebere vážně, protože se jí navíc povedlo udělat mi pověst černé ovce rodiny.
Dříve jsem hledala vždy chybu v sobě, ale teď vidím, že tomu tak není, alespoň určitě ne vždy. Ze široké rodiny ji kromě mě prokoukl jen jeden další příbuzný a považuje ji za pokrytce. Zajímalo by mě, jestli je její chování vůbec normální a proč to dělá. Mé svědomí vůči ní je čisté jako padlý sníh. Alespoň své sourozence bych si chtěla získat. Já sama mám malou dcerku, kterou miluju nade vše. Postoj mojí matky ke mně naprosto nechápu.
Děkuji za radu, pomoc.
Vilma
Vilma
Názor odborníka
Vilmo,
dobro a zlo nikdy nežijí odděleně, i když to tak někdy vypadá. Rovněž svět a lidé v něm nejsou jen černí nebo bílí. Když to tak vnímáme, tak jenom proto, že člověk často trpí bezděčnou poruchou zlo vytěsňovat a očekávat od sebe jenom to dobré. A tak s tím i nějak bezděčně počítá u druhých. Vytěsňování je hlavní důvod, proč se člověku zlo vrací v mnoha podobách. Zlo šířené vlastní matkou není vůbec vzácný jev, jak si možná myslíte, a snaha jej maskovat, která s tím jde ruku v ruce, také ne. Každý, koho se dotkne temná ruka osudu, byť v podobě zlé matky, si zaslouží náš soucit, ale to neznamená, že bude ušetřen potřeby pochopit a poznat, cože se to stalo, že svět je na něj odmalička tak krutý.
To, co mi ve vaší zprávě chybí je, že jste neuvedla, jaké pocity chováte ke své matce. Sice jste napsala, že vaše svědomí je vůči ní čisté jako padlý sníh, ale tomu však nelze tak snadno uvěřit, právě proto, že se vás to stále dotýká. Pokud je člověk vystaven určitému psychickému tlaku, což zlo ze strany vlastní matky je, jeho nitro odpovídá na takové chování přicházející od jiných osob obdobnou reakcí: zlobou, či lítostí, ze kterých se později rodí pocity nenávisti.
Avšak dlouhodobě prožívaná nenávist je velmi smutná věc a s tím si člověk neví rady, proto se snaží většinou tento stav kompenzovat. Buď svou nenávist vytěsní, nebo se snaží na ní získat legitimní nárok. Ve vašem případě je tato kompenzace snahou přesvědčit okolí, že matka je skutečně zlá. Ale bohužel to vypadá, že vaše snahy se míjí účinkem. Není divu, protože jak píšete, je zlá JENOM NA VÁS. Takže nebude jenom zlá matka, tak jako vy nejste jenom dobrá a milující. K ostatním se chová hezky. A to přece zlý člověk nedělá.
Snaha pochopit její chování k vaší osobě je chvályhodnou nutností, ale jak to udělat? Jak lze nahlédnout na motivy druhých osob? Jak pochopíme, proč se druzí chovají tak či onak? Anebo jak to, že můj život a můj osud je takový? Najít odpovědi na tyto otázky jistě není snadná věc a popravdě řečeno, pokud se vydáte je skutečně hledat, stanete se jiným člověkem, protože to hledání vás dočista promění. Jednoduché to však není, protože pro začátek se musíte podívat nejprve do sebe, abyste našla kus pochopení toho, proč se věci mají právě tak a ne jinak. Začít si uvědomovat vše, co ve svém srdci chováte vy ke své matce, vás může nakonec dovést k pochopení, proč ona nakazila svojí krutostí vaši krev a odsoudila vztah mezi vámi k životu bez lásky a citu.
To, že je naše nevědomá psyché projikována na druhé osoby, aneb zrcadlí do nich naše nevědomé vlastnosti či přání, je sice člověku jasné, ale bohužel jen do okamžiku, kdy je vystaven působení zla. Přijmout zlo, které k nám přichází skrze druhé osoby za své vlastní, je přetěžký úkol. Pokud je pro vás nesnadné, či z jakýchkoliv důvodů nemožné pochopit, či přijmout tento fakt, zkuste si koupit knihu Svět bez hranic, ono známé Hooponopono. Hlavní hrdina této knihy vychází ze stejného předpokladu: ví, že vše, s čím se ve vnějším světě setká, vychází primárně z jeho vlastní duše. To je velmi moudrý a vlastně jediný pravdivý přístup.
Nahlédnout na vlastní stíny přináší pochopení zla u druhých. Životní zkušenosti mi ukazují, že podstoupit takovou míru sebepoznání je v případech zla páchaného na dětech nejen nutné, ale i přináší s sebou i nezbytné odpuštění. Možná, že to je to, co nám nejvíce chybí. Odpustit jen tak bez pochopení asi nelze a pochopit bez odpuštění nese příliš trpké ovoce.
Vydejte se proto za zkušeným psychologem, který vás povede hlouběji do vašeho nitra, aby vám pomohl pomalu odkrýt citové rány a naučil vás, jak se s bolestivými zkušenostmi nakládá. A nejen to, může vás dovést až tam, kde se rodí pochopení toho, proč tomu tak muselo být a proč vám osud přichystal tak těžkou životní zkoušku. Pokud vám přijde moje odpověď neuspokojivá, hledejte jinde. Už to, že hledáte, je velmi cenné.
Srdečně zdravím,
Pavel Špatenka
Pomohl vám článek?
